Pane doktore, dlouhá léta jste byl členem ČSSD, co vás vedlo k tomu, že jste z této strany odešel? Kandidujete do Senátu za stranu, která je označována jako extremistická a populistická, jak se s tím vyrovnáváte?

ČSSD mě svým chováním donutila, abych si položil otázku, co v ní vlastně ještě hledám. Tak jsem v lednu 2016 po 23 letech odešel. To už ji řídila tato parta, která ji dovedla ke dnešní politice, k tomu, že už nemají co nabídnout, k astronomickým dluhům, programové vyprázdněnosti a ke dnešním volebním výsledkům. Extremismus je nálepka, která má negativní konotaci, je to vlastně nadávka. Ale proč ne, přijměme to s klidnou tváří. Extremus je latinsky nejvzdálenější. My jsme tedy nejvzdálenější od nich a oni jsou nejvzdálenější od nás.

Styděl bych se být blízko těch, kteří SPD nazývají extremistickou. Jerzy Lec je autorem aforismu: „Některé chyby jsou už chybami, některé ještě zásluhami.“ Jestli by měly být politické strany, které se zasloužily o dnešní stav, „normou“, pak nezbývá než od nich být co nejdále. Pokud jde o „populismus“, což má být označení pro demagogické nadbíhání lidu (populus), tak toto označení je berlička pro ty, kteří nechtějí nebo nemohou lidu nic nabídnout a jsou nuceni se tvářit, že je to od nich odpovědné. Ve skutečnosti jde o to, že hájí vlastní zájmy proti lidu. Kdo vydělá na tom, když neporostou mzdy. Oni si zvykli rozdělovat peníze, které vůbec nejsou jejich, a ještě si z toho dělají zásluhy. Občas za ně nechají draho postavit něco hezkého a zábavného. A to je právě populismus. Když není dost chleba, tak alespoň hry.

Jaký vývoj SPD očekáváte? Má šanci patřit mezi hlavní hráče na politické scéně?

SPD v budoucnu mezi hlavní hráče na politické scéně patřit může, pokud neudělá závažné chyby. To se zdánlivě dá říci o každé straně, ale není to tak. Nemůže to platit pro strany, které zjevně hájí zájmy jen úzké skupiny občanů. Něco takového se dlouhodobě neutají…

Jak vidíte svoji šanci na zvolení?

To záleží na voličích a na protikandidátech a jejich sponzorech. Hovořil bych skromněji, a to o možnosti postoupit do druhého kola, protože voliči stran, kteří by mě ve druhém kole nepodpořili, měli v předchozích volbách doposud vždy převahu. Kdybych chtěl charakterizovat, čím se liším od skoro všech ostatních kandidátů, pak je to kritický postoj ke stavu, do kterého se ČR dostala, většina ostatních s tím naopak vyjadřuje spokojenost, ostatně jim nic jiného nezbývá, protože jsou spolutvůrci a obhájci a dojiči systému. Nemohou přiznat, že mnohé jejich zásluhy byly mírně řečeno chybami. Někteří protikandidáti mají výhodnější postavení. Nejenže jsou oni nebo jejich sponzoři schopni dát víc do propagace, ale pan Pavel Fischer se stal známým jako druhý nejúspěšnější Antizeman v prezidentských volbách a podporuje ho strana, jejíž kandidát minule vyhrál.

On uvádí jako svoji zásluhu, že vyjednával podmínky vstupu ČR do EU. Skutečně jsou ty podmínky tak skvělé, když nám zrušily významnou část průmyslu a zemědělství a přivedly k nám primitivní výroby a zákaz podporovat vlastní průmysl? Tuto zásluhu by měl spíš tajit. Bývalý ministr Ivan Pilný za vítězné ANO zase prohlašoval, že si ČR nemůže dovolit zvednout platy učitelům. Já si naopak myslím, že si nemůže dovolit nezvednout. Profesor Aleš Gerloch chce obohatit naši ústavu deklarací, že „Česká republika je vlastí příslušníků českého národa a národnostních a etnických menšin, které jsou s ní trvale spjaty“. To je hezké, ale když se přivalí statisíce migrantů, co nám bude platné, co je psáno v ústavě?

O mně v iDNES.cz napsali, že jsem dvakrát za ČSSD neúspěšně kandidoval do Senátu. Ano, ale v roce 1996 jsem postoupil do druhého kola, když v Praze všude vyhrála ODS, a v roce 2004 volby probíhaly těsně po propuknutí skandálu s Grossovým bytem, to se těžko vyhrává.

Čemu byste se chtěl v případě zvolení v Senátu věnovat?

