Demonstrace, vládní nestabilita, názorově rozdělený národ… i takový je zatím tento rok, kdy si připomínáme už 30. výročí sametové revoluce. Co tento rok o naší společnosti vypovídá? A máme, nebo nemáme vlastně důvod slavit těch 30 let od revoluce?

S dovolením začnu od konce. Ano, máme důvod slavit. Naše životy se od roku 89 zcela zásadně změnily. Patříme dnes do jiné části světa, a to je dobře... a nepochybně se většině občanů žije a dýchá lépe než před revolucí. Ne všem, ale většině jistě... nikdy nebudou spokojeni všichni, to očekávat nelze, to může chtít jen hlupák…Tedy ano, máme důvod slavit.

Tento rok o naší společnosti nevypovídá o mnoho více ani méně, než všechny roky předcházející. Snad jen to, že se opět potvrdilo, že jsme specialisty na zneužívání výročí. Letos toto výročí využívá opozice k naivně demagogickým útokům na vládní koalici... ale to nám ostatně šlo vždy, v tom jsme vždy byli mistry. Říkáte v otázce „rozdělený národ“, ale já nevidím rozdělený národ, respektive nevidím ho rozdělenější, než kdykoliv předtím a kdekoliv jinde, kde mají možnost svobodné volby. Chodíme k volbám, vyjadřujeme tam svůj názor a když se stane, že náš názor zrovna nezvítězí, nestane se z vítěze přes noc náš kamarád a s jeho názory a postoji budeme už z principu nesouhlasit a bojovat celé období, co bude u moci... tedy budeme názorově rozdělená společnost... jenže naší demokratickou povinností je názor na vítěze respektovat. Ale milovat ho nemusíme. Respekt – tak by to mělo být. Jenže my do toho ještě přibalíme naštvanost z naší osobní volební porážky, nenávist k osobě, závist atd. Škoda, že jsme takoví a že neumíme být jiní.

Auta a místa pobytu o dovolených jsme změnili rychle, ale charaktery nám zůstaly... bohužel. Měli bychom umět noblesně vítězit i prohrávat. I když vítězství je vždy sladší, to je jasné... A proč mluvit o vládní nestabilitě? Proč? Copak je nějaká vláda něco sošně stabilního? Daného a neměnného? Z principu věci nikoliv... ale tahle vláda dokonce stabilní je... vládne sebevědomě a myslím si, že vůbec ne špatně... A říkat o premiérovi, že je slabý jenom proto, že prezident republiky takticky využívá drobné mezírky v ústavních zákonech... má mu snad premiér nafackovat, dupat na Hradě nožičkou a křičet – já to chci a hned... Nebo si má sednout na Hradě před kanceláří prezidenta a říci: budu tady sedět, dokud mi to nepodepíšete... to by byl jistě případ pro psychiatra. Ale co má premiér dělat? Premiér podá návrh a prezident přesně podle Ústavy „bez zbytečného odkladu“ podepíše... a teď ta mezírka v Ústavě... co to je „bez zbytečného odkladu“? Někomu je to, co chce podepsat premiér, jasné za minutu, někdo potřebuje týden a jiný týdny... co je neústavního na tom, že náš prezident potřebuje k podpisu delší čas? Prostě ho potřebuje, ať je důvod jakýkoliv, není povinen se komukoliv ze svých záměrů zpovídat… a Ústava České republiky mu to nezakazuje, ale umožňuje. Tak o co proboha jde?

Pokud by ale prezident přímo odmítl jmenovat premiérova nominanta na ministerskou funkci, to by pak byla situace zcela jiná. Pokud je mi známo, na to prezident podle Ústavy právo nemá, i když s nominantem premiéra třeba i zásadně nesouhlasí…to by jistě dobré nebylo.

A demonstrace? Symbolicky na Václavském náměstí a na Letné... jakože je zpět rok 89 a „národ“ těmito setkáními vyjadřuje svůj názor. Vždy je třeba si položit otázku „komu to slouží“? A někomu to jistě slouží... a podíváme-li se na celou věc technicky chladně, bez zbytečných emocí, vidíme jasně, komu to slouží... Za prvé, ani ¼ milionu spoluobčanů na Letné není „národ“, jde většinou o občany Prahy a delegace názorově spřízněných spoluobčanů z jiných českých měst... takže mluvit o národě je zkreslováním skutečnosti. NÁROD jsou VOLBY, tam VŠICHNI rozhodujeme, pokud chceme a k volbám přijdeme, jak a kým bude naše země v příštích letech do dalších voleb spravována… V roce 89 byla v naší zemi přece zcela jiná situace, v této zemi nebyly svobodné volby... jiným způsobem, než masovou demonstrací vyjádřit názor nebylo možné. Nyní svobodné volby máme a jejich objektivitu si nikdo zpochybnit naštěstí nedovolí... A za druhé: správné nepochybně je demonstrace umožnit a vidět je, ale ať se na mě mnoho mých kamarádů, kteří tam byli, nezlobí, o vládě by měli nechat rozhodovat občany ve volbách a ne pokřiku na ulicích…

Ekonomika v České republice zatím stále roste, nezaměstnanost je velmi nízká. Na druhou stranu se zdražují potraviny, byty v Praze jsou v poměru ke mzdám prý nejdražší v Evropě, máme tady velký počet exekucí... Takže, jak se lidem v České republice žije?

Myslím, že se občanům žije dobře, i když snadné to mnozí nemají... Už jsem to řekl na začátku, ne všichni jsou stejnou měrou spokojeni. Jenom je mi líto, že málo pomáháme těm, kteří naši pomoc naléhavě potřebují. Nepřimlouvám se za ty, kteří nepracují, protože nepracovat jim vyhovuje a sociální dávky je uživí... Mluvím o maminkách samoživitelkách, o nemocných a nemohoucích... Myslím, že by společnost měla být o kousek solidárnější k těm, kteří se nikoliv vlastní vinou ocitnou na pokraji existenční katastrofy. Nezapomínat na to, že ne všichni jsme byli do života stejně vybaveni...

Lidé, kteří cestují po světě, často mluví o tom, že se vlastně máme úžasně, že život v řadě jiných zemí je mnohem těžší než u nás. Vy část roku pobýváte s rodinou v Americe. Jak vnímáte život běžných lidí tam, v porovnání s Českou republikou?