Prošel jste nákazou novým koronavirem s mírnými příznaky, je to tak? Jaká je to zkušenost a co vám nejvíce pomohlo?

Nemoc u mě naštěstí měla lehčí průběh, přirovnal bych ji k o něco těžší chřipce. Nákaza ale má v panující atmosféře i psychický rozměr. Přemýšlíte, kde jste se mohl nakazit a zda jste potom zase nenakazil někoho sám, když jste ještě nepociťoval žádné příznaky. V psychické rovině mi nejvíce pomohlo to, kolik lidí mě po okamžitém zveřejnění mé nákazy poslalo přes SMS nebo na sociálních sítích slova podpory i nabídky různé pomoci. Relativně dobrou náladu jsem si udržoval také tím, že jsem se hned po pozitivním testu odřízl od všech médií a přestal sledovat zprávy, ze kterých se v té době na nás valily téměř jen statistiky mrtvých a negativní informace. To mi kromě péče lékařů pomohlo asi nejvíce.

Domníváte se, že se váš pohled na celou situaci a nemoc COVID-19 změnil poté, co jste touto zkušeností prošel? Pokud ano, tak jak?

Změna u mě nebyla příliš výrazná. Už když nákaza přišla z Číny do Evropy, přistupoval jsem ke COVID-19 jako k něčemu, co není radno podceňovat. I když ještě neplatil žádný zákaz, odvolal jsem lyžařský zájezd v Itálii, v zásadě se uzavřel doma a řešil jen nejnutnější pracovní věci, a to ještě ve většině po telefonu či e-mailu. Mezi prvními jsem začal nosit roušku, když to ještě nebylo obvyklé a lidé na mě koukali v uvozovkách jako na exota. Čekal jsem od počátku, že nákaza může ohrozit mnoho lidí, a to se bohužel skutečně stalo. Paradoxně jsem ani já sám, který jsem byl hodně opatrný, nakonec nákaze neušel.

Kde jste se nakazil? A jak hodnotíte proces, který následoval? Tedy kontaktování těch, s nimiž jste se setkal, spolupráce s hygienou a tak dále… jak to v České republice funguje a co by se mělo zlepšit?

Kde jsem se nakazil, to vůbec nevím. Jako první byla pozitivně testována moje partnerka, která také ale neměla klasické příznaky přisuzované koronaviru. Jak ona, tak já si nejsme vědomi, že bychom někde narazili na někoho, kdo byl později pozitivně testován. Následně jsem hned šel na testy i já. Kdo z nás byl ale první nakažený a nemoc přinesl domů, to nevím.

Práci lékařů i hygieniků mohu ve vlastním případě jen pochválit. Byla vstřícná a velmi profesionální.

Jsou Češi podle vás zodpovědní v přístupu k nákaze? A je logické, že po delším trvání karantény odpovědnost polevovala? A jakou známku byste jim udělil za vzájemnou pomoc a solidaritu?

Myslím si, že jsme celkově jako národ v této těžké zkoušce obstáli. To, jak lidé vlastní aktivitou dokázali nahradit špatnou přípravu ze strany vlády při zajištění roušek, vstoupí do našich dějin. Stejně tak si myslím, že jsme jako národ velmi dobře přistoupili k dodržování nutných opatření.

Začínají se otevírat první provozovny, což obnáší bouřlivou diskusi nad tím, proč někteří teď a jiní později. Teď se zvažuje otevírání hromadněji už v květnu. Co si myslíte o postupném uvolňování tak, jak ho navrhla vláda? A o čem vypovídají časté změny a úpravy?

Vláda se možná snaží, ale výsledkem je v mnoha ohledech chaos a absence jasné koncepce. Už mě vytáčí, když čtu, že vláda otevře nějaký druh obchodů, protože panu vicepremiérovi přišlo hodně e-mailů. Tohle není totiž PR kampaň, ale řízení krize. Orientovat se v tom, co zrovna platí, je pro občany i živnostníky už téměř nadlidský úkol.

K tomu se teď ještě ukázalo, že vláda nebyla schopná krizová opatření vyhlásit správně podle příslušného zákona a hrála s občany hru s právními kličkami, aby jim vzala právo na odškodnění.