Jak jste si vyložil nedělní proslov Miloše Zemana ke kauze Vrbětice pro televizi Prima, kde jasně nesdělil svůj postoj?

Miloš Zeman mluvil v roli hlavy státu, a měl se tedy dotknout všech témat, která má na starosti, tedy i česko-ruské vztahy a otázku vyhoštěných diplomatů na obou stranách. My víme, že všechny tyto kroky byly učiněny v součinnosti vlády a prezidenta republiky a s podporou Parlamentu. A tady se prezident republiky vůbec nevyjádřil, což považuji za nejslabší část toho vystoupení, totiž že neznáme postoj prezidenta republiky, máme ho pouze interpretovaný tak, jak nám to říká premiér a ministr zahraničních věcí.

Znamená to, že je i Miloš Zeman na vážkách, jak to celé ve Vrběticích bylo, a proto nechce být konkrétní? Nebo proč?

Myslím, že není na vážkách, ale že chce dát tento signál. Díval jsem se na reakce v ruském tisku a ta reakce byla samozřejmě velmi rychlá a velmi intenzivní s tím, že prezident zpochybnil důkazy, že vyžaduje nové prošetření. To znamená, že jde o zprávu do celého světa, že prezident republiky pochybuje o postoji a politice vlastního státu, jehož je prezidentem.

Což, předpokládám, nepovažujete za správné…

… to považuji za mimořádně chybné. Žádný prezident žádného státu nemůže zpochybňovat svůj stát. Určitě něco musí udělat nebo musí rezignovat, ale nikdo nemůže být v čele státu a tento stát zároveň zpochybňovat. To, co se odehrálo, se odehrálo na základě dohody všech ústavních orgánů, to znamená Parlamentu, vlády, prezidenta, takže se prezident nemůže odpoutat a říci: To nebylo se mnou, já s tím nemám nic společného.

Na Miloše Zemana se za celý proslov i následný rozhovor s moderátorkou CNN Prima NEWS snesla kritika, že vyzněl, jako by byl přikloněný k Rusku. Vyznělo to tak?

Samozřejmě že to vyznívá jako postoj člověka, který je minimálně vůči Rusku vstřícnější, než je zbytek politické reprezentace České republiky. Ale pozor, znovu opakuji, kroky, které byly učiněny, byly učiněny v součinnosti s ním. Já bych pochopil, kdyby to říkal někdo v opozici ke všemu, co se děje v České republice, pak pochopím, že v této věci zaujímá silnější proruské postoje. Samozřejmě jsem zastáncem dobrých vztahů s Ruskem, ale v této situaci, která nastala, nemůžete být aktérem a zároveň od toho dát ruce pryč.

Diplomatické výměny od doby, co čeští politici oznámili, že výbuchy muničního skladu ve Vrběticích provedli ruští agenti GRU, nabraly na obrátkách. Skončily reakcí Moskvy na vyhoštění zhruba šedesáti ruských diplomatů z České republiky – Ruská federace přistoupila na paritu, tedy srovnání množství diplomatických a jiných pracovníků. Očekával jste, že Rusko bude s vyrovnáním diplomatů souhlasit?

Tento vývoj jsem neočekával, ale rozumím mu. Rozumím mu proto, že je důležité přečíst si Vídeňskou úmluvu, která říká, že počet zaměstnanců se určí dohodou mezi oběma stranami – mezi vysílající zemí a přijímací zemí, tedy hostitelskou. A pokud nedojde k dohodě, tak to určí hostitelská země. Takže Rusko ví, že pokud nedojde k dohodě, tak to určíme my – řekneme takové a takové číslo a oni také nějaké určí. A říkají si asi, aby to bylo paritní, tak se o tom bude jednat. A budeme o tom jednat pět neděl, takže se vytvoří prostor. Otázka je, kolik těch lidí bude. To neznamená, že půjde jen o pět osob, které mají na mysli, počet může být nakonec jiný, ale přistupujeme na paritu, a to proto, že úmluva nic jiného neumožňuje.