Než přejdeme k vážným věcem, jelikož náš rozhovor vyjde o půlnoci, prozradíte čtenářům, co o sobotní půlnoci děláváte? Máte nějakou zaběhnutou zvyklost, nebo je tento čas, co se týká jeho naplnění, ryze individuální?

Spím, čtu nebo se bavím.

Sníte o něčem často či opakovaně? A je jedno, zda v bdělém či spícím stavu?

Noční sny se mi neopakují. A na těch ostatních snech se snažím pracovat. Sním třeba o tom, že budu žít v zemi, která nemá zakomplexovaného prezidenta, který vede naši zemi do izolace a který neuděluje milost lidem, kteří systematicky a prokazatelně kolem sebe budují mafiánskou síť. Není pak prezident sám její součástí?

Pane Liško, myslíte si, že je v Česku rasismus a xenofobie na vzestupu?

Ano, prokazatelně je. A nejen u nás. Jsou to jevy, které nelze asi odstranit úplně, boj s nimi však nesmí nikdy ustat. Jinak získají na síle v takové míře, že mohou nahlodat samotné základy demokracie. Alarmující není už ani tak počet mladých lidí, kteří se hlásí k neonacismu či ultranacionalismu - a to ve vzrůstající míře třeba dívky - ale především to, že si rasistickou a xenofobní rétoriku osvojují ve větší míře politici hlavního proudu. Lidé tak vidí, že povýšené vyjadřování o lidech jiné barvy pleti nebo sexuální orientace je společensky přijatelné. Zajímavý mix představuje opět sám prezident. Ačkoliv sám jednou za čas alespoň jednou větou odsoudí anticikanismus, sám v politice prosazuje a dokonce ve své kanceláři zaměstnává lidi, kteří se projevují otevřeně antisemitsky a xenofobně. S lidmi ultranacionalistických kruhů se stýká, nechává se s nimi i fotografovat. Až se zdá, že je vlastně využívá na "práci", s níž se nechce sám ušpinit. A udržuje nacionalistické a xenofobní vášně živé, snad aby je mohl před některými volbami, až znova nastane jeho velká hodina, využít ve svůj prospěch.

Za odstrašující považuji třeba fakt, že řada českých občanů začne vyprávět rasistický vtip a uvede ho větou "nejsem rasista, ale poslechněte si tento vtip, hahaha". Za rasismus je třeba považovat i takzvané stereotypizující výroky, které se u nás za rasismus nepovažují. Rozumí se tím to, že se etnickým a jiným skupinám přisoudí nějaké obecné negativní vlastnosti a s nimi se pracuje jako s faktem. To je u nás běžné, ve Velké Británii i Německu nepřijatelné. To není žádná pokřivená či přehnaná politická korektnost, která by bránila otevřeně hovořit o sociální problémech, nýbrž v jazyce a myšlení zakořeněný rasismus, který vytváří prostor pro skutečné násilí. O tom, že k němu může být jenom malý krůček, jsme mohli vidět na Šluknovsku minulé léto...

Vím, že to nebylo pouze unáhlené rozhodnutí na základě jedné záležitosti, ale můžete říct, proč jste se rozzlobil na ParlamentníListy.cz?

Protože podle mého v mnoha případech neodvedly dobrou redakční práci a nelze je proto považovat za seriózní zdroj informací. Z řady textů je vidět, že jde o útok na nízké vášně, pikantnosti atp. Tento spíše bulvární přístup k veřejnému životu je mi jedno a nemám potřebu ho nijak pranýřovat, prostě ho nesleduji. Ale ve chvíli, kdy uvěřejní záměrně manipulativní, zřejmě zcela vylhaný článek o založení romské strany, kterou údajně okradl vlastní pokladník, a to z pera známého ulranacionalisty a xenofoba politicky angažovaného v zakázané Dělnické straně a vydávajícího se za novináře, to už je věc, s níž se jen tak nesmířím. Na celé věcí je alarmující, jak mizernou práci odvedla mainstreamová média, která článek v několika případech bez ověření převzala a šířila dál. Některá z nich se omluvila. Jiná se dodnes neomluvila a vypovídá to o jejich tragické úrovni. Skvělou práci odvedli redaktoři serveru Romea František Kostlán, Patrik Banga a Zdeněk Ryšavý, kteří celou věc prověřili, zveřejnili a skvěle ji pak i zpětně zanalyzovali. Doporučuji všem k přečtení, je to učebnice žurnalistiky.

Ona romská problematika je záležitostí velmi komplikovanou. Lidé ji vnímají stále více vyhroceněji, i když sami nejsou extrémisty – jen prostě někdy volají po spravedlivých měřítkách. Nemůže být problém právě v tom, že mají lidé pocit nespravedlnosti, a proto se uchylují k extremismu?