Chtěl bych se věnovat sociální patologii v nejširším smyslu. Ti, kteří nesou odpovědnost za stav společnosti, se pochopitelně tváří, že je všechno v pořádku. Není. Naopak vzrůstají demoralizace a bída. V ulicích měst se pohybují desítky tisíc bezdomovců a jen blbec může tvrdit, že se dobrovolně rozhodli pro tento „životní styl“. Třetina z nich trpí psychózou, většina zneužívá drogy nebo alkohol, pokud na ně seženou peníze, statisíce lidí není schopných „platit složenky“. Každý rok se nenarodí desetitisíce dětí, protože by je rodiče neuživili, a mnohé z těch, které se přesto narodí, nejsou rodiče schopni dostatečně zaopatřit, tisíce dětí nemají na školní obědy atd. Statisíce lidí je v exekuci.

A propaganda stále opakuje, jak jsme úžasně prosperující zemí, a proto bychom se měli starat o migranty plodící děti, které sami neuživí. Já jsem přesvědčen, že z toho pro nás žádná povinnost nevyplývá. Pomáhat i ve svém zájmu můžeme, ale tam, kde žijí.

SPD je známá hlavně zaměřením na migranty. Není to málo? Je to aktuálně hlavní problém ČR? Někteří politici tvrdí, že se snažíte lidi vyděsit, abyste z toho vytloukli politický kapitál… Hlavně se v té souvislosti mluví o islámu.

Je chyba možná i samotné SPD, že není dostatečně známo, že má komplexní program. Masy migrantů, kteří v Německu nebo Švédsku dokazují, že se nehodlají přizpůsobit, u nás zatím nejsou, ale EU pracuje na tom, abychom byli povinní je přijímat. Podpis pod příslušnou deklarací zřejmě připojí naši představitelé v prosinci. A to už velký problém je. S některými body programu SPD bych polemizoval, ale je jasné, že program je kompromisem a nepsali ho proto, aby se zrovna mně bezvýhradně líbil. V SPD jsou lidé, kteří přešli od jiných stran zprava i zleva, protože nebyli spokojeni se směřováním politiky původních stran. Dnes má ČR postavení nerovnoprávné kolonie. Ti, kteří jsou s tím spokojeni, do SPD samozřejmě nešli, zůstali v těch stranách, které zemi do tohoto stavu dovedly.

Lidé by měli být vyděšení z toho, co se děje v zemích, kde muslimské komunity nabírají na síle. Lidé, kteří neodmítají informace a nebagatelizují je, také vyděšeni jsou. Optimismus je příjemný. Definuji ho jako neodůvodněné přesvědčení, že se věci budou vyvíjet příznivě. Optimismus vždycky tak trochu páchne blbostí. Ta je v té neodůvodněnosti, v přesvědčení bez dostatku informací. Pesimismus je pravý opak, a ze stejného důvodu také páchne blbostí. Je pravda, že o budoucnosti nemůžeme mít žádné ověřitelné informace, ale můžeme čerpat ze současnosti a zkušenosti těch, kteří už naši hrozící budoucnost prožívají. A pak se lze poučit z minulosti. Žádná země, kam domigroval islám, se z toho už nevzpamatovala a dnes už lidé ani nevědí, že nebyla odnepaměti islámská. Výjimek je málo – Španělsko a částečně Balkán. Dnes jsou muslimů skoro dvě miliardy a kdysi ovládali jen nepatrné území na Arabském poloostrově.

Pokud někoho nepřesvědčí teroristické útoky, sekání hlav, masové střílení zajatců, ukamenování znásilněných žen a tvrdí, že je to okrajový jev, který se nás nebude týkat, tak uvažuje jako ti, jimž byly hlavy uťaty již před staletími. A měl by si všimnout čumilů u veřejných poprav a sympatie k tomuto šíření islámu mezi prý neradikálními muslimy. Blbci se také kdysi smáli čalouníkovi s knírkem a Židé nakládaní do dobytčáků věřili, že přežijí, protože není důvod je trestat. Málokdo četl Mein Kampf a lidé nevěřili, že tento „blábol šílence“ je programem k realizaci. Přečetl jsem si Korán. Je v něm mnoho příkladů kmenů, které odmítly uvěřit v Alláha a „druhý den byli všichni mrtví“. Prostě optimismus páchne blbostí a zlehčování nezodpovědností.

V Poslanecké sněmovně proběhl z iniciativy poslance Jiřího Kobzy seminář o svobodě slova, kde jste také vystoupil. Nakolik je podle vás u nás svoboda slova ohrožena?

