Pane doktore, úvodem musím zmínit aktuální téma, a to útok na Andreje Babiše. Ten byl začátkem týdne v obci Dobrá v Moravskoslezském kraji napaden starším mužem, který použil francouzskou hůl a opakovaně ho udeřil do hlavy a zad. Jak hodnotíte tento incident z právního hlediska? Jaké mohou být následky pro útočníka, a co tento útok vypovídá o současné atmosféře v české společnosti, pokud jde o politickou polarizaci a násilí?
Začnu odzadu. Obávám se, že se dostáváme do velmi ošklivé fáze vývoje, kdy urážky a verbální násilí přešly do násilí fyzického. Už to, že se politici zcela normálně urážejí pojmy jako parazit, lhář, korupčník, zloděj a podobně, je podle mě přes čáru. Pokud ale z někoho uděláte kolaboranta, podporovatele agresorského režimu, proruského sluhu, který ohrožuje naši bezpečnost, pokud lidi přesvědčujete, že konkrétní politik chce, abychom se stali přímou obětí vojenské invaze, pak z něj pro část společnosti uděláte legitimní cíl v podstatě pro jakýkoliv druh násilí. Prostě, označit někoho za parazita nebo za přisluhovače státu, který zabíjí a znásilňuje civilisty včetně dětí, není to samé.
Hodnotit útok právně není možné bez podrobnějších informací. Přece ale nejde o to, zda to byl pokus o vraždu nebo přestupek proti občanskému soužití. Je to fyzické násilí. Byl to útok na hlavu a jako takový nesporně mohl Andreje Babiše zranit i velice vážně. Není to nějaký plivanec nebo rajče, což považuji spíš za jakýsi symbolický útok, aniž bych to chtěl jakkoliv hájit. Začínám mít pocit, že žiji v nejhnusnější době svého života. Protože tady už stojí nejen státní moc proti lidem, ale lidé proti sobě navzájem. Nikdy by mě nenapadlo, že je společnost schopna vytvořit a přijmout nenávist na úrovni, kdy se lidi budou bít holemi.
Psali jsme:
I když politici většinově odsoudili útok a vyzývali ke slušné nenásilné debatě, našli se i tací, kteří útok na Babiše schvalují. Například bývalý radní ČT Zdeněk Šarapatka útočníka na sociálních sítích hájil slovy „vyřčené motivy toho pána pro dva údery holí přes záda arogantního, prolhaného gaunera a naprosto pokorná sebereflexe teď předčí tu vaši obskurní tirádu a průhledný scénář o ,atentátu' s bezmála vražedným úmyslem ala Šakal. Jste největší špindíry kampaně...“ Šarapatkova ,sociální bublina' pak nejenže s útokem souhlasila, ale ve fyzickém násilí vůči Babišovi by nejraději ještě přitvrdila. Jak se s tím máme vypořádat?
Který voličský tábor je agresivnější a více neslušný?Anketa
Máme čas předvolebních kampaní, ve kterých se objevují postavy, které se chovají téměř sektářsky – mluví o konci demokracie, útočí na kandidáty, šíří strach. Máme tomu rozumět jako projevu občanského aktivismu, nebo se podle vás jedná o organizované struktury, které mohou být někým motivovány nebo dokonce financovány? Mám na mysli například veřejná demonstrativní vystoupení lidí z Oganesjanovy skupiny, například pana Pšenáka. Vše si nahrávají, ideálně se snaží vyvolat konflikt a poškozují majetky svých „nepřátel“. Videozáznamy poté navíc zpeněžují na internetu...
Každá nedemokratická moc potřebuje své „tupé pěsti“, svou násilnickou úderku pro tu nejšpinavější práci. A i když je to jen spekulace, nedivil bych se, kdyby podobné existence měly nějakou politickou a finanční podporu. Ale řekněme si to otevřeně. Sociální sítě otevřely prostor pro zakomplexované lidi. Často jsou to lidé, kteří v normálním životě neuspěli, buď z důvodu svého intelektu, svého zevnějšku nebo nějaké duševní poruchy. Sociální sítě se staly prostorem pro realizaci zakomplexovaných lidí. A oni vědí, že jejich oblíbenost nebude nikdy závislá na jejich schopnostech a názorech, protože žádné nemají, ale na jejich agresivitě, na exhibici jejich bezvýznamnosti.
