Dnes je velký den pro vědeckou komunitu na celém světě – před Kongresem za pár hodin stane Trumpův kandidát na post šéfa NIH – tedy největšího amerického institutu pro financování medicínských výzkumů, který ročně rozděluje mezi vědecké týmy skoro padesát miliard dolarů. Co bude postavení Bhattacharyi do čela NIH znamenat v praxi?

Revoluci. Takto jednoduše bych odpověděla. Myslím, že po příchodu Bhattacharyi do čela NIH nezůstane v této instituci kámen na kameni. Však se také jeho příchodu mnozí obávají a mají proč. Připomeňme, kdo je Bhattacharya – je to 56letý lékař a profesor na lékařské fakultě Stanfordské univerzity, má doktorát nejen z medicíny, ale i z ekonomie a jeho hlavní sférou zájmu je politika a ekonomika zdravotnictví a medicínského výzkumu. Je to první Indoameričan v takto vysoké pozici v americké administrativě.

Co je ale důležité, Bhattacharya se během pandemie stal tváří takzvané Velké barringtonské deklarace. To bylo memorandum z října 2020, kdy se část vědeckých špiček po celém světě postavila proti lockdownům a omezování společenského života ve jménu boje s covidem. Vědci kolem barringtonské deklarace poukazovali na to, že tato politika bude mít fatální následky, a doporučovali běžné epidemiologické postupy a návrat k normálnímu životu s tím, že je třeba zaměřit se na rizikové skupiny obyvatel. Jinými slovy, postavili se proti tomu vyšinutému běsnění, kterému se říkalo „vědecký konsenzus“ – ačkoliv žádným konsenzem vědců nebyl – a nabízeli zdravý rozum. Za to čelili nejen obrovské vlně kritiky, ale také zesměšnění a zpochybňování své erudice od druhé „party“ vědců sdružené kolem takzvaného John Snow Memoranda. A ano, dá se čekat, že tohle jim Bhattacharya nezapomene. 

John Snow Memorandum – to byli lidé, kteří byli u nás sdružení kolem Iniciativy Sníh vedené Zdeňkem Helem? Bude tedy s nimi Bhattacharya účtovat? Mají se bát? 

Je to tak, odnože této iniciativy se vyrojily po celém světě a u nás byla tato skupina s názvem Iniciativa Sníh pod vedením imunologa z alabamské univerzity Zdeňka Hela založena v prosinci 2020. Okamžitě se k ní přidali ti největší „zavírači“. A kupodivu měli hned prakticky neomezený přístup do médií. Jen ČTK vydala  od prosince 2020 do prosince 2021 46 unikátních zpráv s odkazem na Iniciativu Sníh, takže de facto každý týden jednu, ačkoliv tato iniciativa neměla žádný „gebír“ se k pandemii  vyjadřovat. Bylo to v té době volné, nikde nezapsané seskupení, něco jako třeba klub přátel lidové výšivky. Samozřejmě odpovědnost za svá doporučení, která většinou papouškovala americké CDC, nenesli žádnou. Kdyby jen prezentovali svá odborná doporučení (někteří z nich k tomu neměli ani vzdělání), ještě by to nemusel být takový problém, ale byla zde patrná snaha zcela umlčet opoziční a zcela relevantní vědecké pohledy na řešení pandemie. A to především formou veřejné diskreditace odpůrců. Všichni si dobře pamatujeme, jak dopadl Jiří Beran coby Ministerstvem zdravotnictví uznaný „dezinformátor“. To byla výstraha – když budete odporovat „vědeckému konsenzu“, dopadnete jako Beran bez ohledu na to, kolik máte titulů. A něco podobného, v tom globálním měřítku, si zažil i Bhattacharya. Že to asi nezůstane bez odezvy, na to bych si docela vsadila. Takže ptáte-li se, zda se mají bát, řekla bych, „jen je nechte, ať se bojí“. 

Co se dnes na slyšení odehraje?

