Příští rok je rokem volebním do Poslanecké sněmovny. Co bychom si od těchto voleb měli přát? Jakou vládu si máme vysnít?

O každých volbách se oprávněně mluví jako o svátku demokracie. Demokracie ale není cílem sama o sobě. Tím je ochrana svobody jednotlivce. To si dobře uvědomovali otcové zakladatelé moderní demokracie ve Spojených státech amerických. Snad takovým splnitelným snem může být přání, aby si to uvědomovali i nově zvolení čeští zákonodárci. Takový moudrý zákonodárce současně nebude po voličích vynucovat svoji představu o světě ani podlézat každé okamžité náladě, ale přesvědčí je o své soudržné vizi naplnění skutečného voličova zájmu. Kéž si takový zákonodárce uvědomí i to, že tam, kde se zájem českého voliče rozchází s představami reprezentace Evropské unie, má upřednostnit právě svého voliče. Už by mělo skončit období, kdy nejvíce kritičtí vůči EU jsou ti politici, kteří jsou zrovna v opozici.

Fialova vláda je dle průzkumů neoblíbená, až nenáviděná. Je pro to reálný důvod?

Oblíbené vlády – obzvláště v době míru – asi moc často neexistují. Hodnocení politiků a jejich politiky není vždy spravedlivé. To ale nemění nic na tom, že pokud volič není spokojený, musí svědomí zpytovat právě politik, který svého voliče v zastupitelské demokracii reprezentuje a o kvalitách své služby ho nedokázal přesvědčit. Vláda Petra Fialy sice zatím ještě nepřekonala rekord neobliby vlády Petra Nečase, ale o to víc musí napnout všechny síly, aby se tak nestalo. Samozřejmě že vládnutí a vysvětlování dopadů svého vládnutí je tím těžší, čím širší je vládní koalice. Ale je to cesta, kterou si tato vláda sama vybrala. Petr Fiala přebíral vládní otěže po Andreji Babišovi, který „dokázal“ prohospodařit hospodářský růst země a vygenerovat ve správě státu nebývalý chaos. Tím spíš čeští voliči očekávali kontrastněji pozitivní vládní výkon. Pravicový volič je náročný a každý politik, který se ho pokouší reprezentovat, s tím musí počítat.

Andrej Babiš objíždí republiku a v preferencích mívá kolem 35 procent. Vydrží mu to do voleb a má tak silný apel?

Pokouším se spíše živit praktickou politikou než politologickými prognózami. Andrej Babiš nebyl nositelem žádné uvěřitelné vize ani v době, kdy snil, když náhodou spal. Jeho síla spočívá bohužel ve slabosti jeho soupeřů, takže mu stačí se sveřepostí jemu vlastní systematicky obracet jejich chyby ve svůj prospěch. V zájmu budoucnosti českých zemí by snad bylo, aby voliči svoje preference ještě upravili, ale to se dá jedině tak, že sami přijdeme s uvěřitelněji lepší nabídkou, než je ta, se kterou přichází on se svým marketingovým týmem.

Přitvrdí ještě SPD a Tomio Okamura, když k sobě přibral ještě Trikoloru a Rajchla?

Osobně si myslím, že SPD to při poslední volební kampani ve snaze ještě více se vymezit od svých konkurentů v této části voličského spektra, svým vizuálním stylem „přepálila“. Mohla naopak vyjma svého tvrdého jádra některé i odradit. SPD ladí svoji taktiku a všimla si, že se neliší voličské skupiny kolem zmiňovaných menších stran ani jejich programy. Největší potíží v této části spektra bylo „mnoho kohoutů na jednom smetišti“. Pokud „superkohout“ Tomio Okamura dokáže ostatní přijmout pod svá křídla, takzvaní vlastenečtí voliči budou určitě mnohem spokojenější, než jeho noví sparring partneři. Že by se jednalo o dobrou zprávu pro Česko, o tom mám ovšem pochybnosti…

Mladí volí Piráty, ale také Motoristy. Ti už mají dokonce mládežnickou organizaci, Motorgen. Uspějí podle vás?

Tady je potřeba „vytknout před závorku“, že podle posledních studentských voleb mladí volí především koalici SPOLU. Piráti zůstali třetí na pásce, právě za zmiňovanými Motoristy. Piráti za poslední rok jen klesají a nezdá se, že by ukončení jejich angažmá ve vládě tento pokles zastavilo. Myslím, že jejich nový vůdce mladé bukanýry na palubu jejich kocábky nepřiláká. Obzvláště v Praze sbírají voliči do svých košíků jiné druhy, než je právě „boletus edulis“. Motoristé mají do sněmovny naopak ve svém voze slušně nastartováno. Může tak platit, že kde něco končí, něco jiného začíná. V tomto případě obrat preferencí nejmladších voličů může znamenat nový trend v politice, ve které obecně neexistují jednosměrky, ale spíše kyvadla.

Odpůrci Západu se snaží opírat o BRICS. Má tohle přeskupování nějaký smysl v době globalizace?

Možná by nebylo od věci odpovědět si nejdřív na otázku, jestli ještě žijeme v době globalizace. Uspořádání světa jistě nějaké globalizované formy dosáhlo, ale trend se změnil nejpozději v době covidové pandemie a v té současné se jednotlivé národní státy snaží upravovat svoje strategie tak, aby zranitelnosti globalizovaného uspořádání vyloučily. V případě BRICS jde ovšem do značné míry o mezalianci, kde klíčové členské země spojuje především zásada „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“. Tato zásada nutí ke spolupráci Rusko s Čínou. Některé členské země, které BRICS vnímají „jen“ jako vehikl pro svoje hospodářské zájmy a se Západem chtějí mít nadále dobré vztahy, jako typicky Indie, se s takovým pojetím úplně neztotožňují.