Pane primátore, na co jste za uplynulý rok nejvíce hrdý?

Podařilo se nám odvrátit stomilionové postihy vyměřené městu za nepodařenou administraci státem dotovaných akcí, postavit na reálné základy nominaci Karlových Varů na Seznam světového dědictví UNESCO – a co považuji za důležitější, nejde jen o nominaci jednoho hezkého a významného lázeňského města, ale o nominaci společnou, sériovou, ve které jsou nominována i další mimořádně významná lázeňská města Karlovarského kraje, tzv. Lázeňský trojúhelník, a především i další, podobně významná lázeňská města Evropy. Náš záměr přesahuje hranice města i kraje, nejde nám jenom o „vlastní píseček“, ale chceme, aby byl uznán fenomén evropského lázeňství, který je světově neopakovatelný, a naopak sehrává evropsky integrující roli už staletí. Podařilo se důkladně projednat a orgány města schválit Statut lázeňského místa, který je již nyní v legislativním procesu ministerstva zdravotnictví.

Podařilo se nám postavit na nohy Karlovarský symfonický orchestr a Infocentrum, najít oběma těmto významným institucím kvalifikované ředitele, které respektuje i jejich odborné okolí. Podařilo se nám také oživit myšlenku karlovarské divadelní činohry, ačkoliv se teprve rodí, vloni měla první premiéru a letos ji čekají další dvě – vytvořit divadlo je tisíckrát těžší, než bylo před sedmi lety ho zrušit. Revidujeme sporné kauzy minulosti, i když i to je běh na dlouhou trať, a v některých případech bohužel už není co vyhrát. Podařilo se nám přes masivní škrty v rozpočtu zachovat podporu sportu v Karlových Varech, i podporu špičkovým kulturním a sportovním podnikům, festivalům a významným soutěžím. Daří se nám také pokračovat v evropských projektech, díky čemuž oživujeme dříve nevyužívanou část města, budujeme veřejná sportoviště a areály pro využití volného času, a to za relativně málo vlastních peněz. Přes kritický nedostatek financí se podařilo zlepšit stav ulic a chodníků, kde to bylo nejvíce potřeba.

Dobře. A co se Vám ve městě naopak nepovedlo?

Určitě jsme nemohli vynaložit na opravy a investice do dopravní a technické infrastruktury města tolik, kolik bychom si přáli. Takovou vleklou bolestí současné reprezentace města byla neschopnost dohodnout se na koncepčních záležitostech, jasně vyjadřovat nějaký společný názor a přijímat jednoznačná rozhodnutí v čase, kdy jsou potřeba. Já mohu mít na věci svůj názor, ale rozhodně primátor nerozhoduje o všem. Ta rozhodnutí činí město jako samospráva kolektivně, a ten kolektiv rád diskutuje, a mnohdy se velice těžko se na podstatném shodne.