Takže pojďme hned k současné mezinárodní situaci, kdy děj je překotný, ale asi to nebude lepší…

To, čeho jsme ze strany USA svědky, je porušování mezinárodního práva. To je třeba říci naprosto jasně. To, co předvedla zahraniční politika Spojených států v případě íránského generála, je prostě teroristický akt. Popravit vrcholného představitele cizího státu a dokonce národního hrdinu, a ještě tak zbabělým způsobem, tak to mi připadá, že už je přes čáru. A vidí to jistě i lidé, kteří jsou voliči Donalda Trumpa

Nedokážu pochopit, na základě jakých informací a jaké profesionální analytiky prezident USA rozhodl. Kdo mu napovídal to, aby rozhodl tak, že dronem popraví národního hrdinu a vrcholného představitele cizího státu a nota bene ještě na cizím území. Prezident přece rozhoduje na základě doporučení poradců!

Nadace Železná opona mimo jiné usiluje právě o to, aby se takovéto věci již neděly. Snažíme se budovat lepší svět, hledat přátele, a ne nepřátele, a zdůrazňovat to, co lidi spojuje a dává dohromady, a ne trvale medializovat to. co lidi rozděluje.

V tomto případě nemůže být žádná omluva pro to, co se stalo.

Nu, omluva je, že to byl terorista a je srovnáván s Bin Ládinem, ale to je přece něco jiného…

To je absurdní srovnání. Bin Ládin nebyl představitel žádného státu a měl prokazatelně prsty v mezinárodních aktech terorismu. V jeho případě určitě většina Američanů schvalovala jeho zabití. Ale íránská akce, to je jiný příběh. A navíc, tento generál výrazně pomáhal s likvidací Islámského státu. On byl v regionu chápán jako skutečný hrdina.

Írán, na který se už léta nadává, a jistě vzpomenete, jak byl zařazen do „osy zla“, je ale opravdu někde jinde. Samozřejmě to není klasická arabská země. Jsou to Peršané.

Procestoval jsem 121 států a vyjma Saúdské Arábie většinu islámských zemí. Strávil jsem měsíc v Íránu a bavil jsem se jak s lidmi na ulici, tak s velice vzdělanými lidmi. Mohu zodpovědně říci, že to, co se říká v našem civilizačním okruhu o Íránu, jsou z 95 procent lži nebo záměrné dezinformace. Když se podíváte na historii tohoto regionu, Persie a později Íránu, byla to jedna z nejvzdělanějších a nejcivilizovanějších oblastí v historii Země. Kamkoliv v Íránu přijedete, kdekoliv kopnete, tam z toho kouká historie. Lidé jsou vzdělaní, slušní a přátelští. Byla nás necelá dvacítka, z toho polovina žen, a nikde jsme neměli sebemenší problém.

Setkal jsem se tam mimo jiné s jedním člověkem, který byl synem bývalého vojenského přidělence ve Spojených státech, když byl u moci šáh Réza Páhlaví. Ten řekl myslím obecně platnou myšlenku: „V islámu jsou čtyři procenta extremistického islámu, my se jich bojíme stejně jako vy a bojujeme proti nim stejně jako vy.“ Islám má 72 různých ideových odnoží. A já na to – tak se pojďte spojit, abychom těch pár procent zlikvidovali. A on, že to nejde. Proč by to nešlo? Kdyby chtěl někdo extremistický islám skutečně zlikvidovat, tak se během pár let jeho schopnosti sníží na naprosté minimum. Třeba tím, že nedostanou zbraně nebo peníze z bank. Jenomže dojná kráva, kterou v době bipolárního světa plnil jasně definovaný nepřítel, jako komunismus, dnes neexistuje, terorismus to není schopen a hledání nového jasně definovaného nepřítele v podobě Rusů nebo Číny je nedůvěryhodné, protože chybí bariéra ideologie. Čína nemá globální mocenské cíle, jako měli kdysi komunisté nebo Němci, Japonci, Francouzi, Britové – ti měli jasně definované cíle globální moci. Ty dnes neexistují.

