Rakouský kardinál Christoph Schönborn pronesl varování při příležitosti křesťanského svátku Jména Panny Marie, který je připomínkou a vděkem za vítězství nad Turky v bitvě o Vídeň před 333 lety. Podle informací z vídeňské arcidiecéze kardinál řekl: „Dojde k islámskému dobytí Evropy? Mnoho muslimů po tom touží a tvrdí, že s Evropou je konec.“ Kardinál Schönborn požádal Boha o smilování nad Evropou a jejími obyvateli, kteří podle něj jsou „v nebezpečí zániku křesťanského dědictví“. Souhlasíte s ním? Je „saracén“ opět hrozbou?

Domnívám se, že pro Evropu jsou mnohem větší hrozbou sami Evropané než nějací saracéni. V minulosti to vždy bylo tak, že obyvatelstvo, které se nemohlo bránit, bylo podrobeno někým silnějším. To, jak si počínáme dnes, je první známý případ, kdy podrobeno může být obyvatelstvo, které je schopné se bránit a ubránit. Studoval jsem historii, ale nepamatuji jiný příklad, kdy ti, kdo chtějí odolávat vnější hrozbě, jsou prohlašováni za špatné, zatímco ti, kteří chtějí kapitulovat, jsou vynášeni jako nositelé všech možných ctností. Aniž chci kohokoliv urážet, myslím si, že takhle se projevuje degenerace.

Co říkáte výsledkům posledních zemských voleb v Německu a tomu, jak se k nim staví Angela Merkelová?

Angela Merkelová pobývala dost dlouho v zemích východního bloku a jmenovitě v Praze, aby si mohla osvojit Plzákovu zásadu: „Zatloukat, zatloukat zatloukat.“ Bohužel to, co Plzák psal výhradně v souvislosti s manželskou nevěrou, pochopila Angela Merkelová jako doporučení pro politickou strategii. Evropa tím trpí, ale Plzák za to opravdu nemůže.

Někteří evropští politici začínají brát částečně zpátečku a tu více a tu méně začínají vystupovat proti migraci.Také hovoří o tom, že je třeba otevřeněji komunikovat s občany a brát na ně více zřetel. Viz například poslední neformální summit EU v Bratislavě. Co je k tomu vede? To zázračně prozřeli, nebo se bojí lidí?

Dokonce ani v politice se fakta nedají ignorovat věčně. Je mnoho případů, kdy ti, kdo se uchylují do Evropy, vystupují zcela nepřípustným způsobem a rozhodně se nechovají jako lidé, kteří vděčně přijímají pomoc. Kompromitují tím nejen „politiky – vítače“, ale bohužel vrhají špatné světlo i na ty, kdo skutečně zachraňují holý život. A ani těch není málo. Bohužel nikdo přesně neví, kolik je vlastně osob, které nutně potřebují pomoc, a kolik osob, jež by potřebovaly úplně něco jiného.

A změní se podle vás něco v migrační politice EU i v jiných oblastech? Je vůbec EU schopná nějaké sebereflexe a zásadní změny k lepšímu? Lidé důvěřují EU stále méně, přesto Brusel a Berlín volá po větší centralizaci a vytvoření evropské armády... A směrnice, nařízení, předpisy, kvóty, výhrůžky pokutami za nepřijetí uprchlíků chrlí dál...

Pořád věřím, že to Evropa – na rozdíl od Angely Merkelové – přece jen zvládne. Studuji pečlivě dokumenty evropských institucí týkající se migrace a azylu zhruba od roku 2005. Dají se v nich rozpoznat tři fáze. Do jara roku 2011 evropské instituce plánují, jak pomocí řízené migrace dynamizovat trh práce v Evropě a čelit rizikům stárnutí populace. Počátkem roku 2011 byla přepadena Libye a vyvolána občanská válka v Sýrii. Začala první vlna velké neřízené migrace, zatím ale uprchlíci zaplňovali především tábory v mimoevropských zemích severní Afriky a Předního východu.

Druhý zlom nastal v létě roku 2014, kdy se po upevnění pozic islamistů v rozbité Libyi a Sýrii zvedla druhá a mnohem vyšší vlna migrace. Od jara 2015 na ni evropské instituce reagují snahou o prosazení povinných kvót, vymýšlejí trvalý mechanismus relokace a od jara letošního roku uvažují o zavedení povinnosti členských zemí rozdělovat nejen migranty, kteří již pronikli na území EU, ale každoročně si vybírat i mezi těmi, kteří v první a druhé fázi uvízli v utečeneckých táborech mimo Evropu.

