Na co jste, vážená paní primátorko, za uplynulý rok nejvíce hrdá?

To se těžko hodnotí, ale myslím, že úspěchem je, že ve městě funguje spolupracující koalice, která se dokáže konstruktivně bavit nad problémy města a řešit je. Může to vypadat jako maličkost, ale po zkušenostech po posledních komunálních volbách vidím, že je to velmi důležité a podstatné. Postupně se nám daří realizovat to, co jsme slibovali – od protikorupčních opatření, přes systémové změny například při prodeji městského majetku, nebo také vyřešit otázku městského architekta. Někdy bych byla ráda, kdyby to všechny šlo rychleji, ale jsem ráda, že to jde a někdy je dobré nepospíchat a vše důkladně projednat. Změny se budou projevovat postupně a věřím, že je nakonec začnou vnímat také obyvatelé města. Osobně mám velkou radost z toho, že se podařilo pokročit v realizaci hospicu v Liberci. K jeho otevření je třeba ještě nějaké kroky udělat, ale myslím, že jsme vykročili správnou nohou.

A co se Vám ve městě naopak nepovedlo?

Na to byste se měli ptát spíš asi naší opozice. Nevím, zda lze říci, že se to přímo nepovedlo, ale nemám radost z rozpočtu. Museli jsme se přizpůsobit situaci, ve které je nejen město, ale také celá republika, a která není právě růžová. Rozpočet máme a věřím, že je to nejlepší možný rozpočet v této nedobré době, ale přesto mi radost nedělá.

Jak by měl očima primátorky vypadat Liberec, ve kterém se lidem dobře žije?

Já jsem především ráda, že Liberec je město, ze kterého lidé neodcházejí, ale naopak. Je jedním z mála měst v České republice, do kterého se lidé stále přestěhovávají a jehož počet obyvatel narůstá. Je těžké říci, jak by měl vypadat, protože každý má svou představu a nelze vyhovět všem sto tisícům jeho obyvatel, to si člověk v roli primátorky velmi rychle uvědomí. Ale myslím, že naším úkolem je udělat vše pro to, aby podmínky pro život, práci, ale také zábavu či sport byly ve městě dobré. Aby byl městem bezpečným. O to vše se snažíme.

Mohou se v Liberci jeho občané cítit bezpečně?

Bezpečnost obyvatel a návštěvníků města je pro nás prioritou. Kromě úzké spolupráce s Policií České republiky máme velmi dobře fungující Městskou policii, o kterou projevili zájem také v okolních městech a obcích. Vím, že sociálně neklidná doba přeje především drobné kriminalitě, ale věřím, že Liberec zůstane i nadále relativně bezpečným městem. Chceme se více soustředit na některé nešvary, jako jsou drogově závislí na veřejných místech, třeba v parcích, nebo sociálně hůře přizpůsobiví obyvatelé kolem obchodních center. To ale není jen otázka na policii a represi, ale to je spíše otázka na nastavení celého systému. A v tom nám poměrně hodně hází klacky pod nohy současná pravicová vláda, která si s otázkou sociální příliš hlavu neláme.

Pokud bychom nyní hovořili o reformách, jež vláda připravuje, domníváte se, že budou pro naši ekonomiku přínosné?

Zda reformy budou mít pozitivní dopad na ekonomiku, ukáže až čas, já jsem ale přesvědčena, že nikoli, určitě nikoli z dlouhodobého hlediska. Ani nemohou mít – neřeší to zásadní, nevytváří podmínky pro zvýšení zaměstnanosti, podporu podnikání (především toho drobného), zvyšují sociální zatížení obyvatel země bez toho, že by zvyšovaly kvalitu jejich života a služeb, které stát poskytuje. Tíhu reforem nevhodným způsobem přenáší přímo na občany, ale třeba také na města a obce. Nikde také nevidím řešení opravdových problémů naší země – dluh v důchodovém systému stále neúměrně stoupá a takzvaná důchodová reforma jej opravdu neřeší, nesmyslné zásahy do zdravotnictví povedou jen k rychlejšímu zhroucení tohoto systému, než by tomu bylo bez zásahů vlády. Podobných příkladů bychom našli mnoho. Tato vláda nedělá skutečné reformy, ale kosmetické úpravy, aby to dobře vypadalo, alespoň po dobu, co bude u moci. A to je trochu málo.

