Z Ministerstva vnitra unikl dokument, který získaly Seznam Zprávy a který varuje před radikalizací státních zaměstnanců. Aby k tomu nedocházelo, existují doporučení a jedním z nich je anonymizovaný monitoring nálad ve státní a veřejné správě a včasná identifikace osob, které mohou šířit antisystémové nálady. Co vy na to?

To je celkem očekávaný vývoj. Státní moc, pro kterou individuální svobody nejsou žádnou hodnotou, vždy velmi ráda využije každé krize k utažení šroubů. A proto i některé krize sama aktivně přiživuje.

Dokument také tvrdí, že radikalizace části lidí ve veřejné správě představuje „zásadní problém, který může ohrozit běžné fungování státu a jeho institucí, samospráv a dále urychlit rozpad společenské soudržnosti“. Může podle vás radikalizace ohrozit fungování státu?

Lidé se radikalizují, protože se právem obávají o svou budoucnost. Kdyby naše státní moc působila dojmem, že dělá vše pro to, aby se lidé budoucnosti obávat nemuseli, k žádné radikalizaci by nedocházelo. Lidé se radikalizují, protože mají pocit, že se musejí aktivně bránit a že na sobě nechtějí nechat štípat dříví. 

Kam by v tomto ohledu podle vás měl dosahovat stát se svojí kontrolou?

Stát se musí zastavit před hranicí, za kterou začíná soukromí a individuální svobody. Jinak to není demokratický stát, ale režim, který má nakročeno k diktatuře.

Častým argumentem vládních činitelů v boji proti dezinformacím je, že odlišný názor je v pořádku, ale nesmí se jednat o lež. Víme však, že co je pravda a co lež, se často ukazuje až v čase. Jako příklad můžeme uvést covidovou vlnu. Na jejím počátku se odhady, že bude existovat něco jako covid pas nebo budou nutné opakované dávky očkování, označovaly za dezinformace a lži. Nakonec se to ale stalo. Jak s tím naložit a je to vůbec možné?

Rád v této souvislosti uvádím jistý historický kontext. Za protektorátu bylo pod trestem smrti zakázáno poslouchat britský rozhlas. Ale nikdy jsem neslyšel, že by se ve stejnou dobu v Británii smrtí trestal poslech německého rádia. Nebo: za normalizace byly na našich hranicích rušičky signálu Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky a Rádia Svoboda. Ale nikdy jsem neslyšel, že by západní Němci na své straně rozmísťovali rušičky, aby jejich obyvatelstvo náhodou neposlouchalo Československý rozhlas a Československou televizi.

Je jasné, že demokratický režim se cizí propagandy nebojí a svým lidem věří. S cizí propagandou bojují jen ty režimy, které nemají čisté svědomí, které se bojí konkurenčních myšlenek.    

Ministerstvo vnitra také vytvořilo legislativu, jež má umožnit blokování webů jako krajní řešení. Podle ministra Víta Rakušana by k tomu mělo dojít pouze na základě doložených faktů, že nejde jen o lež, ale o strategicky nebezpečnou informaci. Potřebuje Česká republika zákon na blokování internetových stránek?

Tyhle nápady jsou ze stejné dílny jako návrhy rozmístit odposlechy do všech ložnic a koupelen českých domácností. A taky do hospod, aby si mohly patroly rychle přijet pro hosty, kteří by u piva vedli podvratné a kritické řeči.  

Máte dojem, že ostrakizace odlišných názorů se od koronaviru přesunula k Rusku a Ukrajině? Horší se v tomto ohledu situace ve společnosti?

To je přece úplně jedno, jestli se to týká debaty o vládní zdravotnické politice nebo o konfliktu v zahraničí. Příště to klidně může být zase něco jiného. Princip je ale stejný. Ocejchovat názor, který vybočuje z vládní propagandy, a umlčet ho.   

Jak jste vnímal vyjádření vládních politiků k demonstracím proti jejím organizátorům, případně účastníkům?

Jako hulvátské urážky. Desítky tisíc občanů se sjely se svou vlastní motivací. Každý měl své vlastní individuální pohnutky. Především sociální. A také obavy o svobodu slova. Strkat všechny tyhle lidi do jednoho pytle s nápisem užiteční idioti je projev nepřátelství k vlastnímu národu. Vláda, která uráží své občany, nesmí dál vládnout.