To, že to funguje, není chyba těchto zoufalců, ale spíš ostatních – lidí, kteří podobný obsah sledují nebo za něj dokonce platí. Nedávno jsem četl článek o důchodci, který přivedl do psychiatrické léčebny šéfku jednoho společenství vlastníků jednotek, protože ji denně terorizoval jakýmisi „maličkostmi“. Tohle je to samé. Proto útoky těchto chudáků nechci podceňovat. Bránit se proti nim je vždy složité, pokud chceme respektovat základní principy demokracie. Na druhou stranu – zatím je předčasné cokoliv prozrazovat, ale pracujeme na tom, abychom lidem dali demokratické nástroje, aby nebyli proti útokům podobných ubožáků bezmocní.
Fotogalerie: - Mela v Příčovech
Billboardy koalice Spolu varují, že Stačilo!, Okamura či Babiš znamenají nebezpečí a ohrožení zahraniční orientace Česka. Jak tato varování vnímáte – jde o férový boj, nebo současná vláda prostě nemá co nabídnout voličům?
Už jsem o tom mluvil. Je to naprosto nestoudné. Ve chvíli, kdy z někoho uděláte kolaboranta s nepřátelskou mocí, vyřazujete ho zcela z politické diskuse. A děláte z něj legitimní cíl pro ty, kdo si hrají na novodobé akční hrdiny. Ta hesla a intenzita, s níž jsou prezentována, jen ukazuje, že strany současné vládní koalice nemají žádný normální program. Volby vyhrávají ti, kdo chtějí realizovat kroky, které pomohou české ekonomice, českým občanům. Aspoň doufám, že tomu tak fakticky je i dnes. Že volby nevyhrají ti, kdo šíří strach a malují terče na záda nebo hlavy svých oponentů.
Rakušan pozval Fialu na pivo, aby si společně připili na to, že nebudou po volbách spolupracovat s Babišem. Na jednu stranu jde o symbolickou vtipnou záležitost; zkuste ovšem odpovědět vážně — co podle vás tato epizoda říká o dnešních politických prioritách, symbolech a stylech komunikace politiků?
Je to další z mnoha bezobsažných gest našich vrcholných politiků. Právě to je totiž asi to jediné, co naši politici umějí. Je to určitě jednodušší, než reálně pracovat. Každý mohl vidět, kolik fotografů si tohle pivo přišlo vyfotit. Připomíná mi to navíc situaci, kdy nějaký hoch veřejně vyvěsí fotografii nějaké hezké spolužačky s výkřikem, že s ní na rande nikdy nepůjde. Aspoň si tedy nejsem jist, že by hnutí ANO kohokoliv z vládní koalice zvalo ke spolupráci. Odmítat nabídku, která není na stole, je podle mě skutečně spíš trapnou exhibicí.
Psali jsme:
U Rakušana ještě zůstaňme, protože on po pivu s Fialou veřejně prohlásil, že má ambice stát se premiérem. Jaký je váš názor na tyto politické ambice? Co by to znamenalo pro stabilitu politické scény v Česku, pokud by se stal premiérem?
