Před epidemií koronaviru někdy na začátku března bylo na vrcholu pozornosti médií napětí na řecko-tureckých hranicích, kam Turci poslali migranty, aby šli do Evropy. Nyní jsou všichni zaujati pandemií, v médiích zprávy o této oblasti nejsou. Vypadá to, že je tam klid. Ale je to opravdu tak? Nebo je to klid před bouří? 

Předtím došlo k tomu, že Řekové se nečekaně ubránili. Turci zvolili novou strategii, kterou teď budou používat.

Jak se jejich nová strategie projevuje?

Zase svážejí migranty k hranicím, nakládají je do lodí a snaží se je někam dostávat. Také do Bulharska, ale o tom se nepíše. Asi proto, že Evropská unie se tváří, že se vlastně nic neděje. Tak jako když Hitler stupňoval své požadavky, když vstupoval do demilitarizovaného Porúří. Nikdo na to nereagoval. Pak začal budovat loďstvo, opět nikdo nereagoval. Pochopil, že si může dovolit všechno. Jako úplně poslední požadavek žádal Sudety, vyšli mu vstříc. Aby získali čas, protože bylo jasné, že se s tím neuspokojí. Lidu ve Francii a Velké Británii to bylo prezentováno jako velký diplomatický úspěch, který zachránil mír. Víme, že se nakonec stejně válce nevyhnuli. 

Tady to podle mě bude podobné, protože Erdogan vzhledem k vnitropolitické situaci v Turecku – hospodářským problémům a tak dále – bude pokračovat v nějakých akcích. Zřejmě má vůli dosáhnout obsazení některých ostrovů. Vzpomeňme na rok 1974 a okupaci části Kypru, což není dodneška vyřešené. Erdogan bude dělat svoje výboje tím směrem, kde nenarazí na odpor.