Pane předsedo, jak hodnotíte styl vedení zahraniční politiky ministra Karla Schwarzenberga?

Česká republika v současnosti nemá ucelený systém koordinované zahraniční politiky. Přístupy a pozice se mění ze dne na den, z týdne na týden. Ministři se snaží přizpůsobovat trendům. Sice to pana ministra neomlouvá, ale myslím si, že je to obraz celé současné vlády.

Zahraniční politiku tu tvoří nejen ministr zahraničí, ale i premiér, prezident a obě komory našeho parlamentu. Názorově jsou tyto subjekty mnohdy dokonce protichůdné, takže o koordinaci může být jen těžko nějaká řeč.

Je také potřeba říci, že náš obraz vytvářejí i lidé, kteří nás zastupují v EU, v různých mezinárodních organizacích, ale i občanská sdružení. Občanská sdružení jsou přitom v zahraničí brána daleko vážněji než u nás a dění v EU ovlivňují poměrně výrazným způsobem. Koordinace by se zároveň měla týkat i jich.

V Česku je to ovšem tak, že prezident napadá ministra zahraničních věcí a svými výroky blokuje jakýkoli vyjednávací prostor pro premiéra. Předseda vlády pak zase napadá ministra zahraničí a ten mu to vrací. Naše pozice je pro zahraniční partnery nesrozumitelná a nedůvěryhodná. Můžeme v podstatě hovořit o naprostém rozvratu zahraniční politiky.

Čím si tuto situaci vysvětlujete?

Zdá se mi, že u osob, které tvoří zahraniční politiku, hrají významnou roli individuální zájmy. Ten se příliš kloní ke Spojeným státům, ten zas k Rusku, jiný k vybraným zemím Evropské unie. Mnozí mají příliš jednostranný přístup, což poškozuje naše hospodářství, hlavně export.

Karel Schwarzenberg bývá poslední dobou stále častěji kritizován, že nehledí na zájmy ČR právě v hospodářské oblasti...

Člověk, který vykonává politiku a diplomacii, se nemůže ohlížet pouze na své skalní voliče. Měl by si uvědomovat, že reprezentuje celou Českou republiku a jeho posláním je vytvářet pro ni co nejlepší podmínky, možnosti a kontakty.

Zejména v době finančních a hospodářských obtíží, je takový komplexní přístup a schopnost efektivně skloubit politiku a diplomacii velmi cenná. Některým našim lidem, kteří mají zahraniční politiku na starosti, včetně ministra Schwarzenberga, toto však naprosto chybí a Česká republika se pak kvůli tomu musí vypořádávat s  důsledky.

Nejsem z těch, kdo by řekl, že na záležitosti, jako jsou lidská práva, hodnoty a ideje, které v Evropě ctíme a jsou výrazem našeho členství ve strukturách, kterými jsme členy, máme rezignovat v zájmu pouze hospodářských věcí. Nicméně nemůžeme samozřejmě na druhou stranu ignorovat ani hospodářské zájmy. Indie, Čína nebo Latinská Amerika jsou oblasti, na které by se naše diplomacie měla mnohem více zaměřovat. Jedná se o regiony, kde je ohromný potenciál a Česká republika v něm zatím příliš nepůsobí. A to i přesto, že v řadě zemí má bohaté historické tradice.

Čína bývá často kritizována za porušování lidských práv, ale každý proces demokratizace si žádá určitý čas. V Číně jsou jiné podmínky než v Evropě a v Americe a my bychom měli sledovat především to, zda se ta či ona země vydala správnou cestou nebo ne. Vývoj v Číně jde podle mě pozitivním směrem.

Dovolím si ještě jednu takovou malou poznámku, já si nejsem jistý, jestli pan ministr Schwarzenberg v současné době je se svým zdravotním stavem a vůbec připraveností schopen tuto funkci v potřebném rozsahu zvládat.

Považujete tedy za vhodné, aby ministr Schwarzenberg kandidoval na prezidenta?

Pokud bude mít podporu senátorů, poslanců a občanů, tak kandidovat může, to nezpochybňuji. Nedovedu si ho ale v úřadě představit, to říkám upřímně. Na rozdíl od všech zveřejněných kandidátů si jeho na té pozici dovedu představit nejméně. Myslím si, že výkon funkce prezidenta vyžaduje dost sil a námahy. V tomto směru bych od pana Schwarzenberga očekával poněkud více soudnosti.

