Letos Česko slavilo 30 let od pádu totalitního režimu. Vy jste v té době měl vzhledem k turbulentnímu dění ve světě poměrně dobrodružnou pozici: cosi na způsob Jamese Bonda. Od roku 1985 jste byl ve Spojených státech nasazen jako důstojník československé rozvědky. Vaše působení se překrývalo i s událostmi let 1985 a 1989. Jaké to tam tehdy bylo?

Doba to byla divoká, ale byla to moje nejlepší léta. Protihráčem byla americká F.B.I. s vysoce kvalifikovanými profiky.Během osmdesátých let bylo v Americe chyceno kolem šedesáti agentů pracujících pro Sovětský svaz nebo pro některou zemi východního bloku. Rok 1985 je někdy dokonce nazýván jako rokem agentů. V květnu 1985 byl zatčen námořní technický důstojník John Waker, dále Robert Pelton, nízko postavený komunikační specialista NSA, Jonathan Jay Pollard pracující pro Mossad a Hans Joachim Tiedge vysoce postavený důstojník západoněmecké kontrarozvědky, který přeběhl na Východ. Mezi identifikované významné agenty pracující pro KGB nebo SVR (nástupní organizace KGB - Služba vnější rozvědky), mimo jiné v té době patří i James Hall III - armádní praporčík a analytik v Německu, který prodal odposlouchávací a kódovací tajemství východnímu Německu a Sovětskému svazu , to bylo v letech 1983 až 1988.

Nějací další, kteří by se měli zmínit?

Nelze nevzpomenout ani na v roce 1985 zesnulého Williama Gordona Welchmana (15. června 1906 - 8. října 1985), anglického matematika a autora knihy The Hut Six Story. Po válce se přestěhoval do USA. Pracoval pro NSA s nejvyšším stupněm bezpečnostní prověrky. Po vydání knihy mu prověrka byla odebrána a stal se obětí NSA a to byl přitom člověk, který de facto napomohl tomu, že 2. světová války skončila o dva roky dříve. Jeho technologie sledování společnosti analýzou metadat- celosvětovém sledování telefonů a elektronické komunikace ze strany bezpečnostních služeb USA stále funguje. „Informace se kradou všude - bez ohledu na spojenecké vztahy, politickou nevraživost či tradiční rivalitu. Tvrdí se, že špionáž je po prostituci druhým nejstarším řemeslem na světě.a působení vyzvědačů, tedy špionáž, je takřka stejně stará jako lidská civilizace“.

Co se týče přeběhlíků. Napadá mne nejznámější defektor z Východu na Západ Ladislav Bittman. Neznal jste ho? Jak dopadl?

Ten byl zapojen do akce Neptun (ve zpravodajské terminologii tzv. aktivní opatření), což byl krycí název jedné z nejúspěšnějších dezinformačních kampaní rozvědky, při které byly v roce 1964 na dně Černého jezera na Šumavě  „náhodně“ objeveny bedny s tajnými nacistickými materiály, čehož bylo  úspěšně využito k ovlivnění západoněmecké veřejnosti a politiků. Důkazy, ve skutečnosti ze sovětských archivů, v Německu přispěly k prodloužení o dalších pět let promlčecí lhůty zločinů druhé světové války. Autor aktivního opatření Ladislav Bittman (Brychta) po srpnu 1968 emigroval přes Bulharsko do USA. Ve vodách Černého moře na něho čekala americká ponorka. Lawrence Martin-Bittman pokojně  zemřel 18.září 2018 ve svém ateliéru ve městě Rockport, Massachusetts.

Foto: Ladislav Kubizňák za mlada jako československý zpravodajec (autor: Archiv Ladislava Kubizňáka)

Z posledních přeběhlíků jsem pak osobně znal pplk. Filu Při nostalgické procházce po 86. ulici ve východní části Manhattanu vedoucí od East River můj zrak sklouzl na číslo domu 444. V tu chvíli se mi vybavil někdejší případ, který jsem si pracovně pojmenoval Three times four - 444 (tři čtyřky). U československé zahraniční kontrarozvědky byl veden pod krycím jménem RAK.

Když jsem byl druhým rokem na rezidentuře, dostali jsme zprávu, že jeden z důstojníků rozvědky, Jan Fila, se z centrály na Střelničné ulici v Praze ztratil. Znal jsem ho osobně už z doby přípravy na centrále v Praze, navíc pocházel z Hradce Králové, kde jsem strávil několik let. V srpnu roku 1986 v Čechách zmizel pplk. Jan Fila, (krycí jméno ŠTURMA) zástupce náčelníka 52. odboru (území Severní a Jižní Ameriky)

Jako III. tajemníka ho vysílají koncem roku 1975 na rezidenturu New York, na které působil nezvykle dlouhou dobu sedm let až do roku 1982. Od roku 1978 byl dokonce pověřen stykem s představiteli rozvědky KGB v New Yorku a Washingtonu, což bylo velkým projevem důvěry obou služeb.

Po návratu z rezidentury New York se stal jako čerstvě povýšený podplukovník zástupcem náčelníka odboru (ZNO). V té době pro mě představoval, coby čerstvého důstojníka odboru zahraniční kontrarozvědky zkušeného operativce. Ochotně radil a předával své zkušenosti. Byl až podlézavě vstřícný, ve srovnání s chováním jiných „es“ po návratu ze zahraničí, u nichž se ani v nejmenším neprojevoval náznak nějaké větší nápomoci. Kladl jsem si v duchu otázku, proč to dělá?

Že mě můj instinkt nezklamal jsem si potvrdil v New Yorku 7. prosince 1989, kdy se za doprovodu agentů FBI ukázal našemu sledovači rezidentury Lomskému, před kanadským konzulátem na West Side Manhattanu. Kde a jak dnes žije nevím, rád bych se s ním někdy potkal.Všichni přeběhlíci, defektoři, krtkové se vzhledem k tomu, že přes ně mohli vzájemně kontrolovat mocnosti co se děje u protivníka, tak v samé podstatě přispívali k zachování bilance sil a tím i míru. Díky i tomu se studená válka zatím nepřeměnila v horkou. Někteří za to doplatili doživotním vězením nebo hlavně na Východě i životem.