Pane doktore, navážu na náš poslední rozhovor. Proč naše země podle vás nevzkvétá? Co považujete za největší průšvih současné české společnosti?

Otázku bych rozdělil na dvě části, zaprvé, proč si to myslím, za druhé, čím je to způsobeno.

V České republice roste průměrná životní úroveň nepatrně. Nízká nezaměstnanost je iluzorní, protože počítá jen uchazeče o zaměstnání, kteří nebyli vyškrtnuti ze systému. Mimo evidenci úřadů práce, a tedy i mimo statistiky o nezaměstnanosti, jsou desítky tisíc lidí, kteří jsou na jiných sociálních dávkách. V případě některých měst jako Ústí nad Labem jde o celé čtvrti v tzv. vyloučených lokalitách.

Dokladem ne úplně přesného zobrazování reality statistikami ČSÚ je více než 800 000 lidí v exekuci. Desítky tisíc z nich s více než deseti exekucemi najednou. Obrázkem bídy, o níž nevypovídají ani statistiky o hrubém domácím produktu, ani o zaměstnanosti, jsou desítky tisíc bezdomovců. Ty už neeviduje ani úřad práce ani Česká správa sociálního zabezpečení. Přesto jich můžeme potkat každý den několik. I v Praze, která má podle statistik nejvyšší životní úroveň. Počet bezdomovců lze jen odhadovat podle toho, kolik lidí má trvalé bydliště nahlášeno na obecním úřadu.

Katastrofální je též situace desetitisíců samoživitelek, které živoří těsně nad hranicí bídy. Nejstrašnější na tom všem je, že ve stavu závislosti na sociálních dávkách jsou i samoživitelky z profesí jako učitelka, policistka nebo zdravotní sestra. Z platu ze zaměstnání u těchto vysoce kvalifikovaných profesí není člověk schopen zaplatit nájem, jídlo a oblečení pro dítě. Policistka, učitelka nebo zdravotní sestra, která si musí chodit pro dávky státní sociální podpory, jsou zprávou o státu, který se neumí postarat ani o své zaměstnance.

V ještě horší situaci jsou statisíce lidí bez legálního příjmu. K práci na černo je dohnala extrémní podoba exekucí, která nemá ve světě obdoby. Ze ztracené pokuty za překročení rychlosti v obci třeba jen 2 km/h, která původně činila 500 Kč, dokážou exekutoři člověku sebrat i 12 tisíc korun.

V hospodářství dominuje výroba s nízkou přidanou hodnotou, vlastníky rozhodujících firem jsou nadnárodní korporace, které vyvážejí kapitál formou dividend. Často neplatí daně nikde... Nedávno vyšlo najevo, že firma Amazon loni nikde na zeměkouli nezaplatila ani dolar na dani z příjmů. A nic se jí nestalo. Takových nadnárodních firem, které chtějí, aby jim stát postavil silnice a dodal kvalifikované pracovníky, a přitom neplatí daně, jsou tisíce. U jiných nadnárodních firem je problém v tom, že pokud už daně platí, tak v cizině.

Zájmem nadnárodních korporací je udržet co nejnižší úroveň mezd a dalších „nákladů práce“. Pro ně jsou to výdaje, které potřebují držet při zemi. Špatně placení zaměstnanci málo nakupují, což znamená nízký výnos DPH. Menší platy ale znamenají i nižší výnos daní z příjmů fyzických osob a odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Nízký rozpočet je zárukou nízkých výdajů na důchody a jiné sociální výdaje, na mzdy financované ze státního rozpočtu, například učitelů, lékařů, policistů a hasičů.

Vždy, když odbory s vládou jednají o zvýšení minimální mzdy, tak Hospodářská komora a další organizace reprezentující především velké nadnárodní korporace křičí, že to zničí ekonomiku a že investoři odejdou jinam. V Německu je minimální mzda 1.200,- Eur měsíčně. Což je při současném kurzu 25,62 Kč/Eur asi 30.750,- korun. Průměrná mzda v českém národním hospodářství byla koncem roku 2018 jen o málo vyšší – a to 31.516,- Kč. A to je třeba vzít v úvahu, že více než 60 % lidí vydělává méně, než je celostátní průměr. Tedy méně než německou minimální mzdu. U nás je minimální mzda nyní 13.350,- Kč.

Pozoruhodné je, že český dělník ve Škodovce v Mladé Boleslavi nebo v Kvasinách vyrábí stejný motor jako jeho německý kolega ve Wolfsburku. Ve stejné kvalitě. A německý za to má čtyřikrát větší plat. Přesto se vozy Volkswagen prodávají. A v Brunšviku nikdo neuvažuje o tom, že by zavřel továrny v Německu.

Výsledkem těchto negativních jevů, které u nás mnoho let působí, je velmi nízká porodnost a vymírání populace. Dále nízká zdatnost mládeže, klesající úroveň znalostí při rostoucím počtu „vzdělanců“ – absolventů vysokých škol. Problémem je i nízká vymahatelnost práva, nízká objasněnost trestné činnosti, vysoký podíl lidí s parazitním životním stylem, úpadek vědomí sounáležitosti a spoluodpovědnosti za stav země u našich občanů.

Na čem, podle vás závisí úspěch SPD ve volbách do Evropského parlamentu? Vaši voliči Evropský parlament asi příliš v oblibě nemají…

Úspěch SPD ve volbách závisí na pochopení voličů, že Evropskou unii, která jasně stojí za nemalou částí problémů naší země, nepotrestají tím, že nebudou volit do Evropského parlamentu. Europarlament by byl pro naše občany zbytečný jen za předpokladu, že by Česká republika nebyla členem Evropské unie. Naše postavení můžeme zlepšit jen tím, že se budeme aktivně bránit. Pokud se voleb do Evropského parlamentu účastní jen občané, kteří jsou z našeho členství nadšení a budou volit eurohujery, pak na našem postavení nic zlepšit nelze. Evropská unie je nereformovatelná, protože mocenské vztahy v ní jsou dány základními dokumenty, které není možné změnit, dokud v Evropské komisi vládnou euronadšenci. V EU je ještě méně demokracie než uvnitř členských zemí. Vládne totiž nikým nevolená výkonná moc Evropské komise. Evropský parlament stejně jako členské státy nemají právo zákonodárné iniciativy. Právo navrhnout směrnici nebo nařízení EU má jen Evropská komise. Evropský parlament by degradován na nástroj souhlasu a odhlasovávání toho, co Komise předloží. Po těchto volbách to může být poprvé v historii evropské integrace, kdy by se europarlament mohl chovat jako parlament. Tedy nejen odkývat vše, co Komise navrhne, ale dělat v návrzích významné změny. A ty největší nesmysly třeba také zamítat.