Máme za sebou demonstraci Milionu chvilek pro demokracii. Co si z ní odnášíte a co bude mít za dopady?

Mě okolo demonstrace primárně fascinuje jedna věc. A to naprosto směšné reakce vládního tábora. Zatímco takový pornoposlanec Rajchl před čtyřmi lety tvrdil, že když se někde sejde 150 tisíc lidí, musí vláda rezignovat, tak když jich přijde dvakrát tolik, neděje se vůbec nic.

Zatímco před čtyřmi lety – a psali jsme o tom společně, já byl na třech ze čtyř těch velkých demonstrací – to byla naprostá žumpa, vystupovaly tam štětky ruských vrahů a zrazovalo se Česko, tentokrát to byla demonstrace naprosto poklidná. Já už jsem někde psal, že si nejsem jistý, zda je to produktivní akce, ale byla velmi spontánní.

V zemi jsou slušní lidé velice aktivizovaní, protože proti skutečnosti, že nás vláda lhářů, demagogů, ekonomických diletantů a kolaborantů s vraždícím barbarským Ruskem táhne do jeho náruče, se demonstrovat má.

Skutečnost, že se vcelku normální ANO obklopilo veksláckými cirkusáky a drží je u moci také špinavá „KoKoKo“ (Koalice komerčních kolaborantů), se nemůže divit.

Zároveň – a to podtrhuji – každý, kdo říká, že se nerespektují výsledky voleb, ale před čtyřmi lety mlčel, když se demonstrovalo opravdu proti vládě, je ubohý lhář, pokrytec a darebák.

Já chci být zlý a rýpavý, ale já se divím, proč opozice potřebuje nějakého Mikuláše Mináře k tomu, aby nastavoval agendu, plnil Letnou a v zásadě dělal opoziční práci?

Tohle není zlé ani rýpavé. Ano, je to přesně ta věc, na kterou narážím.

Zároveň si ale nemyslím, že by třeba naší straně nějaké demonstrace lidé uvěřili. Máme dělat tvrdou opoziční práci ve sněmovně a hlavně pracovat ve svých městech, protože nás čekají komunální a senátní volby. Celostátní politika samozřejmě určuje mediální agendu, ale v komunálu se volí jinak, než podle televizních debat.