Nyní buď přijde fáze inteligentnější politiky, která zabrání kulminaci další vlny, anebo zkolabují pojistné systémy států, jež budou novou vlnou uprchlíků zavaleny, a v Evropě zavládne chaos. Změna rétoriky může být součástí opětovného nastartování pudu sebezáchovy na přechodu od třetí ke čtvrté fázi. 

Myslíte si, že evropským elitám lidi zatím jen verbální změnu postoje uvěří? Může se vůbec současná částečně zdiskreditovaná „elita“ typu Junckera, Schultze, Merkelové, Hollanda a dalších zachránit? Nenahradí je spíš „populisté“ typu Le Penové, Hofera...? Nebo někdo jiný?

Změna rétoriky může být samozřejmě také čistě účelová. Za clonou hezkých řečí se budou prosazovat opatření navržená ve třetí fázi. V tom případě ovšem německé a francouzské volby v příštím roce rozhodnou, jaká bude příští evropská reprezentace. Je dobře, že jste dali slovo „populismus“ do uvozovek. S tímto termínem se dnes totiž šermuje tak neuvěřitelně a nestydatě, až to vypadá, že populistou je každý, komu ještě zbyla aspoň trocha zdravého rozumu.

Hovoří se o možném rozpadu EU. Myslíte si, že k němu dojde? A bylo by to dobře, nebo špatně?

Myslím si, že k celkovému rozpadu EU nedojde. Původní jádro zemí, které v podstatě kopíruje hranice říše Karlovců před jejím dělením v roce 843, zůstane dále integrováno. My dnes v podstatě nevíme, zda v tom případě bude snaha ponechat si nás z geopolitických důvodů v tomto centru, anebo nás vyhostit na periférii. Navíc ani nevíme, co z toho by bylo dobře a co špatně. Nevěřím, že by se cizí firmy a banky chtěly zbavit kontroly nad naší ekonomikou, která je pro ně tak výhodná. Na druhou stranu tuto kontrolu získaly z rozhodující části už před naším vstupem do EU, takže by pro ně nemusel být problém si ji podržet a dále ji prohloubit i po našem případném ukončení členství v EU.

A nebylo by lépe postavit spolupráci evropských národů na nových základech bez nynějších zdiskreditovaných evropských a bruselských politiků a úředníků typu Junckera či Schultze a bez těch desítek tisíc stran unijního práva a předpisů a těžkopádné zabetonované mašinerie?

Evropská unie vznikla na půdorysu poválečné spolupráce mezi Německem a Francií. Už tehdy byla budována v silně technokratickém duchu. V Německu po válce vládla ideologie ordoliberalismu, čili přesvědčení, že trh je třeba udržovat v rovnováze politickými zásahy, tedy skrze politiky a právníky. Ve Francii zase panovaly obavy z vítězství komunistů, kteří byli po válce velice silní. Také francouzští politici proto chtěli vymyslet technokratický systém, který by usměrňoval hospodářské síly bez ohledu na výsledky voleb národních parlamentů. No a to se dokonale podařilo. Proto ti, kdo mluví o selhání Evropské unie, vůbec nevědí, o čem je řeč.  

A co Visegrád plus jako alternativa? Mohly by se přidat část Balkánu, Pobaltí... V minulosti sehrávalo v prostoru mezi Ruskem a Německem určitou stabilizující a bezpečnostní roli po určitou dobu habsburské soustátí. Není tedy alternativou vytvořit zde nějakou alianci suverénních států a zónu volného obchodu?

Když si představím, jak odlišné politické síly působí v těchto zemích a jak různorodé mají zájmy, nevěřím tomu, že by z této směsi mohl vzniknout nějaký stabilizační faktor. Šlo by vlastně o východní blok bez Sovětského svazu. Nezapomínejme, že východní blok dokázal udržet pohromadě jedině diktát Sovětského svazu, a když ten přestal, každá země vykročila jiným směrem zcela bez ohledů na své sousedy.  Bez tlaku z Moskvy či Bruselu se slovanští bratři i neslovanští bratranci mezi sebou nejspíše seperou. V minulosti už to párkrát předvedli.