Je to výsledek mizerné sociální politiky v naší zemi. Lidé, kteří žijí v sociálním vyloučení, jsou pouze ze 70 procent Romové, zbytek jsou bílí. To znamená, že je třeba vidět skutečný stav věcí. Když se lidé podívají na vládnoucí kmotry jako pan Kuba, na cynické reformy Nečase a Kalouska, které uvalují další a další daně na lidi se středními a nízkými příjmy, ačkoliv oni rozhodně zadlužení nezpůsobili, právem mají pocit hluboké nespravedlnosti. V této zemi není problém to, že by platila jiná měřítka pro Romy a bílé, ale to, že zde platí jiná měřítka pro bohaté a mocné na jedné straně a ostatní lidi na straně druhé. Ti druzí se spravedlnosti dovolávají jen těžko. Tuto zemi ovládá energeticko-politická mafie a zemi si rozděluje pět šest byznysových klanů propojených s politikou. Veřejný prostor se změnšuje. Lidé hledají cestu ven z pocitu bezvýchodnosti, ale rasismus a násilí neomlouvá nic. Cesta ven existuje, ale není snadná a bude trvat dlouho. A začíná u každého z nás ráno, když otevřeme oči.

Řada odborníků varovala již v loňském roce, že je možné, že v důsledku zhoršování životní úrovně, i rostoucí nespokojenosti občanů v souvislosti s politickým vývojem v zemi budou posilovat různé radikální osobnosti a extrémisté…Máte pocit, že média (včetně ParlamentníchListů.cz) mají možnost vývoj zvrátit či ovlivnit?

Samozřejmě, že ano. Tím, že budou informovat o složitých věcech srozumitelně, hledat jejich příčiny, odvádět dobrou novinářskou práci. A nikoliv klouzat po povrchu, či dokonce hnát vodu na mlýn populistům.

Ve výše zmiňovaných souvislostech však zazněla Vaše ostrá kritika i směrem k jiným médiím..Domníváte se, že je současná úroveň našich médií skutečně tak špatná? Proč? A v čem si myslíte, že tkví hlavní důvody?

Je to určitě mimo jiné tím, že mediální nezávislost začíná bý vzácné zboží. Je to také nedostatečnou kvalitou veřejných médií, která by nastavovala zrcadlo zbytku scény. Ćástečně tomu tak je, ale nestačí to. Existují kvalitní média, sleduje je ale docela úzká vrstva společnosti.

Jste bývalým ministrem školství, nemáte pocit, že i v tomto resortu zaskřípal vývoj v minulém roce natolik, že i u dětí mohou posilovat nějaké rasistické či xenofobní nálady?

Pokud minisr školství zaměstnává na nejvyšších pozicích vyhlášeného ultranacionalistu s antisemitskými sklony a brání ho do posledního dechu, asi se k tomu nedá mnoho dodat.

Jak se vůbec díváte na to, co se nyní děje v českém školství – myslíte, že kritika, jež zaznívá směrem k ministru Dobešovi, je oprávněná? Nebo se domníváte, že vše namířil správným směrem (nebo skoro vše). Proč třeba ohlásili studenti i akademici protestní akce a jaké mají šance uspět či něco změnit podle Vás?

Pan ministr Dobeš rozkolísal celý český vzdělávací systém celou řadou nesystémových změn. Ve školství chybí jednotící linka. Proto se domnívám, že i plánovaný vzdor akademiků a studentů v avízovaném týdnu neklidu je oprávněný. Bude to další vykřičník a alarm pro českou politickou scénu, který ukáže, jak hluboce jsou lidé nespokojeni s politikou a jak v politickou reprezentaci ztrácejí důvěru. Doufám, že ten příští týden ukáže, že nespokojenost nepociťuje jen parlamentní opozice a odbory, ale i akademici, studenti a mnohem širší čast společnosti. Mezi nimi i ti, kdo strany současné vládní koalice volili.

V průzkumech veřejného mínění se v průběhu posledního roku často Strana zelených dostala v sympaticích Čechů nad pět procent, což by Vás opět mohlo dostat do sněmovny – jste na to připravení?

Naší strategií je, aby se na podzim Strana zelených stala opět parlamentní stranou. Chceme, aby naši kandidáti uspěli ve volbách do Senátu. Do krajských voleb plánujeme kandidatury samostatné i v různých koalicích. Já osobně jsem přesvědčen, že se Zelení poučili ze svých vlastních chyb. Česká politika potřebuje silné zastánce spravedlnosti,
životního prostředí i lidských práv, poněvadž se zdá, že to z ní vymizelo. A věřím, že právě Zelení jsou schopni tuto roli naplnit.

• Další exkluzivní půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE