Na 30. výročí událostí listopadu 1989 jste připravil knihu s názvem Převrat. V té na konto tehdejších událostí promlouvají i někteří exponenti předlistopadového režimu (Jakeš, Štrougal, Hegenbart), a dokonce i tehdejší důstojník StB Zifčák, který proslul známou provokací o fiktivní smrti studenta na Národní třídě. Jaká byla vaše motivace napsat k výročí listopadu knihu, ve které se k této události vyjadřují zrovna takoví lidé?

Já jsem chtěl dát prostor všem, kteří se kolem těch událostí nějakým způsobem motali. Ať ze strany těch, kteří chtěli režim změnit, tak těch, kteří ho chtěli jen upravit, nebo pokud možno ponechat v původním stavu. Nešlo mi tedy jenom o to, že se konal pochod studentů, který nějak dopadl a dnes se k němu každý vyjadřuje a bije se v prsa, že to byl právě on, kdo ho provedl a všechno kolem listopadu 1989 zařídil. Chtěl jsem, aby měl možnost vyjádřit se i někdo z té pomyslné druhé strany. Ta knížka je zkrátka o tom, aby si lidé, kteří si alespoň kousek té knihy přečtou, uvědomili, že pravda o listopadu 1989 není jenom tak jednoduchá, jak se to všude píše. Jak může například někdo říkat, že to byl on, kdo od nás vyhnal ruská vojska, když byl jejich odchod stanoven už rok dopředu, a to prakticky na den. A i když tam chodil bůhvíjak dlouho a vyprávěl o tom, jak je vyháněl, tak oni stejně odjeli až tehdy, když se s těmi Američany domluvili.

No dobře, ale jak moc lze věřit pravdivosti vypravování třeba takového Zifčáka, operativce StB, jehož historická akce, díky které se proslavil, byla založena v podstatě na oklamání veřejnosti?

Zifčák byl jenom voják, který poslouchal rozkazy, jenom dělal svoji práci, nic víc. Já jsem pevně přesvědčen o tom, že Zifčák byl členem nějakého připravovaného komplotu, který měl dění listopadu 1989 někam zavést, určitým směrem, kterým se ovšem posléze už nepokračovalo. Dokonce i pro něj se ta akce ukázala jako nepříliš dobře využitá.