Pane Suchý, Ústavní soud vám dal za pravdu a Ladislav Vrabel nebude potrestán za to, když podezíral českou vládu, že nákup stíhaček F-35 prosazuje, aby mohla útočit na Rusko jadernými zbraněmi. Co jste soudu přednesl nového, že ústavní soudce Tomáš Langášek „otočil“ rozsudky obecných soudů?
Je tomu tak. Ústavní soud vyhověl naší ústavní stížnosti a konstatoval, abych to upřesnil, že jak Obvodní soud pro Prahu 1, tak Městský soud v Praze a koneckonců i Nejvyšší soud v Praze porušily svobodu projevu Ladislava Vrabela, zaručenou čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Je to přelomové rozhodnutí a má dalekosáhlý význam pro ochranu svobody slova v naší zemi.
Takové rozhodnutí přišlo v pravý čas. V ústavní stížnosti jsem uvedl, v čem spatřuji porušení těchto lidských práv mého klienta, ale v podstatě jsme se konzistentně drželi toho, co jsem tvrdil od začátku po celou dobu řízení. Od bezprecedentního zadržení Ladislava Vrabela a jeho umístění na celu předběžného zadržení až po dnešní verdikt. Mám z toho velkou radost.
Jste pro vytvoření společné evropské armády na bázi EU?Anketa
Soudce Langášek konstatoval, že demokracie musí ustát i podobné nesmysly jako vyjádření pana Vrabela. Máte výhrady k termínu „nesmysl“?
To je dezinterpretace z tisku, slovo nesmysl nález neobsahuje. To rozhodnutí soudu je velmi kvalitní a odpovídá na řadu otázek, týkajících se neurčitého pojmu dezinformace, pronásledování dezinformátorů, a především také „vrací do kolejí“ interpretaci trestného činu šíření poplašné zprávy. Nález už je k dispozici na stránkách Ústavního soudu. Vyžaduje si ještě podrobné prostudování, ale jde o rozhodnutí z toho, co jsem slyšel při vyhlašování, i z toho, co jsem si stačil přečíst, velmi moudré a takové, jaké bych od Ústavního soudu očekával.
Je to zajímavá cesta, od prvního rozsudku, který odsoudil vašeho klienta za šíření poplašné zprávy, až k brněnskému Ústavnímu soudu. Proměnilo se společenské klima, nebo snad dokonce politická objednávka?
Nemyslím si. To na rozhodnutí Ústavního soudu nemělo a ani nesmí mít vliv. Špatné světlo to ale vrhá na nalézací a odvolací soud. A i na Nejvyšší soud. Zvláště pak soudce Svrček se zjevně nechal strhnout svými politickými preferencemi a sympatiemi či antipatiemi. Jeho rozhodnutí i postup ve věci považuji za skandální.
Ústavní soud v tomto ohledu použil slovo „diskutabilní“, vyjádřil-li se ke způsobu, jakým soudce prokazoval nepravdu tvrzení mého klienta, což bylo dotazem na Úřad vlády. Tato souhra soudu s vládou a výsměch právu byla soudem kritizována a zpochybňována i jako nebezpečí vlivu vlády na toto trestní řízení. Až tam jsme se díky neschopnosti a zaujatosti soudce Svrčka dostali.
Když mluvíme o klimatu následujícím bezprostředně po ruské invazi, třeba stíhání učitelky Bednářové, výhrůžné vyjádření tehdejšího nejvyššího státního zástupce Igora Stříže a tresty pro občany, kteří někde něco plácli na sociálních sítích. Jak tuto dobu zpětně hodnotit?
Jako devastaci základního pilíře právního státu. A tou je justice. Lidé začali ztrácet víru v nestrannost a apolitičnost justice. Přiznám se, že já rovněž. Nelze se divit s ohledem na to, co soudci nebo orgány činné v trestním řízení v některých takto exponovaných kauzách předvedli. Politizaci justice u nás vidím v lidském elementu. V justici působí lidé, kteří do svých rozhodnutí prokládají své politické preference. A to je počátek konce. Známe to z doby komunismu i nacismu.
Nález Ústavního soudu některým těmto tendencím udělal přítrž. Stejně tak jako hypertrofii postihu verbálních trestných činů. V tomto je jeho zcela přelomový význam. Jsem za to rád, nečekal jsem to. Stejně jako můj klient Ladislav Vrabel.
Když už jsme u učitelky Bednářové, dnešní nález by mohl být zásadní i pro ni do určité míry, a tak jí držím palce, i jejímu obhájci, aby věc ustáli jako my a uspěli.
V platnosti je tzv. přílepek o „neoprávněné činnosti pro cizí moc“, za který se agilně staví BIS. I legální činnost může být ilegální, pokud „orgány“ usoudí, že napomáhá „cizí moci“. Prospívá podle vás něčemu tento paragraf?
To je na samostatný rozhovor. Už jsem se k věci vyjadřoval v tom směru, že je to legislativní počin srovnatelný s pendrekovým zákonem. V kombinaci s novým zákonem o předvolebních kampaních je to další krok k omezování demokracie jako takové a ke zpochybňování právního státu. Jsou to předpisy politicky zneužitelné, a jak už jsem někde konstatoval, takové normy bych očekával někde v súdánském právním řádu, a ne v právním řádu středoevropské země 36 let po pádu bolševismu. Budu věřit, že nová vláda, smete-li současnou tragickou vládnoucí suitu, tuto skutkovou podstatu z našeho trestního práva vyškrtne. A že podobný osud budou mít i další podobné legislativní excesy.
Na závěr: kde vidíte největší současná „bitevní pole“ proti tomu, co někteří pojmenovávají jako oklešťování svobody projevu?
Po dnešku u Ústavního soudu a jinak samozřejmě při volbách. Jak jsem dnes konstatoval v kratičkém hovoru pro ČT, dnešní přelomový nález Ústavního soudu je skvělou zprávou pro všechny, kterým na svobodě slova v naší zemi záleží, a velmi špatnou zprávou pro všechny, kteří se ji snažili, snaží a budou kdy snažit pošlapávat a nezákonně omezovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 8 čtenářů)
Je v Česku svoboda slova?
autor: Jaroslav Polanský
rusošvábek
