Evropský parlament minulou středu schválil migrační pakt a jeho předsedkyně Roberta Metsolaová v euforii označila den 10. dubna za „historický“. Jak tuhle událost bude posuzovat historie, se teprve uvidí, ale jak ji hodnotíte vy?

Dívám se na ni jako na historicky špatnou! Když jsem se v roce 2015 ocitla uprostřed největší migrační krize v Evropě, tak to byl chaos a zmatek napříč evropskými státy. Už tenkrát jsme jako odborníci neustále poukazovali na opatření, která fungují pouze u bruselského stolu, ale nikoli v terénu, jak bychom to potřebovali my. Nedařilo se rozlišovat mezi uprchlíky, tedy lidmi, kteří utíkají před nebezpečím, a těmi, kteří jdou za lepší ekonomickou situací. Pašeráctví nám protékalo mezi prsty, takže se vůbec nedařilo zabránit tomuhle organizovanému zločinu, který se za posledních devět let strašně zvýšil a stal se z něj ohromný byznys. Nedařilo se nám navracet neúspěšné žadatele zpět, bylo velmi složité, někdy i nemožné ověřovat totožnost, systémy, ať už zdravotní či sociální kolabovaly. A to, že po deseti letech dostaneme do rukou migrační pakt, který řeší především to, jak si nelegální migranty v Evropě přerozdělíme, považuji za stejně skandální, jako když Angela Merkelová pozvala všechny do Evropy.

V čem tkví skandálnost v počínání českých vládních politiků?

Migračnímu paktu u nás nepodléhala žádná veřejná debata, v tichosti se rozhodlo o nás bez nás. Veřejně se říkalo, že v migračním paktu žádné kvóty nejsou, pak se ukázalo, že to jsou kvóty „v bleděmodrém“, nebo jak řekl pan Vondra minulý týden v debatě na CNN Prima NEWS, „vykupování se z kvót“, což je úsměvné. Pakt pouze zakotvuje způsoby, jak přerozdělit lidi nebo způsoby finančních a jiných kompenzací. Za velmi špatnou komunikaci považuji, že nám Vít Rakušan nejprve tvrdil, že máme výjimku, protože máme v Česku hodně lidí z Ukrajiny, kteří prchají před válkou, ale pak se ukázalo, že nic takového neexistuje a že o téhle dohodě a „výjimce“ vůbec nikdo jiný neví. Musím říct, že to, že se tady tvrdilo, že tu výjimku máme, ale ve skutečnosti ta výjimka vůbec neexistuje, považuji za zradu, které se ministr Rakušan vůči Česku a vůči českým občanům dopustil.

Za tuhle zradu českých občanů se do Víta Rakušana pustil i bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, když o něm a o premiéru Petru Fialovi prohlásil, že nám s migračním paktem lhali, že tam žádná mandatorní výjimka pro ČR není. Ministr vnitra Rakušan už o tomhle nemluví, jen říká, že migrační pakt umožní účinnější ochranu vnějších hranic EU a rychlejší vyhošťování. Můžeme právě tohle od schváleného dokumentu očekávat?

Pokud někdo řekne, že nám migrační pakt vyřeší problém s návratovou politikou a problém s deportacemi, tak je vidět, že tomu problému do detailů nerozumí. Deportace je komplexnější věc a jako Evropa jsme tu trochu v pasti. Evropské státy mohou udělat cokoliv, aby deportovaného člověka posadili do letadla a poslali ho do země původu. Ale o tom, zda může v dané zemi vystoupit, rozhoduje ta cílová země, nikoli evropské státy. A pokud ho odmítne přijmout, nemáme žádné páky, jak ty lidi dostat zpátky. V Evropě existuje mnoho různých forem ochrany včetně azylového práva a mezinárodní ochrany, k tomu to každý stát má trochu jinak. Aby lépe fungovala návratová politika, muselo by se to sjednotit. Za odmítnuté žadatele o azyl jsou považováni i ti, kteří nesmějí být vyhoštěni, například kvůli zdravotním rizikům. Zůstat v Evropě může také každý, kdo, byť nemá nárok na azyl a byl by deportován, tak má například v Německu dítě, o které se stará, pak na výjimku také může zůstat. A tyto jednotlivé případy ten pakt nezohledňuje, tudíž nám ta deportace nemůže nikdy fungovat.