Během úterních večerů se po celé republice konaly další protesty spolku Milion chvilek pro demokracii. Na nich byly sčítány chyby vlády za poslední měsíce. Lidé museli dodržovat rozestupy a mít roušky. Také heslem demonstrací bylo: rouška není náhubek! Co si o protestech za takových podmínek a v této době myslíte?

Protesty se sice konaly, ale na fotografiích z různých míst republiky bylo jasně vidět, že doby největší slávy už má Milion chvilek za sebou. Na jednu stranu je to logické, protože to prvotní nadšení nejde držet do nekonečna. Časem vyprchá a pak už věci jedou dál spíše jakousi setrvačností. Osobně si myslím, že chvilkařům dost ublížilo, či přinejmenším vůbec nepomohlo, že si najednou rozšířili záběr. Dokud byli hnutím odporu proti v té době trestně stíhanému premiérovi, mělo to jistou relevanci, dalo se to chápat. Jakmile se ale začali pasovat do role arbitra celopolitického dění a začali si osobovat právo rozhodovat, co je dobře a do špatně, kdo smí, nebo nesmí být demokraticky zvolen ombudsmanem, radním České televize, nebo kdo a jak smí – nesmí vládnout v Maďarsku či Polsku, bylo jasné, že se celý antibabišovský protest posouvá někam docela jinam. Mimochodem, všimněme si i toho posunu Chvilek směrem k radikální zelené levici a akcent na klimatická témata – což by minimálně pravicově smýšlející stoupence protestů mělo do morku kostí děsit. Chvilkaři jsou teď podle mého názoru v situaci myslivce, který se snaží honit na poli až příliš mnoho zajíců najednou. Výsledek se dá dopředu očekávat: utečou mu všichni.

Mimo jiné zazněly výtky i směrem k prohlášení politiků, kterak měli mít podnikatelé rezervy na horší časy. A zazněl dotaz směrem k vládě, jaké rezervy na horší časy vytvořila ona sama. Jaká zní podle vás odpověď? 

Jistě že podnikatel, stejně jako i kterákoli fyzická osoba, kterýkoli občan, by měl mít nějaké rezervy. Ano! Jenže to bychom nesměli žít v dobách, kdy socialisté všech barev nastavili kulturu žití na dluh, díky které se vyplatí si půjčovat, a nikoli šetřit. Navíc rozběhlé rotačky na tisk peněz mají za následek i to, že těm zodpovědným jsou jejich uložené peníze ožírány inflací a fakticky znehodnocovány – což je samozřejmě další impulz k tomu, méně šetřit a více utrácet. A pak je tu ještě jeden aspekt – aby bylo možné to socialistické žití na dluh z něčeho platit, musíte z lidí ždímat nehorázně vysoké daně. Takže každá koruna, kterou zaplatíte státu, je logicky i korunou, kterou prostě neušetříte, ale ani neinvestujete. Je ale třeba dodat i to, že jakkoli můžu věcně souhlasit s názorem, že podnikatel má mít rezervy, je svým způsobem drzost, když takové věty pronáší politik svázaný se sociální demokracií – tedy se stranou, která ono žití na dluh a projídání budoucnosti symbolizuje snad více než kterákoli jiná strana.