Žijeme skutečně v době bezobsažných gest. Nějaký marketér vymyslel, že lidé budou volit „lídra“, tak si teď každý politik hraje na lídra. Je to nesmysl. Líbí se mi ale, že podobná vyjádření lidem jasně ukazují, jak féroví politici jsou, ukazuje na jejich schopnost spolupráce. Osobně vnímám Víta Rakušana jako člověka, který neví, co jsou základy demokratického státu, jako člověka, který nemá žádný zásadní světonázor, který prostě dělá a říká jen to, co se mu hodí. Je to vidět na jeho přístupu k ochraně soukromí a cenzuře, viz kauza Chat Control, je to vidět na jeho vyjádřeních. A sice nejsem psycholog ani psychiatr, ale z jeho neverbální komunikace nemám úplně klidný a dobrý pocit.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
Vít Rakušan se nedávno rovněž vyjádřil, že očekává, že se na něho chystá „kompro“, které ho má poškodit. Údajně jde o nahrávku. Co si o tomto výroku myslíte? Jde o standardní součást politické hry, nebo je to vážnější?
Těžko říct, co se za tím skrývá. Skoro bych řekl, že se ze své pozice mohl dozvědět o tom, že existuje nahrávka, která pro něj může být velmi nepříjemná. A tohle je hezký nástroj, jak důsledky takové nahrávky zmírnit. Už vidím takové ty projevy typu „Pokud je ta nahrávka vůbec pravá, tak je sestříhaná a hlavní otázkou je, komu se hodí, že se objevila právě teď“. Nebylo by to poprvé, kdy by se „potrefená husa“ pokusila odvést pozornost od obsahu k nějakým vedlejším otázkám.
Vezměme si kauzu podezření ze sledování politických oponentů Armádou ČR, kterou otevřel poslanec Pavel Růžička. Připomínám, že s ní vyšel na veřejnost teprve poté, co se mu pro odpor vládních poslanců nepodařilo projednat tuto kauzu na příslušném sněmovním výboru. Nejprve bylo dlouho ticho, než se vymyslel další postup. A překvapivě – další kroky nesměřovaly k prošetření velice závažných podezření, ale k tomu, kdo a jak dokumenty o této kauze vynesl ven. Tento směr pak podpořila i vládně orientovaná média. Všimněte si třeba toho, jak o celé této kauze referovaly Seznam Zprávy: „Vojenská policie na podnět Ministerstva obrany zjišťuje, kdo šíří armádní dokumenty překrucované ruskou propagandou.“ I na obvinění s pomoci Rusku se v článku našlo místo. Jako by nikdo neměl právo odhalovat nezákonnou činnost na úrovni naší vlády a státu jako takového, protože tím pomáhá ruským zájmům.
Pokud se nějaká taková nahrávka objeví, předpokládám podobný postup. Tedy – že autorem je ruský agent, který dost možná ani neví, že je agentem, její zveřejnění ohrožuje bezpečnost České republiky a její šíření nahrává Putinovi a už ho zneužívá i ruská propaganda ve svých médiích. Uvidíme, co z toho nakonec bude.
Psali jsme:
V říjnu bude poprvé možnost využít korespondenční volby. Jaký je váš názor na zavedení korespondenčního hlasování v České republice? Jaké právní, administrativní a bezpečnostní výzvy tento systém přinese? Mělo by se spíše hledat řešení pro zajištění přístupu k volbám jinými způsoby?
Máte se koncem léta roku 2025 lépe než koncem léta roku 2021?Anketa
Umím si představit, že pokud volby dopadnou pro někoho opravdu těsně, může se pokusit výsledky zpochybnit právě na základě tvrzeného rozporu korespondenční formy hlasování s naším právním řádem. Pevně ale věřím, že se to nestane a že aspoň výsledek voleb nebude nikdo zpochybňovat na úrovni podobných manipulací, tzv. rumunského scénáře a podobně. To ale záleží spíš na voličích, aby mandáty rozdělili opravdu jasně.
Osobně si myslím, že náš dosavadní systém voleb by mohl být zrevidován. Ale úplně opačně, tj. směrem k prohloubení základních principů voleb, jako je rovnost, přímost, tajnost, ne směrem k jejich dalšímu popírání. A určitě je možné najít způsob, jak umožnit volit i těm, kteří se k urnám objektivně nemohou dostat. Vždyť i u nás máme mobilní urny pro občany, kteří se nemohou dostavit do volební místnosti.