Pachatelé českého „hospodářského zázraku“ a dalších výdobytků se samozřejmě snaží a budou snažit potlačit kritiku. Zatím si nemohou dovolit zavést předběžnou cenzuru, ale pokoušejí se o agresivní kampaň proti nositelům méně příznivých zpráv, nepříznivých informací ze zahraničí a kritických úvah. Přece víte, že zpočátku byly na seznamu i ParlamentníListy.cz. Pokud vím, pak ze seznamu zmizely, protože jsou příliš čtené, a tím vlivné. Jednoznačně svoboda slova v ČR a nejen zde ohrožena je, pokud ji jako jednu z hlavních občanských svobod neuhájíme.

Když se podívám na váš životopis, nelze přehlédnout, že z funkce ministra zdravotnictví jste odstoupil po půldruhém roce a z funkce ředitele psychiatrické léčebny jste byl odvolán po třech letech. Jak to vysvětlíte?

Je to dáno mými povahovými rysy. Nazvěme to třeba „nestlačitelnost“, to by nemělo žádnou konotaci. Kdybychom řekli „pevnost“, tak by to mělo konotaci kladnou, kdybychom řekli „nepružnost“, tak zápornou. Možná že hyperbankéři v New Yorku si mohou opravdu dělat, co chtějí, ale všichni ostatní se buď přizpůsobují tlaku, který je větší než jejich síla, nebo jsou odstraněni. Ani americký prezident na tom není lépe. Prostě nebudu hlasovat tak, jak mi někdo nadiktuje. Na kandidátce do Sněmovny jsem byl vždy rozhodnutím krajských orgánů odsunut na spolehlivě nevolitelné místo. Až v roce 1998 volební konference překvapivě neschválila návrh krajského výkonného výboru a řadoví delegáti mě posunuli na volitelné místo. V době, kdy se stal Miloš Zeman premiérem, neměl už za sebou většinu v politickém grémiu a předsednictvu. To už tehdy ovládali lidé, kteří je ovládají i dnes a přivedli ČSSD tam, kde dnes je.

Ctižádostiví trpajzlíci nesnesou někoho, kdo je převyšuje. Potřebovali se Zemana zbavit, potřebovali Zemanem navržené ministry odstranit. To se nejvíce daří v resortech, kde jsou silné zájmové skupiny, jako je zdravotnictví. Pamatuji se, jak Buzková obcházela poslance ČSSD, aby hlasovali proti zákonu, který jsem předložil. Nedávno zesnulý Miroslav Šlouf mi později řekl, kdo financoval mediální kampaň proti mně, a smál se, že to pro tu nadnárodní společnost ani nebylo drahé. Varoval jsem Miloše Zemana před Špidlou. Nebylo to nic platné. Později jsem napsal článek „Mýlil se Zeman…“ a Miloš Zeman podle toho nazval svoji knihu.

A Bohnice?

Milada Emmerová a David Rath mi nezávisle na sobě vzkázali, abych se přihlásil do konkurzu. Udělal jsem to na poslední chvíli. Konkurz byl monumentální, jako by šlo o ředitele České televize. Do komise se nechala nominovat například Miroslava Němcová, aby zabránila mému návratu kamkoli. Konkurz jsem těsně vyhrál. Protikandidát byl připuštěn, ačkoli nesplňoval podmínky. Později byl v televizi skrytou kamerou usvědčen, že jeho partnerka okrádá pacienty. Protestoval proti skryté kameře, byl do toho zapleten. Jako ředitel jsem měl asi o 10 000 menší plat než předtím, ale pocit větší užitečnosti. Buzková jako ministryně školství pak na mne přes usnesení vlády tlačila, abych nebránil postavení velmi nákladného pavilónu pro „mladistvé vrahy“. Zakázky byly jistě již dohodnuty.

Podařilo se mi v tom zabránit a s následnou vládou ODS se podařilo vyjednat, že peníze byly převedeny na rekonstrukci dětského pavilónu v Bohnicích. Nemocnici jsem dostal z červených čísel a ministr za ODS mi za to přiznal velmi vysokou odměnu. Náměstek mi pak řekl: „Pořád nám sem volá ten vzteklej trpaslík, abychom vás vyhodili.“ Měl na mysli Pavla Béma. Jenže ten byl prvním místopředsedou ODS, stranicky nadřízený ministrovi. Tak byl na moje místo jmenován Bémův nominant bez výběrového řízení. Náměstek ministra mi tehdy řekl: „Náměstka můžete dělat kdekoli, kde se domluvíte, ředitele nikde.“ Bylo to asi měsíc po oné odměně.