Opozice křičí, ale moc není slyšet. Jakou vidíte její úlohu v současné době, a nezdá se vám, že Andreji Babišovi „chutná moc“?

Opozice promeškala příležitost vzbudit zdání státotvornosti a zároveň vytěžit z krizové situace politický kapitál. Působila bezradně, chaoticky, nekoncepčně, a – od okamžiku, kdy bylo zřejmé, že vláda nejhorší možný scénář šíření choroby odvrátila – hystericky.

Na druhé straně, chování většiny opozičních představitelů v době pandemie vyvolalo u velké části veřejnosti hluboký pocit ulehčení, jak je dobře, že právě tito lidé nevládnou. Problém českého národa v moderních dějinách nespočíval v nedostatku odhodlání, odvahy či dovedností, ale v neschopnosti zvolit si do svého čela ve vhodnou chvíli skutečné vůdce. Selhání v letech 1938, 1948 a 1968, kdy nám historie doslova nabídla příležitost prokázat před očima celého světa svoji národní velikost, jsou toho dokladem. Pouze slabost několika jedinců, kteří se nešťastnou shodou okolností ocitli v nesprávnou chvíli ve vysoké pozici, na niž nestačili, způsobila, že jsme se nestali pro jiné národy v těžkých chvílích vzorem. Jen opravdu málo chybělo k tomu, aby se s respektem říkalo: „Jednejte heroicky jako Češi v roce 1938!“

Tentokrát to ale bylo jiné. Česká republika zvládla pandemii lépe než většina západoevropských zemí. Kdy se naposledy něco podobného stalo? Konečně máme k dispozici příběh, od kterého můžeme odvozovat pozitivní národní legendu a vysoké aspirace.

Pochopitelně, že Andreji Babišovi „chutná moc“. Každý veřejný činitel touží po moci, bez toho by se pro politickou dráhu nerozhodl. Kdo by to popíral, trpí sebeklamem, nebo nemluví pravdu. Neobávám se nicméně, že by mimořádné pravomoci, které vláda během pandemie získala, ohrožovaly osobní svobody, jak prohlašují někteří komentátoři. Ve Velké Británii nebo ve Spojených státech amerických byla během první a druhé světové války zavedena prakticky diktatura. Bez toho by nebylo možné krátkodobě soustředit národní energii potřebnou pro zvládnutí velmi náročného úkolu. Údobí, která v obou zemích bezprostředně po vítězství následovala, přitom patří k nejsvobodnějším v jejich dějinách.