Politickou i mediální scénou v Evropě rezonuje mnichovský projev viceprezidenta J.D. Vanceho podpořený dalšími vyjádřeními představitelů nové americké administrativy. Co vy na to?

Něco podobného jsem již zažil v druhé polovině osmdesátých let při vystoupeních Michaila S. Gorbačova a některých dalších sovětských politických představitelů. Nejprve zastřeně a poté stále více otevřeně dávali najevo, že třemi generacemi politiků, ideologů a aktivistů vzývané božstvo není schopno naplnit potřeby obyvatelstva a že se nelze vyhnout rozsáhlým změnám.

Současní američtí politici dali možná ještě ostřejším způsobem najevo, že ono „zlaté tele“ liberalismu a s ním spojených agend skončí ze stejných důvodů. Krátce po pádu uctívaných hodnot na přelomu osmdesátých a devadesátých let zmizely v propadlišti dějin do té doby nezpochybňované prvky „společenských věd“ jako marx-leninská filozofie, politická ekonomie, vědecký komunismus a vědecký ateismus. Hlasatelé a učitelé těchto „věd“ se přerodili ve filozofy, ekonomy, politology či religionisty, čímž docela úspěšně zaplevelili terciální školství.

V osmdesátých letech jsme měli pouze jediného vysokoškolského profesora vědeckého komunismu, ale nyní máme profesorů politologie desítky, přičemž v ostatních nedávno progresivních oborech tomu není jinak. Naskýtá se nám tedy otázka hodná Jana Nerudy, kam s nimi. Padne-li „zlaté tele“, padnou lukrativní místa na „zlatotelecích“ katedrách a ústavech vysokých škol. Skoro začínám rozumět tomu, proč chce pan premiér pokračovat ještě minimálně čtyři roky ve své tak úspěšné politické činnosti.

Rozumím. Pojďme však k něčemu, co asi brzy otřese celou naší společností. Náčelník generálního štábu oznámil, že bude třeba nějak získat dalších asi 15 000 vojáků, přičemž nevyloučil obnovení základní vojenské služby...

Něco podobného se již v minulosti odehrálo. Když byla na podzim 1933 nabídnuta generálu Ludvíku Krejčímu funkce náčelníka hlavního štábu, dal si podmínku, že bude základní vojenská služba prodloužena opět na 24 měsíců. Tehdejší političtí představitelé považovali jeho podmínku za relevantní a splnili ji, generál na základě jejich slibu převzal nabídnutou funkci. Tehdy jsme ještě měli ve vrcholných nejen vojenských funkcích osoby kompetentní, vzdělané a zkušené.

Generál Krejčí necítil potřebu svoje požadavky a představy ventilovat v rozhlasovém vysílání ani nesvolával tiskové konference. Prostě stanovil podmínku a té se držel. O necelých pět let později bylo možné během jediného týdne povolat, vystrojit, vyzbrojit a přesunout na připravené pozice milion vojáků, obránců ohrožené vlasti. Generál Krejčí se po splnění jeho podmínky prostě nikde nezakecal, ale usilovně pracoval na přípravě obrany země. Že této gigantické práce nebylo využito, nebylo chybou vojáků. Dnes si jejich následovatelé žádné podmínky nekladou – možná ani nejsou schopni je formulovat, zato se nám zakecají u každého hlásné trouby, která jim dá prostor.

Dobře, ale co s těmi údajně potřebnými asi 15 000 vojáky?

V současné době máme problém, že po rozhodnutí paní ministryně Černochové ohledně utajování dat prý z důvodu ruského nebezpečí – v Moskvě opravdu nespí, protože nevědí, kolik má naše armáda vojáků, nám začínají chybět relevantní informace. Nyní bylo řečeno, že máme asi 23 500 vojáků. Přitom ještě v roce 2022 působilo v resortu obrany podle oficiálních ministerských údajů 27 200 vojáků z povolání a 8 200 civilních pracovníků. Domnívám se, že onen rozpor je v jiném způsobu počítání, nikoli že by tisíce vojáků odešly do civilu.

