Řítíme se do další totality. S hlavou zabořenou v ř*ti se těžko nabírá sebevědomí, varuje Petr Štěpánek
08.08.2022 18:13 | Rozhovor
„Jedna z největších pitomostí naší doby je teze, že kdo nefandí Ukrajině, fandí Rusku. Ne, my jsme na české straně,“ říká první místopředseda Trikolory Petr Štěpánek ve velmi otevřeném rozhovoru, ve kterém mluví nejen o svobodě slova, o boji proti dezinformacím, ale také o tom, proč je přesvědčen, že se řítíme do další totality. „Je příznakem nezměrné idiocie dotyčných, když každého, kdo nejásá nad Zelenským nebo kritizuje Brusel či Fialu a spol., označují za ruského trolla,“ myslí si Štěpánek.
reklama
Ve svých komentářích často upozorňujete na to, že se řítíme do novodobé totality. Co vás vede k tak rezolutnímu hodnocení?
Když něco vypadá jako kachna, když něco kváká jako kachna, a když se něco při chůzi kolíbá jako kachna, můžete vzít jed na to, že to je kachna. Když si režimní moc začíná libovat ve stíhání verbálních trestních činů, když režim zneužívá policii k ptákovinám typu vyšetřování chlebíčků obložených písmenem Z, když režimní moc nepohodlným lidem brání ve svobodné diskusi, když vláda zneužívá soukromou firmu k vypnutí alternativních webů, ač tím pošlapává Ústavou zaručenou svobodu projevu, když vás vyhazují z práce za to, že řeknete jiný názor na válku, když v souznění s režimní mocí řádí na sociálních sítích cenzoři, když jsou veřejnoprávní média, která by měla pokrývat celé názorové spektrum, hlásnou troubou pouze zdegenerované liberální demokracie, která už není ani liberální, ani demokratická, a takhle se dají vyjmenovávat další a další příklady – pak si můžeme být neochvějně jisti, že brána do další totality je otevřená dokořán a míříme do ní svižným krokem.
Totalita je přece opakem demokracie, a v naší zemi máme pořád demokratické volby, demokraticky fungující zákonodárné sbory, i přes problémy fungující justici. Tak proč totalita?
To, co říkáte, je jistě pravda, ale samotné volby zdaleka nejsou jediným definičním znakem demokracie. Ostatně přechod k totalitnímu způsobu vládnutí zdaleka ne vždy probíhal revoluční cestou, respektive jediným řezem. I Hitler se k moci dostal prostřednictvím demokratických voleb, a totéž platí o nástupu komunistické totality v naší zemi po roce 1948. Vždy šlo o postupný proces pozvolného ukrajování občanských i jiných svobod. Prostě klasická salámová metoda. V poválečném Československu započalo odkrajování demokracie daleko před Únorem, vlastně hned po válce.
Mluvíte o omezování svobody slova. Na druhou stranu především vládní představitelé argumentují tím, že je třeba zastavit šíření lží a dezinformací, které právě podkopávají demokratické principy. Vy takovou obavu nemáte?
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Líbil se Vám tento článek?
Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
131-981500247/0100
QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Mě přijde, že jsou to spíš neustálé zákazy a byrokracie, kterou si sama EU podřezává pod sebou větev. Na druhou stranu, jestli má někdo konkurovat třeba USA nebo Číně, nemyslím si, že to může být jeden stát v Evropě, a že EU má svůj smysl, jen se musí vzpamatovat a začít dělat politiku jinak
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.