Další porušení mezinárodního práva je nepřipuštění íránského ministra zahraničí na jednání OSN…

To je další nepochopitelná věc. OSN je mezinárodní organizace, založená krátce po válce. Že je na území Spojených států její vlastní správní budova, to má historický podtext. Ale neumožnit komukoliv, kdo je členem OSN, vstup na jednání, to je dětinské, jako když se malé děti strkají na písku, kdo tam půjde, a kdo ne. To prostě nemá s jakoukoliv civilizovanou úrovní mezinárodní politiky co dělat. Dokládá to jenom skutečnost, že svět dospěl po třiceti letech pádu bipolárního světa a studené války k chaosu, kdy události jsou velmi obtížně předvídatelné, i odborníci na mezinárodní právo a profesionální analytici s tím mají obrovský problém. Pokud nedojde k nějaké globální dohodě, která je zatím ve hvězdách – tak to spěje k anarchii.

Opět začínají protesty proti válce. Jednak v samotných Spojených státech, ale také třeba v Kanadě. Dokonce už tady také protestovala skupinka lidí, ale to byli spíše přívrženci Íránu. U nás se, jak je bohužel již zvykem, nemluví. Vytváří se dojem, že kdo o tom mluví, je proti všem, proti USA. Korektnost,  zdá se, pokračuje…

To není nutné komentovat, že se o tom nepíše a nehovoří. Jako kdybychom se tady báli faktů a pravdy. Na chování, které vyvolává protesty, tomu říkali naši dědové válečné štvaní, je geniální odpověď Alberta Einsteina: „Mír nelze udržovat silou, ale pouze porozuměním.“ Co silou získáš, musíš silou udržovat.

Mírové hnutí je geneticky přirozený protest proti vojensky organizovanému násilí. Ať mi někdo ukáže jediného normálního člověka, který chce válku. Kdo z normálních tátů a matek, dědů a babiček po celé planetě chce zabíjení, ve jménu čeho, jakých hodnot? Válka měla a má jen jeden cíl. Krást. Území a bohatství toho druhého. Vkládaný ideový smysl je jen záminkou.

Ale ona je válka jiná, když se pluky šikují proti sobě, tváří v tvář, a něco jiného je, když řídíte dron někde v Nevadě v podzemním velitelství, v koženkovém křesle, s vychlazeným nápojem u ruky…

To je ta technologicko-etická zvrhlost. Dříve alespoň, a to bylo ještě za té děsivé první světové války, vojska stála proti sobě a vojáci se dívali nepříteli do očí. Relativně se to netýkalo civilu. Když se sešly armády u Slavkova, tak to civil zas až tak příliš neodnesl. Ale dnes je každý válečný střet tragédie pro civilní život. Důkazem jsou vlny migrantů.

Dlouhodobým cílem naší civilizace by mělo být vytvoření společnosti, kde teorie a koncept války vůbec nebude existovat. Jakýkoliv válečný akt, tedy organizované násilí státem, by bylo od začátku postaveno mimo mezinárodní právo. To neznamená, že nepotřebujeme policii a profi armádu. Zřejmě pořád budou existovat čtyři procenta populace, na kterou platí pouze moc a určitá forma strachu. Ale nepotřebujeme civilizaci posedlou zbraněmi a armádami, které budeme dotovat dvěma procenty z hrubého národního produktu. Jedna z málo známých informací je, že pokud se dává na zbrojení méně než dvě procenta HDP, nelze vést válku. Nejsou na ni peníze. Ano, zatím musí být malé profi armády, ale jejich použití a vůbec vyslovení válečného aktu, musí být jako absolutně krajní případ.