Když se ještě vrátíme k zahraniční politice, ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba nedávno představil novou exportní strategii. Podle něho bychom se měli víc orientovat za východní a jihoamerické trhy, kde je pro ČR větší potenciál…

Česká republika je přirozeně orientovaná na západ, protože hodně našeho zboží jde do obchodní sítě v Evropě. Samozřejmě bychom se ale měli zaměřit víc i na arabský svět, Asii a Jižní Ameriku.

Ministr Kuba i v souvislosti s novou exportní strategií avizoval, že bude usilovat, aby se ekonomičtí radové na ambasády vrátili.

To především kritizovali podnikatelé. Ještě když jsem vedl odborovou delegaci, upozorňovali jsme společně na tripartitě, že je to krátkozraké, ale bylo to házení hrachu na zeď. Pan ministr Kuba vyslyšel volání podnikatelů a zaměstnavatelů a já mohu z těch cest, které jsem absolvoval ať už jako místopředseda nebo předseda Senátu, potvrdit, že v zemích mimo Evropu je politická záštita nezbytná. Stát by měl podnikatelům otevírat cestu, zvláště v zemích, kde se vyžadují garance, že firmy, které chtějí vstoupit na jejich trh, jsou důvěryhodné.

MPO uvádí asi dvanáct prioritních zemí, mezi nimi Indii, Turecko, Čínu, Rusko, Brazílii, Mexiko a tak dále. Také si myslím, že je velmi důležité mít dobré kontakty s Koreou, protože Korea je výkonnostně podobná země jako ČR. Lidé tam jsou velmi činorodí, zejména v technické oblasti. Má také podobné náklady na pracovní sílu, jako máme my. Daně má přitom spíše vyšší, protože příjmy z nich potřebuje s ohledem na to, že je stále ve válečném stavu s KLDR, na armádu. Je to země, která je dobrým odrazovým můstkem do dalších regionů, jako je Indonésie nebo Malajsie.

Myslíte, že s tím může ministr průmyslu uspět, když naopak ministr zahraničí dělá pravý opak a spíše mu tím hází klacky pod nohy?

Je dobře, že se určitá ofenziva volí, ale nebude zadarmo, něco to stojí, a jestli bude vláda v rozpočtu jenom škrtat, tak se to těžko bude naplňovat. Ministerstvo průmyslu a obchodu je v tomto směru atakováno lidmi z podnikatelské sféry, aby se zmiňovaným oblastem věnovalo více pozornosti. České firmy jsou v nevýhodě, pokud jejich konkurenti z jiných zemí mají záštitu státu a naše firmy nikoli. Na MPO je ale několik lidí, a já je znám, kteří si tento problém dlouhodobě uvědomují.

Jsou to odborníci, profesionálové s dobrými kontakty. Jestli se pan ministr Kuba zasadí o to, aby tito lidé dostali prostor a mohli profesionálně pracovat, bude to jedině prospěšné.

Je podle vás správné, že v zemích, kde ministr Schwarzenberg ambasády zcela zrušil, plánuje ministerstvo průmyslu otevřít jakési ekonomické ambasády“?

Osobně si myslím, že potřebujeme plnohodnotné zastoupení. Ti lidé, kteří tam pracují, musejí mít určité postavení. Nemůžou tam přeci vedle ostatních diplomatů působit jako chudí příbuzní. Když tam budou vysláni jako nějací příručí, tak taky jako příručí budou bráni. V náhradní řešení nevěřím, platí dvakrát měř a jednou řež. A oni pánové řezali, řezali, řezali a nepřemýšleli.

Velkou chybou je zvláště to, když opouštíme země, které mají dynamický vývoj, kde máme zkušenosti, tradici, máme tam dobrou značku. Místo po nás v té zemi totiž samozřejmě nezůstane prázdné, někdo ho zaplní, někdo, kdo je bystřejší, chytřejší, strategičtější a nemyslí jenom ze dne na den. Vláda Petra Nečase by si měla konečně uvědomit, že řešení je v růstu a nikoli jen v úsporách. Když se nestarají o příjmovou stranu, nemohou se divit, že nejsou prostředky na výdaje.

Takže nepovažujete ta „náhradní“ ekonomická vyslanectví za správný nápad?

Nechci to odsuzovat, ale jsem k tomu dost zdrženlivý, protože si myslím, že každá náhrada je jenom náhrada. I zde platí, že musíme prvně vytvořit předpoklad důvěry. Musíme dát najevo, že danou zemi považujeme za důležitou, proto tam máme velvyslanectví, proto tam máme plnohodnotné zastoupení. Ministr průmyslu v tom nemá jednoduchou pozici, když ministr Schwarzenberg ambasády krátkozrace a bez rozmyslu ruší. Pokud je MZV ruší, mělo by je MZV zase plnohodnotně obnovit.