„Spojené státy vynaložily v posledních dvaceti letech ohromné sumy peněz, zřejmě již převyšující dva biliony dolarů, na likvidaci režimu Saddáma Husajna v Iráku a následně na stabilizaci vratkého nového režimu. Vrcholní představitelé USA tehdy mj. hovořili o zbraních hromadného ničení, kterými Saddám údajně disponuje. Tyto informace amerických zpravodajských služeb se nicméně ukázaly po válce jako falešné. Představitelé USA a Velké Británie před druhou válkou v Iráku fantazírovali také o tom, že nový režim v Iráku po zničení Saddáma bude demokracií západního typu. Ani to se příliš nepodařilo,“ napsal jste na profil serveru ParlamentniListy.cz. Vnímáte poslední události kolem zabití generála Sulejmáního jako určité vyústění všech minulých událostí?

Jak se to vezme. Faktem je, že rozhodnutí, které udělaly Spojené státy před druhou intervencí v Iráku, byla nekvalifikovaná. Je zřejmé, že v Iráku není možné zavést demokracii západního typu v pravém slova smyslu – to byla představa chimérická. Je zřejmé, že stratégové Pentagonu a ve Spojených státech, tedy stratégové americké vlády nebrali vůbec v úvahu demografickou strukturu země – tedy, že jde o zemi s převážnou většinou šíitského obyvatelstva, že tedy Saddámova skupina ovládala Irák a představovala menšinové sunnity. Skutečnost, že jsou v zemi ještě Kurdové, kteří mají také své vlastní zájmy, takže Islámský stát vznikl mimo jiné i kvůli nespokojenosti části sunnitského obyvatelstva. Důsledkem toho, že kádry saddámovské strany, která byla rozpuštěna Američany, kdy byla rozehnána také irácká armáda – tedy ta Saddámova armáda, bylo, že hledali nějaký nový politický a mocenský domov, nějaký objekt, ke kterému by se přidali, a to byl Islámský stát. Takže Islámský stát byl určitou reakcí kromě jiného na politiku Američanů a jejich spojenců v Iráku.

Dnes je tedy všechno jinak. Islámský stát je poražen, významným činitelem v  jeho porážce byli také Íránci, což je zcela nezpochybnitelné, kteří v podstatě fortifikovali určité části bojů proti Islámskému státu – tedy irácké ozbrojené síly, bez jejich pomoci by to šlo těžko. Nová irácká armáda byla z původních částí bojem proti Islámskému státu úplně rozložena. Byla v podstatě téměř před zničením, takže se nejednalo pouze o věc amerických spojenců proti takzvané teroristické koalici, ale současně o věc íránské armády, která do toho významným způsobem zasáhla jak v Iráku, tak v Sýrii.

Prohlásil jste také, že „současný irácký režim má žaludek ve Spojených státech a srdcem a hlavou je v Teheránu“. Co myslíte tím žaludkem? Jde o zásahy, které Američané na Blízkém východě provedli?

Spíše se jedná o pomoc, která je poskytována ze strany Západu, především ze strany Spojených států. Ten režim v podstatě přežívá díky ekonomické pomoci a díky tomu, že byly uvolněny sankce, které dříve existovaly proti Saddámovu režimu. V Iráku jsou mocná naleziště ropy, zemního plynu, a tak má země dostatečné příjmy, ale především díky Spojeným státům – což je ten žaludek. Pokud jde o srdce a hlavu, těmi jsou Iráčané v Íránu, protože většina Iráčanů jsou šíité, což je naprosto převažující náboženská entita v Íránu, tak je to myšleno.

Zmínil jste rovněž, že „největším hříchem pro Američany na celém zabití Sulejmáního nebylo to, že pobíjel Američany, ale že dokázal díky obratné diplomacii vojenské síly a své strategii prakticky nemožné“. Tím nemožným máte na mysli co?  

Američané a jejich spojenci včetně nás jsou před odchodem z Iráku a z celého tamního regionu. To byl smysl strategie Sulejmáního, která byla rozvíjena od Libanonu až po Írán v celém tom širokém pásmu. Jestli si dnes Západ myslí, že je možné zůstat na území Iráku proti vůli jeho legitimní vlády, tak já si nemyslím, že je to dlouhodobě možné a že je to rozumné.