Jak hodnotíte současnou roli České televize v oblasti zpravodajství? Považujete její reportáže za objektivní a vyvážené, nebo se domníváte, že její zpravodajství spíše podporuje určitou ideologii nebo politickou agendu? Jaká by měla být role veřejnoprávní televize ve svobodné demokratické společnosti?
Tématu veřejnoprávních médií se věnuji dlouhodobě. A o tom, že média veřejné služby neplní úkoly, stanovené zákonem, snad není sporu. Pro ilustraci stačí připomenout třeba článek 5.14 etického kodexu ČT, kde je výslovně uvedeno toto: „Redaktoři České televize si musí při vystupování ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech počínat tak, aby divák nemohl rozpoznat, jaký mají na věc, o níž informují, názor.“ Copak tohle v realitě někdo dodržuje? Nebo se podívejte na skladbu hostů různých diskusních pořadů a podobně, skladbu zpráv, které Česká televize vysílá.
Česká televize i rozhlas by se měly vrátit k tomu, co jim ukládá zákon a etický kodex, a přestat s tím neuvěřitelným aktivismem. Měly by sledovat zahraniční média a informovat i o věcech, které se současné politické reprezentaci nehodí do krámu. Bohužel, dokud tato média zůstanou fakticky zprivatizovaná různými redaktory, skupinami aktivistů a podnikatelů, pak se z toho současného marasmu nevymaní. Podle mě tomu nemůže pomoci ani další výměna ředitele.
Je nutné, aby vznikl skutečně profesionální krizový tým, který zreviduje fungování veřejnoprávních médií, jejich hospodaření a navrhne skutečně zásadní opatření pro nápravu. Ruku v ruce s tím by měla proběhnout i otevřená veřejná diskuse o tom, zda v dnešní době vůbec veřejnoprávní média potřebujeme, případně k čemu. Nebo zda je místo veřejnoprávních neoznačit přímo jako státní média. Když už nic jiného, aspoň přestaneme mást veřejnost o jejich povaze.
Fotogalerie: - Bitcoiny, Decroix a otazníky
Na evropské úrovni se objevil návrh na zavedení tzv. Chat Control. Mělo by jít o plošné skenování soukromé komunikace občanů. Pokud by byl systém schválen, jaké konkrétní právní důsledky by to mohlo mít pro svobodu jednotlivce? Jaký je váš názor na rovnováhu mezi ochranou bezpečnosti a ochranou osobní svobody v tomto kontextu?
Která opoziční tvář zatím dělá nejlepší kampaň?Anketa
Podobné pokusy o likvidaci našich práv mají ale i další aspekt. A tím je obrovský byznys pro některé firmy. Chat Control by znamenal obrovské zisky pro dodavatele šmírovacích systémů, provozovatele úložišť, kde by měla být data ukládána a zpracovávána. Ale lidská práva a svoboda prostě nejsou na prodej. Diskuse o Chat Control ukazuje na obrovská rizika pro naši budoucnost. Nejenže se ukazuje, že například ministr vnitra Vít Rakušan tyto plány podporoval a názor změnil až ve chvíli, kdy se informace dostaly ven a proti návrhům se postavila velká část veřejnosti.
Navíc reálně hrozí, že EU přijde s jakousi mírnější formou Chat Control, kterou pak politici podpoří a ještě se budou snažit nás přesvědčit, že v takovéto podobě je systém přijatelný a že vybojovali cenné záruky. Znovu říkám – svoboda člověka není na prodej. Tady nelze hledat kompromisy a vláda by měla odmítnout nejen současné návrhy, ale celou myšlenku preventivního sledování našich zpráv. Pokud zavedeme cenzuru na jakékoliv úrovni, pak jako demokratický stát končíme. Představa, že cenzuru zavedeme „jen tak trošku“, je pro mě stejná, jako kdyby žena byla „jen tak trošku“ těhotná.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Obáváte se, že vaše soukromé zprávy už nebou soukromé?
autor: Marek Bláha
Filipes
