Na co bychom neměli podle vás při hodnocení tohoto opravdu zvláštního roku zapomenout? A je z hlediska dějin opravdu tak nešťastný, jak jej leckdo nazývá?

Dějiny lidstva jsou plné tragédií, katastrof, nespravedlnosti a utrpení. S určitou nadsázkou bych řekl, že před zrozením moderní společnosti, impozantním rozvojem medicíny, všeobecným rozšířením hygienických zásad a odstraněním otřesné chudoby, která existovala před pouhými několika generacemi, byl každý rok horší než rok 2020. Lidské strádání je velmi individuální a subjektivní a každý je uzavřen ve světě vlastního utrpení i pocitu štěstí. Rozumím zoufalství podnikatele, kterému události tohoto roku ohrozily výsledek celoživotní usilovné práce. Tisíce lidí však byly v minulosti vystaveny z různých důvodů podobným zkouškám a své břímě nesly mlčky a osaměle, bez obecného zájmu či publicity.

Rok 2020 nám připomněl, že i technokratická globální civilizace internetového věku je zranitelná a že sociální kapitál spočívající v lidské soudržnosti, solidaritě, schopnosti sebezapření a disciplíně je pro prosperitu společnosti stejně důležitý jako kapitál finanční. Od devadesátých let minulého století, doby obnovy tržního hospodářství v České republice, mnozí liberální ekonomové rádi opakovali poučku anglosaských autorů osmnáctého století, že souhrn uspokojování soukromých egoistických zájmů ve svém výsledku vede k blahobytu všech členů společnosti. Zapomínali už na to, že stejní myslitelé, a to včetně Adama Smithe, zároveň prosazovali zřízení občanských milicí a zdůrazňovali povinnost služby komunitě jako celku. Spontánní vzepětí české společnosti během první vlny pandemie na jaře připomnělo slavná údobí našich dějin. Je škoda, že politické chyby, chaotičnost a nekoncepčnost pozdějších opatření, nepřipravenost na další vlnu, negativní emoce vyplývající z nedostatečné komunikace, kverulantství opozice a pochopitelná lidská únava a psychické vyčerpání tuto pozitivní energii promarnily.    

Směřujeme k propadu ekonomiky a velmi špatnému následujícímu roku nebo vidíte určitou naději?

Záleží samozřejmě i na ekonomickém vývoji u našich nejvýznamnějších obchodních partnerů, především v Německu. Jsme malá exportní ekonomika závislá na zahraničních trzích, a proto velmi citlivá na výkyvy v mezinárodním prostředí. Naději vidím v tom, že v rámci otevření diskuse o obnově a směřování českého hospodářství by měl vzniknout prostor pro definování našich národních zájmů a vypracování pragmatické strategie dalšího rozvoje naší země. To, že jsme nedosáhli civilizační úrovně Finska, Dánska nebo Irska, chápu jako zřejmě největší neúspěch polistopadového vývoje. Potenciál, schopnosti, pracovitost a tvořivost na to česká populace má. Znamenalo by to samozřejmě asertivnější politiku vůči nadnárodním politickým institucím a korporacím za účelem vymanění se z periferního a polokoloniálního postavení v rámci mezinárodního systému, které odčerpává naše síly a kapitál. Dále by bylo zapotřebí zbavit se aktivistických, progresivistických ideologií, devastujících vzdělanost a ochromujících zdravý rozum a pragmatické i racionální jednání. Obávám se, že jestliže se nám v historicky krátké době nepodaří vybudovat stabilní a důvěryhodné politické a právní instituce a národní hospodářství schopné obstát v konkurenci s těmi nejrozvinutějšími státy světa, které se dnes nacházejí převážně v Asii, budeme strženi civilizačním úpadkem, jenž zachvacuje země západní Evropy. Impérium Evropské unie končí. Buďme jako italské městské obchodní státy ve středověku, které díky svému lokálnímu patriotismu, kvalitní správě a podnikatelskému duchu vystupovaly jako osvětlené majáky uprostřed chaosu temného věku.         

Opozice se formuje a bubnuje na poplach. Má ovšem na to, aby zvítězila ve volbách nebo dokonce ve volbách mimořádných?

Jestliže by hnutí ANO utrpělo ve volbách ztráty a nedokázalo nalézt vhodného koaličního partnera, pak by oba opoziční bloky, Piráti a STAN na straně jedné a ODS, TOP 09 a KDU-ČSL na straně druhé, mohly uzavřít účelové spojenectví a sestavit vládu. Nemyslím si, že by to byla pro tuto zemi dobrá zpráva. Vznikl by ideově nesourodý a nekoncepční slepenec sjednocený pouze touhou realizovat aktivistickou agendu a uspokojovat své dílčí klientelistické zájmy. ODS svým posunem k TOP 09 rezignovala na zbytky pravicového programu a nelze od ní očekávat zkvalitňování podnikatelského prostředí. Představitelé zmíněných stran jsou vesměs nositeli polokoloniální mentality souznějící s myšlenkovým světem Bruselu. To by znamenalo kapitulaci před ekonomicky sebevražedným programem Zeleného údělu pro Evropu, devastaci školství a médií progresivistickou ideologií, hegemonii politických neziskových organizací, omezování svobody slova a profesní a lidskou perzekuci nepohodlných osob.

V zahraniční politice by zesílila militantní a konfrontační rétorika nerespektující naše ekonomické zájmy. Byli bychom zkrátka všichni povinně Tchajwanci. Domnívám se, že Česká republika si podobný experiment opravdu nemůže dovolit. Naštěstí se objevují i dobré zprávy. Populistický aktivista Mikuláš Minář by mohl sehrát pozitivní historickou úlohu a odebráním hlasů koalici ODS, TOP 09 a KDU-ČSL poslat zmíněné strany do mimoparlamentní opozice. V takovém případě by bylo určitě na místě, aby Poslanecká sněmovna odhlasovala, že „pan Mikuláš Minář se zasloužil o stát“.