Bhattacharya zřejmě bude tázán na svoje postoje během pandemie a vysvětlí senátorům, proč měl pravdu a jeho kritici se mýlili – a proč by ho měli potvrdit, aby vedl přední vládní agenturu pro výzkum zdraví. Připomeňme, že zrovna včera si definitivně sbalil saky paky dlouholetý šéf NIH Francis Collins. Ten vedl tuto instituci více než deset let, v čele skončil v prosinci 2021, ale až dosud v ní působil. Včera tedy za sebou definitivně zavřel dveře s tím, že jde do důchodu. Abych řekla pravdu, nedivím se, že si pospíšil. V minulosti se totiž Bhattacharyovi vysmíval a tvrdil, že jde o  „okrajového epidemiologa“, jehož názory je třeba „rychle a zničujícím způsobem  shodit“. No a teď má tenhle „okrajový epidemiolog“ jeho instituci šéfovat. Řekla bych, že musel balit dost rychle. 

Jaké změny se tedy dají od Bhattacharyi v čele NIH dají čekat? 

Bhattacharya obviňuje své předchůdce, že nastolili atmosféru zastírání, strachu a netolerance. On je velkým příznivcem otevřené vědecké diskuse a řekla bych, že návrat k tomuto dříve běžnému standardu si bere jako poslání. Takže skrze peníze se zřejmě bude snažit přimět univerzity ke změně. Připomeňme, že Donald Trump ani nečekal, až do úřadu nastoupí Bhattacharya, a krátce po své inauguraci stopl všechny nové granty. Což (nejen) v NIH vyvolalo obrovskou vlnu nevole. Dokonce soud Trumpově administrativě nařídil, že má tok peněz na financování vědy obnovit, protože jeho rozhodnutí bylo nezákonné. Na to Trump udělal takovou právní kličku, že financování sice jakoby obnovil, ale současně se v NIH nesvolávají komise, které by granty posuzovaly, a tím pádem nemohou být přidělovány. Takže si oklikou prosadil svou. A na Bhattacharyu teď čeká, jak nastolí nové poměry. Z kuloárů je slyšet, že chce spojit přidělování grantů univerzitám s nějakým hodnocením, v němž by kritériem byla míra akademické svobody na daném pracovišti. On opravdu na vlastní kůži zažil, že mu akademické špičky na Stanfordské univerzitě zakazovaly poskytovat rozhovory na téma řešení covidové pandemie.  Cítil se prý jako terč covidové propagandy a je přesvědčen, že šlo o  „přímé porušení akademické svobody“. Tak tohle asi bude chtít vymýtit a zároveň obnovit ztracenou důvěru v medicínský výzkum. Má na to obrovskou páku – padesát miliard dolarů v rozpočtu NIH. Ale dá se čekat, že i změny v samotné NIH budou drastické včetně propouštění, ostatně už teď odešlo 1 200 zaměstnanců. Bhattacharya a Kennedy dokonce mluví o nutnosti restrukturalizace, takže se nedivte, že ve vědeckých kruzích panuje děs. Na slyšení dojde zřejmě i na otázky plošných škrtů. Už teď se hovoří o tom, že v grantech budou omezené vedlejší výdaje jako třeba cestovné maximálně na patnáct procent. Takže tyhle věci budou muset vědecké týmy financovat z jiných zdrojů. Spolu s novým ministrem zdravotnictví se Bhattacharya netají ani tím, že chce přesunout zaměření NIH od výzkumu infekčních chorob směrem k chronickým onemocněním.   I když odpůrci namítají, že to je zavádějící a že NIH se chronickým onemocněním včetně srdečních chorob, Alzheimerovy choroby a cukrovky věnuje velmi intenzivně. 

To zní jako nová éra ve financování vědeckého výzkumu a vůbec nová éra ve vědě. Promítne se to nějak i v našich končinách? 

