Českou politickou scénou zahýbaly výbuchy v muničních skladech ve Vrběticích, které má podle českých zpravodajců na svědomí Rusko prostřednictvím svých agentů. Co celá kauza ukázala?

Beru to jako závažnou kauzu, nicméně s touto kauzou vzniká bohužel daleko více otazníků než odpovědí. O tom, jaké politické reprezentace tady momentálně máme, svědčí i to, co se dělo následně po oznámení, a i mimořádné schůze Sněmovny na základě článků na Seznamu a podobně. Nevypovídá to opravdu nic dobrého o politické kultuře v České republice.

Jaký vliv má celá událost a následné kroky na reputaci České republiky v zahraničí? Co to pro Českou republiku znamená?

Těžko říci, samozřejmě velice dobře vnímám, že následky toho, co se stalo, jsou obrovské v mezinárodním měřítku a lidé je samozřejmě vnímají negativně, protože se celkem oprávněně bojí poškození obchodních styků s Ruskou federací. Obchodní styky s Ruskou federací budou nyní poměrně horší, nebudeme tam exportovat ani naše technologické celky a přinese to i důsledky pro naši ekonomiku. Předpokládám, že firmy, které jsou vyloženě zaměřeny na tuto oblast, budou poměrně strádat.

Po oznámení následovalo vyhošťování diplomatů na obou stranách, zařazení České republiky na seznam nepřátelských zemí ze strany Ruska a tak dále. Jak si česká vláda v tomto směru vedla?

Česká republika si musí prioritně bránit své zájmy, a ne zájmy jakéhokoliv jiného státu okolo nás, a ostatní státy okolo nás si brání zase vlastní zájmy. Ať je to Ruská federace, Německo, Spojené státy americké, Velká Británie, všichni si hlídají své geopolitické zájmy. Česká republika nemusí přihlížet tomu, že tady pořádají rejdy různé tajné služby, mimo jiné i ty, které byly zmíněny v kauze Vrbětice. To si skutečně nemůžeme dovolit.

Informace, které se vyšetřily, poskytne Bezpečnostní informační služba oprávněným příjemcům, což je vláda nebo bezpečnostní rada státu. To je naprosto v pořádku. A pak je na politické reprezentaci, jakým způsobem si vyhodnotí důkazy a jakým způsobem se zachová. Tady se stále pořádá hon na bezpečnostní složky státu, ale já si skutečně myslím, že musí pracovat ve prospěch České republiky „padni, komu padni“. V této kauze vnímám negativně, že informace, které byly tajné, mohly prosáknout do médií ve chvíli, kdy se o tom dozvěděl širší okruh lidí.

Únik informací bohužel způsobil, že je vláda ohlásila v jakémsi spěchu z obavy, že je dříve oznámí média. Považuji to za naprosto nepřijatelné, protože pokud není celá kauza stoprocentně došetřena tak, aby mohlo dojít ke stíhání konkrétních osob, obvinění a vydání mezinárodního zatykače, tak únik vnímám velmi negativně. A právě tyto úniky poškozují pověst České republiky ve světovém měřítku, protože my jsme tím proslulí. Veškeré informace jsou napřed v médiích, a politická reprezentace reaguje ex post na to, co napíšou novináři. Pro mě je nepřijatelná situace, aby nám Janek Kroupa svolával článkem mimořádnou schůzi nebo zařadil mimořádný bod na schůzi Poslanecké sněmovny, kdy se přeruší projednávání veškerých věcí na programu, a my řešíme článek nějakého Kroupy. To mi připadá jako Kocourkov na druhou.

Podle vás je tedy hlavním problémem únik informací ze zpravodajských složek a policie?

Nemyslím, že informace unikají ze služeb, je vysoce pravděpodobné, čím více lidí na dalších různých místech se o tom dozví, tím je větší možnost toho, že informace uniknou, a já nejsem schopen říci, odkud to uniklo, to je spíše otázka na kontrolní orgány, které musí vyšetřit cestu úniku informací. 

Je ale více kauz poslední doby, které se opírají o zdroje z okruhu či přímo o zdroje zpravodajských složek.

Nemohu prokázat své tvrzení, může to prosáknout odkudkoliv, ale já nepředpokládám tyto úniky, protože tajné služby jsou už od názvu tajné. Pracuje v nich spousta obětavých lidí, kterým záleží na České republice a na tom, co se tady bude dít, anebo jestli tady budeme mít teroristické útoky. Když se podíváme zpět, kolik bylo teroristických útoků na západ od nás? A našim bezpečnostním složkám se je daří odhalit ještě ve stádiu přípravy. V tomto ohledu se máme o co opřít a zatím se zde, chválabohu, nic podobného jako na západ od nás nestalo.