Česko je drceno koronavirem. Ve světových statistikách jsme mezi těmi úplně nejhoršími v počtu potvrzeně nakažených i v počtu zemřelých v přepočtu na milion obyvatel. Jak zabránit dalšímu masivnímu šíření nákazy?

Celý problém je v tom, že veškerá opatření byla – a stále jsou – přijímána velmi pomalu a pozdě. Bylo potřeba zasahovat velmi tvrdě hned v počátku. Jsou země jako Austrálie, které se s epidemií touto cestou vypořádaly velmi rychle, tvrdým lockdownem. Uzavřeli milionové město Perth při zjištění hned prvního nakaženého. I jinde tam byla velmi tvrdá opatření.

U nás jsme to nechali rozběhnout prakticky bez opatření, s tolerancí odmítačů roušek a s malou uzávěrou, ba dokonce s předvánočním rozvolněním. Místo toho jsme stále slyšeli komentáře, kdy a jak rozvolníme, že o tom vláda již jedná, že děti brzy půjdou do školy – ostatně prvňáci a druháci chodili do školy prakticky pořád – a že nemůžeme zavřít výrobní podniky a podobně. Nyní, když jsme to nechali neúnosně rozběhnout, o to rychleji musíme jednat.

Je řešením tvrdý lockdown včetně zákazu cestování mezi okresy?

Chápu, že akademici, jako jsem i já, mohou pracovat z domova, ale že je problém zavřít průmyslové podniky. Jenomže testovat, pokud není únosný tvrdý lockdown, by se mělo ve všech podnicích s několika zaměstnanci, kteří se denně stýkají, vlastně všude, kde spolu lidé sedí nebo pracují. Ale hlavně ne antigenními testy, které mají platnost pouze ten cca jeden den, ale testovat PCR testy 1× až 2× týdně. To jediné může být účinné, pokud chceme výrobu bez omezení udržet.

Není čas na velké diskuse, je třeba testovat pomocí PCR, očkovat a dodržovat platná nařízení pomocí tvrdých kontrol a postihů. Když jdu v Praze po ulici, potkám několik lidí jdoucích na procházku, maminek s dětmi a kočárky, z nichž cca 70 procent nemá respirátor nebo jej má pod nosem. No, není se čemu divit, když lidi vidí demonstrace bez roušek, kulturní akce bez roušek a když slyší, že tam stačí dvoumetrové rozestupy, že se virus dotykem nepřenáší a jiné dezinformace.

V některých asijských zemích nosí lidé respirátor a ještě štít. Policie tam jakékoliv porušení okamžitě trestá vysokou pokutou. Nikdo nikde tam neprotestuje.

S takovou občanskou disciplínou však u nás počítat nelze. Můžeme i bez ní boj s pandemií vyhrát?

Jak už jsem říkala, je třeba dodržovat vládní opatření. Policie je při kontrole jejich dodržování velmi benevolentní. Nepomáhá ani televize, která sice správně ukazuje tragickou situaci v našich nemocnicích, ukazuje, jak lidé nedodržují platná nařízení – ale dostatečně neinstruuje lidi, jak se chovat, aby chránili sebe a zabránili šíření.

Nelíbí se mi, že každý večer slyšíme v hlavních zprávách, že situace se mírně zlepšuje, nebo že minulý týden bylo ve stejném dni více nakažených než tento týden, i když jde o zanedbatelné rozdíly v počtu potvrzeně nakažených. To jsou zavádějící informace, neboť čísla jsou závislá na počtu testů a na nahlášených případech.

Podle mě se situace vůbec nezlepšuje, spíše se zhoršuje nebo stagnuje, protože lidé zatajují lehká onemocnění.