Jak se díváte na Hegerovu reformu zdravotnictví, co konkrétně jste museli ve vrchlabské nemocnici změnit?

Hegerova reforma je chaos. Je odsuzována prakticky všemi lékaři, nejen této nemocnice. Znamená neúměrný nárůst administrativy, mění postavení lékaře, který dosud rozhodoval o léčení. Pan ministr si myslí, že i občané, kteří nestudovali medicínu, mohou rozhodovat o svém zdravotním stavu, ač mnohdy nevědí, o co vlastně jde. Pacient nikdy nemůže vědět všechny informace a okolnosti. Je tu také průlom lékařského tajemství. Pacienti vzhledem k tomu, že jsou tu dopady ekonomické krizi, si myslí, že si z lékařů udělají zdroj svých příjmů. Nic se neděje, když se zjistí, že jsou jejich stížnosti neoprávněné. Lékaři nemají žádný instrument, jak tomu předejít. Zaměstnává to nejen soudy, ale i spoustu právníků, to všechno stojí peníze.

Další věc je neustálé zvyšování DPH, které není korigováno příjmy od zdravotních pojišťoven. Ty naopak snižují úhrady. Ředitel VZP prohlásil, že nemocnicím sníží platby o čtyři procenta, to jsem nechtěl věřit vlastním očím. A navíc dojde k opožďování plateb. Vracíme se do roku 2005, já si to dobře pamatuju.

Jak ve Vaší nemocnici probíhala kampaň Děkujeme, odcházíme?

Nás tato kampaň nezasáhla. Naše platy nejsou tak veliké, ale máme velkou pohyblivou část mzdy. Lidé ji mohou dostat a nemusí, a oni to vědí. Ale povinně bych poslal každého českého mladého lékaře do Německa nebo Rakouska, aby se tam naučil pokoře, organizaci dokumentace a dobrého chování ke kolegům a podobně. Pro ČR by to byl přínos, kdyby se za rok, dva vrátili. Tady si někdo myslí, že si může dovolit, co chce. Zní to paradoxně, ale určitá nezaměstnanost ve zdravotnictví by byla ozdravením systému. Toho docílíte tím, že zeštíhlíte fakultní nemocnice, ne tím, že zavřete ty malé. My za určité úkony dostáváme daleko méně peněz než fakultní nemocnice, když za porod dostaneme kolem deseti tisíc, fakultní nemocnice dostávají kolem třiceti. To jsou ekonomické nesmysly, s nimiž nikdo nechce nic moc dělat. Převládá lobby fakultních nemocnic. Malé nemocnice jsou také přivětivější, osobnější, velké jsou neadresné, mění se i vztah lékaře a pacienta, nabourává určitou důvěru. Vize už od dob Julínka je jedna velká nemocnice, kam se budou všichni svážet i z dálky. To je nesmysl.