Po téměř 17 letech odcházíte z rádia Frekvence 1. Bylo to těžké rozhodnutí?

Jak v čem. Dobře vím, že nebýt Frekvence 1, tak nejsem tam, kde jsem. To rádio pro mě hodně udělalo a doufám, že já pro ně taky. Mohl jsem se učit od skvělých lidí, ale nějakou dobu cítím, že to chce změnu a možná i nové prostředí. Bylo to dost dlouho na to, abych se rozhodoval snadno...

Za podobnými změnami skoro vždy stojí nějaký problém, hustá atmosféra nebo neshody. Jak je to v tomto případě?

Tak já asi budu výjimka, která potvrzuje pravidlo. Rozcházím se s Frekvencí 1 v dobrém, v pohodě a se vzájemným pochopením. Není tam nikdo, s kým bych si fatálně nerozuměl. Celé ty roky jsme si říkali s kolegy i s vedením věci otevřeně, často spolu nesouhlasili, ale říká se tomu tvůrčí proces.

Přechod ze soukromé sféry do média veřejné služby může pro moderátora znamenat zásadní změnu, nemáte z toho obavu?

Určitě ne. Za rozhlasovým mikrofonem jsem už leccos zažil. Všude jsou lidé, se kterými si porozumíte, všude je někdo, s kým si nesednete. Neočekávám nic mimořádného. Pečlivě jsem prostudoval Kodex ČRo a jsem připraven pracovat.

Vzpomínáte si na okamžik, kdy Barbora Tachecí opouštěla Frekvenci 1 a nastupovala do ČRo, např. jak vznikaly petice?

Ano, ale to byl zcela jiný případ. Nastupovala do pozice ředitelky stanice. Já jsem pouhý moderátor – drobná součástka soukolí. Ale nějaká menší petička by určitě nebyla od věci. Demonstraci proti mému působení na veřejnoprávním rádiu nepředpokládám, a pokud bude, doufám, že porazím Marii Benešovou.