Hlavním problémem je však z vojenského hlediska zcela nesmyslná struktura naší armády, kdy je více než tisíc vojáků plně vytíženo ochranou jediné osoby, byť vrchního velitele. Také skutečnost, že máme jednoho vojenského policistu na méně než dvacet vojáků, ukazuje na přímo policejní armádu. Pokračovat v tomto výčtu mohu i s nadbytečným množstvím generálů a plukovníků, žijících – někdy i celou kariéru – v teplých pražských kancelářích.

Jen drobné srovnání s podzimem 1938 (mobilizace na obranu státních hranic, pozn. red.). Tehdy jsme měli na ústředí 31 generálů, přičemž 250 000 vojáků mírové a 1 250 000 vojáků válečné armády. Nyní máme ve srovnatelných ústředních funkcích minimálně 24 generálů a možná 23 500 vojáků mírové armády. Takže než se začnou hledat noví vojáci a zavádět povinná vojenská služba, bylo by záhodno řádně provětrat organizační struktury, vyházet nepotřebnou veteš – včetně nekompetentních generálů a plukovníků – a začít důsledně obsazovat funkce včetně těch nejvyšších osobami plně kompetentními, odborně vzdělanými a zkušenými.

V poslední době už i někteří koaliční politici tvrdí, že paní ministryně Jana Černochová není kompetentní pro svou funkci. Vy se tedy domníváte, že ani generál Karel Řehka není vhodnou osobou v čele generálního štábu?

Ohledně paní ministryně jsme se již bavili vícekrát. Problém je v celé této vládě, jež postupuje stylem Havlíčka Borovského a jeho Křtu svatého Vladimíra, parafrázuji: „Nám je jedno, jaké ministerstvo, jenom když je ňáké.“ U generála Řehky zopakuji, co jsem nedávno uvedl, je to voják par excelence. Ovšem do nejvyšší armádní funkce prostě nedorostl, stále u něho převládá chování vojáka a důstojníka speciálních sil, a to někde na úrovni roty.

Jakákoli diskuse s oponenturou je pro něho konflikt, který se řeší tím, že oponentovi se „rozšlape držka“. Poruší-li „pár správných chlapců“ zákon, tím hůře pro zákon. Ač má ve skříni dvě až tři velmi nákladné extrablůzy, do televize nakráčí v polním stejnokroji ve stylu prince Drsoně. Uvidíme, zda si kanady vezme i na armádní ples. Do nejvyšších armádních funkcí se prostě dorůstá, jen vzdělání a nějaká praxe nestačí. Pan generál to vzal v kariéře několikrát zkratkou a na jeho konání to je jednoznačně znát. Ostatně skutečnost, že generál mezi čtyřma očima prý označí místopředsedu parlamentního výboru za dámské přirození, zatímco veřejně o něm řekne, že mu nestojí za komentář, tuto nevyzrálost podtrhují. Takové chování do funkce jmenovaného státního zaměstnance vůči do funkce zvolenému zástupci občanů s imunitou se v demokratických zemích řeší jednoznačně vyhazovem státního zaměstnance, případně jeho trestním stíháním.

I kdyby ona údajná slova mezi čtyřma očima nebyla dokazatelná, zjevné veřejné pohrdání místopředsedou parlamentního výboru je naprosto neakceptovatelné. Takže i toto by mohlo být důkazem, že viceprezident Vance má ohledně evropských deficitů demokracie pravdu.

Co však s tím obnovením základní vojenské služby?

Takové rozhodnutí je politickou záležitostí a náčelník generálního štábu je ten poslední, kdo by se k němu měl veřejně vyjadřovat. On může pouze služebně přednést požadavek, který bude náležitě odborně podložen. Při jeho odmítnutí může zvážit své další setrvání ve funkci, při jeho přijetí, a to v jakékoli formě, je zde od toho, aby daný požadavek naplnil co nejlépe a nejefektivněji. Nic méně, nic více.

