Paní senátorko, rok 2011 je za námi. Jak byste z pohledu političky tento rok zhodnotila a jak podle Vás fungovala vláda?

Při zpětném pohledu se mi loňský rok jeví jako složité a obtížné období.  Jsme součástí Evropské unie a je tedy logické, že krize eurozóny dopadla i na české podniky a české podnikatele. Současná vláda se však chová, jako by se jí Evropa se svými aktuálními problémy netýkala. Nelze se hlásit k evropanství pouze ve chvílích konjunktury a prosperity. V žádné rodině – a Evropa je pro Českou republiku v jistém smyslu slova rodinou – nefungují vzájemné vztahy pouze jednosměrně. Taková rodina se obvykle rozpadá. I na postoji a hlavně chování České republiky v rámci Evropské unie bude tedy záležet, zda se podaří na současné zásadní problémy nalézt společné evropské řešení. Často mívám pocit, že jsme již zapomněli, že jednotná Evropa bez válečných konfliktů, hraničních kontrol a celních bariér není samozřejmostí.

Uplynulý rok byl svým způsobem smutný. Odešly významné osobnosti sametové revoluce a disentu: Jiří Dienstbier, prezident Václav Havel (jeho skon ZDE), Jiří Gruša a Ivan Jirous a další (více ZDE). Jako by jejich úmrtím končilo celé jedno historické období. Dobrou zprávou však je, že se stále více ukazuje, jak od roku 1989 vyrostla nová generace sebevědomých Čechů nezatížených stereotypy minulosti, pro které je svoboda slova, volnost pohybu a názorová pestrost naprostou samozřejmostí. Věřím, že právě tato generace je nadějí pro naši společnost.

V oblasti politických událostí bylo důležitým milníkem prosazení penzijní a zdravotnické reformy – bohužel bez širšího politického či společenského konsensu. Snaha o kompromisní řešení a dohodu napříč politickým spektrem – základní předpoklad demokracie - byla zašlapána. Jakoby zohlednění různých zájmů bylo nepřípustné a považovalo se za slabost.  Postup vládní koalice při protlačování reformních zákonů parlamentem dostal po letech odboráře opět do ulic a poprvé od revoluce v roce 1989 proběhla celodenní dopravní stávka. Reformy odhlasované vládní koalicí zpolarizovaly českou společnost a negativní ekonomické prognózy vytvořily mezi občany napětí a strach. Strach ze ztráty zaměstnání, strach z budoucnosti.

Schválení daňové reformy v závěru roku tyto pesimistické nálady ještě umocnilo. Bohužel snaha Senátu vládní asociální reformy korigovat byla díky silnému postavení Poslanecké sněmovny v legislativním procesu úspěšná jen částečně.