Ukrajinský parlament ve čtvrtek schválil novou koaliční vládu, na níž se dohodli zástupci dosavadních opozičních sil. Jak zásadní je pro Ukrajinu toto rozhodnutí?

Toto rozhodnutí je samozřejmě zcela zásadní, protože Ukrajina potřebuje vládu, která vznikla demokratickým postupem. Nejprve bylo potřeba, aby vznikla nová koalice v tamním parlamentu, která by mohla prozatímní vládu vytvořit. To nemohla být ona stará koalice, která vznikla z voleb. Revoluční události zamíchaly počty poslanců v jednotlivých frakcích. Například začátkem roku měla Strana regionu Janukovyče 203 poslanců, dnes jich má kolem stovky. Rozložení politických stran se tudíž pořád měnilo a bylo potřeba, aby ti členové parlamentu, kteří tam jsou, vytvořili koalici provizorní, která poté mohla jmenovat vládu. To se stalo a je to v souladu s ukrajinskou ústavou a je to demokratický postup.

Jak si vykládáte krok Moskvy, která poskytla ochranu Viktoru Janukovyčovi?

Moskva poskytla ochranu mnoha diktátorům v historii a Janukovyč je jen další z nich. Moskva může Janukovyče potřebovat, ale také ho potřebovat nemusí. To bude záležet na situaci, jestli Kreml využije Janukovyče jako politickou figuru, jako politickou loutku, nebo ho úplně odvrhne. To se ukáže v nejbližších dnech a týdnech.

Do jaké míry hrozí ozbrojený konflikt v souvislosti s vojenskými manévry na Krymu a pohotovostí stíhaček u hranic s Ukrajinou? Jak daleko je Vladimir Putin ochoten zajít?

Mně to velice připomíná situaci v roce 1968. Okupace v Československu tehdy nezačala z čisté vody a najednou. Také nejdříve byla vojenská cvičení. A to, že teď přistálo na Krymu letadlo s ruskými vojáky, to také připomíná to, co se dělo u nás v šedesátém osmém. Sovětská armáda tehdy nejprve přistála na Ruzyni a teprve poté vtrhly do Československa tanky. Ty scénáře se neustále opakují. Z historického hlediska je to velmi jednotvárné. Nejdříve se haraší tanky a pak tanky vjíždějí. A bojím se toho, že se to stane na Ukrajině. Doufám, že se to nestane i na východu Ukrajiny, protože tam by to už znamenalo nejen občanskou válku, ale i mezistátní konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem. Tomu je potřeba zabránit. Proto já kvituji například to, že Visegrádská čtyřka vyslala své představitele, kteří tam budou demonstrovat to, že Evropská unie a státy této čtyřky podporují jednotu Ukrajiny.

Bílý dům varoval Moskvu, aby zanechala provokací. Je Washington podle vás ochoten jít do otevřeného střetu?

Nemyslím si, že by Washington šel do nějakého otevřeného střetu, protože Ukrajina není členem NATO a žádný smluvní závazek k tomu Spojené státy americké nezavazuje. Ale to americké prohlášení je velice důležité, protože pro Kreml byly vždycky Spojené státy rovnocenným partnerem, ať už to bylo za Reagana nebo dnes. A to prohlášení skutečně říká tomu Kremlu: Nezačínejte si! A myslím, že minimálně v Kremlu bude bráno v potaz a bude se o něm přemýšlet.

V úterý, kdy na Ukrajině oficiálně začala kampaň před předčasnými volbami, jsme si v Česku připomněli výročí komunistického převratu z roku 1948. Tentokrát se u hrobu Klementa Gottwalda na pražských Olšanských hřbitovech nezpívala internacionála, ani nezazněly žádné plamenné projevy chválící bývalý režim. Naopak protesty u Gottwaldova hrobu vedly komunisty k podání dvou trestních oznámení. Co si o této události myslíte?

Kdybych byl tady, tak bych šel pravděpodobně k tomuto hrobu s těmi ostatky protestovat také. Já jsem byl v té době na Ukrajině. To, že je podáno trestní oznámení pravděpodobně ze strany KSČM, i když přesně nevím, kdo ho podal, je nemravnost nejvyššího stupně a snaha nějakým způsobem diskreditovat antikomunismus, který v České republice naštěstí ještě neumřel.