Nejsem demograf, takže neznám přesná data o struktuře populace, ale nejsem si jist, zda oněch 15 000 osob vůbec nějak odpovídá počtu mladých mužů a žen rekrutačního ročníku. Základní vojenská služba je všeobecná, nikoli výběrová, má určité standardy, které se musejí naplnit, aby nedošlo k nerovnosti před zákonem. To je opravdu věc politiků a hlavně voličů, protože zatím nikdo z politiků nemá k takovému rozhodnutí sebemenší mandát.

Dobře. Předpokládejme, že oněch 15 000 mužů a žen bude odvedeno. Co dál?

V současné situaci by to pěkně bouchlo. Během své základní vojenské služby jsem velel jednotce týlového zabezpečení samostatného praporu, takže vím, co to znamená, postarat se každý den o potřeby necelé tisícovky mužů a žen. Nemluvě o skutečnosti, že životní podmínky vojáka základní služby z osmdesátých let by dnes nikdo nevydýchal.

Takže pro tisícovku vojáků potřebujete kasárna, kde bude každý mít své lůžko a na něm lůžkoviny, které se periodicky nahrazují čistými. Musejí mít možnost každodenní hygieny a pochybuji, že by tehdy častý kovový žlab se studenou vodou a teplá sprcha jednou týdně dnes někoho uspokojily. Nyní je navíc nutná separace pohlaví, byť jen z důvodu základního soukromí. Spolu s lůžkovinami se musejí měnit ručníky, spodní prádlo, košile, ponožky. Také zde je potřebné množství propriet výrazně vyšší než tehdy.

Voják má nárok na celodenní stravu, ranní čaj by asi muselo nahradit sojové laté. Dva rohlíky s termixem by mnoho nadšení nevzbudily. Dnes máte potřebu zvláštního obědového menu s vegetariánským, veganským a bezlepkovým jídlem. Na studenou večeři, případně náhradu celodenní stravy kádéčkem (konzervovaná dávka potravin. Většinou šlo o tři konzervy, pozn. red.) by většina rekrutů hleděla asi jako premiér na nutellu. Denní stravovací dávka tehdy činila 19,80 Kčs, zkuste to dnes zvládnout za ekvivalentních 200 až 250 Kč.

Údržba stejnokroje vlastními silami, tedy jeho čištění od bláta, přišití knoflíku, vyčištění bot, to jsou věci, které z netu nestáhnete. Sledování televizních novin jako jedna z mála zábav v osobním volnu? Tady by bylo plusem pouze několik desítek televizí, z nichž by se platila připravovaná daň.

Takže to je nereálné?

Pro 15 000 vojáků základní služby potřebujete aspoň patnáct kasárenských objektů. Kde je chcete vzít? Myslíte si, že se Univerzita Palackého vzdá budovy pedagogické fakulty, kde dříve bylo vyšší vojenské velitelství? Že se ostatní instituce vzdají bývalých kasáren? Mám vcelku dobrý přehled o vojenských ubytovacích objektech po celou dobu existence Československa.

Vím také, jak se jejich nedostatek v určitém regionu řešil v padesátých letech. Dneska by zabírání klášterů neprošlo, ale možná by byly řešením brownfieldy z ukončené průmyslové výroby. Možná to je důvod, proč naše vláda i rada evropských komisařů tolik podporují likvidaci průmyslové výroby. Kdo a za kolik však předělá prázdné průmyslové haly na zcela jistě bezemisní, energeticky nulové a uhlíkově neutrální kasárna pro vojáky 21. století, to je otázkou.

Psali jsme:

Zelenskyj začal zavírat generály. „Bojí se jich.“

Řehka: „Neříkám, že nemohlo dojít k chování v rozporu se zákonem.“

„Nebezpeční lidé.“ Holec se obul do Řehky kvůli skandálu s drony

Hašek (PRO): Příliš mnoho podivností a “náhod”, spojených s lidmi v uniformě