Já v to věřím. Věřím právě v to, že se konečně o některých věcech začne diskutovat. Vezměte si třeba povinné očkování dětí. Bhattacharya mluví o tom, že v době covidu se mu zakazovalo otevírat některé sporné otázky kolem řešení pandemie, ale úplně stejné vymlčování tady panuje už desítky let ohledně povinného dětského očkování. Vždyť jak dlouho se řeší třeba jen to, že tlak na některá očkování dětí je naprosto nezákonný a odporuje lidskoprávním úmluvám. Například povinné očkování proti tetanu, který není infekční chorobou, a tudíž by očkování mělo být dobrovolné. A přitom je to podmínka pro přijetí dítěte do školky. Jaké to má právní opodstatnění? Nebo povinné očkování proti hepatitidě B, kterou se můžete nakazit jen krví nebo pohlavním stykem. Rodiče se už léta ptají, na základě čeho se toto očkování požaduje u dětí, které se proti hepatitidě očkují už v devíti týdnech. Hrozí jim snad nákaza pohlavním stykem či injekční stříkačkou při užívání drog? Ale jakmile tohle téma někde nastolíte, tak se stanete terčem urážek, hrozeb a obviňování z antivaxerství. Přitom to jsou zcela legitimní otázky. Já doufám, že tohle se díky Bhattacharyovi změní. Že „vojáci z Hradce“, kteří v Česku mají očkování našich dětí na povel a pojali ho jako kobercový nálet, budou muset ubrat a začít se bavit se svými oponenty z řad lékařů a imunologů. Já jsem je k diskusi přizvala. 

A jak to dopadlo? 

Ano, začala jsem pořádat veřejné debaty s odborníky na téma dětského očkování. Scházíme se přibližně jednou měsíčně v divadle Kámen na Palmovce. V první, lednové debatě jsme probírali, jak vzdorovat nevybíravému tlaku, kterému jsou mnohdy vystaveni rodiče, kteří třeba jen chtějí očkovat své děti pomaleji. Hosty byly bývalá senátorka a dětská neuroložka Alena Dernerová, dětská lékařka Jana Králová a šéfka sdružení Rozalio Martina Suchánková, která tuhle problematiku řeší už roky. Druhá debata – jak by se měly změnit očkovací kalendáře – byla s epidemiologem Jiřím Beranem, imunologem Karlem Drbalem a pediatričkou Annou Urbanovou. Další debatní večer chystám na tento pátek a bude se právě týkat právních otázek spojených s povinným očkováním, tedy toho, co stát může a hlavně nemůže rodičům nařizovat.  Hosté jsou právníci na slovo vzatí – advokátky Vladana Vališová a Zuzana Candigliota, které zastupují klienty ve sporech týkajících se následků po očkování. Dalšími hosty budou europoslanec a expert na veřejné zdravotnictví Ondřej Dostál a taky senátorka a dětská lékařka Jitka Chalánková. Vstupenky jsou ještě k mání.

Ke všem těmto diskusím jsem zvala zástupce Vakcinologické společnosti. Jejich šéf Roman Chlíbek mi napsal, že prý diskutují na svých platformách dost. Já to ale nepovažuji za diskusi – myslím, že vedou spíš monolog. A doufám, že i díky změnám v USA už jejich výsadní privilegium rozhodovat o tom, kdy a čím budou povinně očkovány naše děti, skončí. Ostatně Vakcinologická společnost nemá žádnou odpovědnost za svá doporučení, de facto je to také jen „spolek zahrádkářů“. Přičemž veřejnost vůbec nevidí do toho, zda jejich doporučení nejsou ovlivňována z venku. Myslím, že tento stav už není dlouho udržitelný, a doufám, že i pod vlivem dění ve Spojených státech brzy nastane tlak na změny i u nás. Rodiče se ale musejí starat a nenechat to být.

Psali jsme:

Po Ukrajině našel Vidlák nové „dezinformace“, které mohou být pravda

Senátorka Zwyrtek Hamplová: Občas je skutečně čas na občanskou neposlušnost

Po covidu prochází peklem. Mladý muž je vězněm ve vlastním těle

Vidlák: Musím najít nové dezinformace, všechny se vyplnily. Co jsem viděl v ČT