Pirátský europoslanec Mikuláš Peksa se opřel do frakce ECR, že prý je podle něj „fašistická“, protože má převahu europoslanců z polské PiS a italských Bratří Itálie. „Pokud se někdo prezentuje krajně pravicovými názory a do politiky tahá Mussoliniho příbuzné, aby to podpořil, proč bych mu neměl říkat fašista?“ trval na svém pak v diskusi poté, co se zvedla kritika, že napadl i ODS. Co na to říkáte?

Pokud myslí europoslanec Peksa svá slova skutečně vážně, měl by začít okamžitě jednat. Vhodné by bylo, aby na protest proti pronikání fašistických prvků do bruselských institucí rezignoval na svůj post místopředsedy Evropského parlamentu. Pokud to neudělá, vystavuje se podezření, že kvůli vysoce lukrativní funkci toleruje nástup hnědého moru. Co si o takovém politikovi myslet?

Jak hodnotíte vy frakci ECR?

Evropský parlament se liší od národních parlamentů mimo jiné v tom, že v něm není místo pro opozici. Lidovci, socialisté, Zelení a liberálové vytvářejí nepřiznanou koalici, která má tolik hlasů, že je schopna prosadit jakékoliv usnesení. Nesouhlas s touto čtyřjedinou stranou je považován za zradu těch nejvyšších evropských hodnot. Evropští konzervativci a reformisté (ECR) mají odvahu tyto poměry kritizovat. Proto je politici, kteří chápou demokracii jako povinný a jednolitý souhlas všech s čímkoliv, čas od času obviňují z fašistických tendencí. Ke zdaleka nejmilitantnějším frakcím přitom v EP patří frakce Zelených, jejíž součástí jsou naši Piráti.

Také poslanec Ondřej Profant použil podobný výraz jako Peksa. V diskusi o stejnopohlavním manželství řekl, že Poslanecká sněmovna je „plná konzervativních bílých páprdů a velká část inklinuje k fašismu“. Pane profesore, jak si vysvětlujete tato slova pirátského poslance?

Krajní (takzvaná progresivistická) levice už od konce 60. let 20. století obviňuje každého, kdo si dovolí s ní vyslovit nesouhlas, z fašistických tendencí. Mezi prvními to tehdy schytal Charles de Gaulle. Přestože se významně podílel na osvobození Francie od fašismu, přikreslovali mu na fotografiích tehdejší kolegové Ondřeje Profanta hitlerovský knírek. Je to hloupé, neomalené a hodně neprozřetelné. Pokud někdo označuje své demokratické soupeře za fašisty, prakticky tím nebezpečí fašismu bagatelizuje. Proč by měl být fašismus něco hrozného, napadne člověka, když i takový Charles de Gaulle byl přece jen obyčejným fašistou?

Piráti sami nejsou spokojení s vlastní předvolební kampaní. Někteří by rádi situaci řešili ještě předtím, než dojde k volbám, pražský pirát Adam Jaroš navrhuje odvolat vedoucího mediálního odboru Mikuláše Ferjenčíka. Ten už reagoval s tím, že pokud Piráti volby nevyhrají, odstoupí. Pomohlo by Pirátům, kdyby změnili vedoucího mediálního odboru raději hned?

Problém Pirátů je v něčem jiném. Rozhodli se fungovat před volbami jako „catch all party“. Nadbíhají všem a jejich program je natolik mlhavý, že každý si v něm může najít, co právě chce. Například v otázce migrace Piráti tvrdí, že jsou proti kvótám, ale zároveň požadují podřídit národní strategii plánům Bruselu, ve kterém převažují stoupenci kvót. Krajní účelovost je zřejmá také z jejich předvolebního nadbíhání seniorům. Potřebují získat jejich hlasy, proto se budou až do začátku října tvářit jako strana, která za skutečného Piráta nepovažuje nikoho, komu není nejmíň šedesát. Hned po spočtení hlasů je tato úcta ke stáří přejde a začnou zase vystupovat jako strana mladých a ještě mladších.