Jednou jsem byl na konferenci v Londýně, kde byl také Colin Powell, který byl později americký ministr zahraničních věcí a předtím náčelník armádního štábu USA . Byl šéfem generála Swartzkopfa, který velel v první válce v Iráku v roce 1991. Velmi ho zaujala myšlenka Nadace Železná opona. Na toto téma mi řekl: „Celý život jsem bojoval se železnou oponou. Ještě dnes mi mrazí v zádech při vzpomínce na ni.“ Na téma válka odpověděl slova, která by se měla vytesat: „Vím, co je to válka. To je strašná věc.“ To je krédo, které by se mělo donekonečna omílat všem těm milovníkům válečného násilí. Dál ještě řekl: „Bohužel, armáda musí být. Ale použití její síly musí být jako absolutně krajní případ, kdy se vyčerpají veškeré možnosti diplomacie a jednání. Pokud všechno selže, pak musíme silou armády několikrát převýšit nepřítele tak, aby vojenský akt byl udělán během nejkratší možné doby, aby civilní obyvatelstvo trpělo co nejméně.“ Jen bych ke slovům profesionála dodal – a pokud všechno selže, znovu se musí jednat. Znovu se musí použít všechny formy diplomacie. Musí se to udělat třikrát, pětkrát, desetkrát a teprve pak použít sílu….

Tak by to v budoucnosti mohlo být. A ne, že použiju dron a popravím národního hrdinu cizího státu, který se mi nelíbí. To je mimo moderní právní realitu.

Z těch dvaapadesáti cílů, o kterých mluvil Trump v případě amerického zásahu v Íránu, a to číslo má symbolickou hodnotu, prý patří i kulturní cíle. Takže to budou práskat na univerzity, knihovny, tisícileté památky?

Každý, kdo byl v Íránu a viděl ty úžasné historické památky, tak si musel myslet, že snad Trump nemůže být úplně v pořádku. To přece normálně představitel státu vůbec nemůže říci. To je přes hodně tlustou čáru. Je to historie, památky a kulturní dědictví celého světa, nejen Íránu.

Víme, jak svět protestoval proti zničení skalních soch Buddhy v Afghánistánu islamisty nebo jak jsme se strachovali o syrské památky, zvláště pak o Palmýru…

To bylo samozřejmě barbarství. Proto nemohu věřit tomu, že to americký prezident vůbec kdy řekl. Památky v Íránu, to je kulturní dědictví celého světa, žijí tu šíité, sunnité, židé, křesťané... Ale přece nebudeme vyhrožovat rozbíjením jen proto, že tam pro své chamtivé koncerny z té oblasti potřebujeme ropu?

Ovšem samotný Napoleon Bonaparte, když už jsme v těch citacích, říkával, že nejlepší přípravou na válku je válka samotná…

To je podobné, jako výrok „kdo chce mír, ať připravuje válku“. To je dva tisíce let starý citát a já jej považuji za vůbec nejhloupější historický výrok týkající se konceptu války. Odporuje nejen fyzikálním, přírodním, ale hlavně duchovním zákonům. A ty neoblafnete. Zní, „co zaseješ, to sklidíš“. Zaseješ válku, sklidíš válku. Když zaseješ mír, sklidíš mír. Když zasadíš přátelství, sklidíš přátelství. Zaseješ zlo, sklidíš zlo. Další zákon, kterému se nedá vyhnout, je princip kauzality – nejdříve je příčina, pak je následek jakýchkoli jevů ve fyzikálním i společenském slova smyslu. Zásadně rozebíráme a analyzujeme následky, bojíme se pravdivě přiznat děsivé příčiny násilí a organizovaného násilí ve formě válek.

Jenže tenhle blbý citát se strašně líbí zbrojířům a válečníkům. Ti budou říkat, že to je pravda, protože podle nich jedině přípravou na válku udržíte mír. To jsou ideové bláboly, kterým ti lidé sami nemohou věřit, ale na přípravě války a často na její realizaci vydělávají nepředstavitelné peníze. V hierarchii moci mají naprosto exkluzivní postavení často uspokojující pouze jejich egoismus a osobní ješitnost. Jejich cílem nejsou peníze, ty jsou jen nástrojem, cílem je moc.