Jak konkrétně se dotknou Liberce?

Především se dotknou každého jeho obyvatele. A to značně necitlivě. Liberec pocítí špatnou vládní politiku například na příjmu z daní drobných podnikatelů a živnostníků, který stále klesá. Do rozpočtu nepřiteče dost peněz, bude se méně investovat do oprav například komunikací či škol. Těch problémů ale bude více. A bude velmi těžké tyto kroky zpětně napravovat, rozhodně to nepůjde příliš rychle.

Mohou mít některé kroky Nečasovy vlády dopad na nezaměstnanost ve Vašem regionu?

Nejenže mohou, ale mají. A ještě budou mít. Zvýší se tím sociální napětí ve společnosti, narostou konfliktní situace, ve společnosti bude neklid. Jenže tato vláda dělá, jako by nic takového neviděla, nebo vidět nechtěla. Ale její členové nechodí po těch městech a nemluví s jeho obyvateli, to je ten problém.

Co říkáte na boj proti korupci, máte s ní vlastní zkušenost?

Především boj proti korupci musí být systémovým administrativním řešením, nikoli populistickým tématem politiků. Dokud se k ní nezmění v tomto ohledu přístup, bude také boj s ní více než komplikovaný. A pak se také musí přestat používat jako prostředek boje proti politickým nepřátelům. To celou snahu porazit tento nešvar značně kompromituje. Jinak dojde k tomu, že lidé tématem korupce budou již přesyceni, přestane je zajímat a to bude podhoubí pro její další růst.

V loňském roce navštívil ministr školství Liberec a před zastupiteli kraje deklaroval v rámci akce tzv. „rodinné stříbro“ převzetí sklářské školy v Kamenickém Šenově pod resort školství. Doposud k tomu ale nedošlo.

Stalo se to, co jsme vlastně tak trochu všichni předpokládali. Nejenže k převzetí nedošlo, ale skoro jistě ani nedojde. Ministr přijel do kraje a místo toho, aby na odborné úrovni vedl debatu o budoucnosti svého resortu, aby třeba vysvětlil, jak současný systém středních škol v kraji udržet i přes politiku právě ministerstva školství, jen něco slíbil, chvíli vypadal dobře v novinách, ale problém a jeho řešení jen oddálil, a nechal jej nakonec opět na kraji. Stejné to bude s takzvanou reformou školství. Jen se obávám těchto pokusů na těch, na kterých chceme jednou stavět naši budoucnost – tedy na našich dětech. Snad si to vše ale občané této země uvědomují.

Jste jedinou primátorkou za ČSSD. Jak vnímáte postavení žen v politice?

Já nejsem příliš příznivkyní nějakého gendrového rozlišování, to jen oslabuje. Vždy jsem k politice a své práci primátorky přistupovala tak, jako by nebyl rozdíl mezi ženou a mužem. Díky tomu potom dokážu mnohé překvapit tím, že jsem ráznější a silnější, než předpokládají. Myslím, že problém uplatnění žen v české politice není ani tak o nějakém systémovém řešení a nějakých kvótách, problémem je, že u nás je politika hodně hrubá a ženám se prostě do takového negativního prostředí nechce vstupovat. Ale věřím, že i to se snad již brzy změní. Pokud z politiky vymizí současná hrubost, jistě se zvýší procento žen v ní.

Liberec loni získal titul evropské město sportu roku 2012. Za co byl městu titul udělen a přináší mu to nějaké výhody?

Liberec dlouhodobě podporuje sport – a to nikoli sport na profesionální úrovni, ale především ten amatérský. Myslím, že ocenění bylo právě za tuto podporu každodennímu sportování jeho obyvatel a také za velmi kvalitní zázemí pro sportovce ve městě. Snad nám pomůže město více zviditelnit nejen v České republice, ale také v zahraničí. Osobně si od toho slibuji další pokrok ve vztahu mezi městem a sportovci.

Co nejraději děláte ve volném čase?

Svůj volný čas zcela věnuji své rodině. Jsem svým dětem i rodičům vděčná za obrovskou podporu a zázemí, které mi vytváří i za to důležité „ zrcadlo“, které mi nastavují.