Hovoří se na Ukrajině o událostech v Oděse?

Uplynulo šest let od strašlivé tragédie v Oděse, kdy v budově Domu odborových svazů na Kulikovém poli bylo zavražděno a upáleno několik desítek pokojných občanů Oděsy. V ten den 2. května 2014 při požáru zahynulo oficiálně 48 pokojných lidí. A po celou tu dobu přicházejí příbuzní, blízcí a další obyvatelé Oděsy v neděli do budovy Domu odborových svazů. Nikdo není zapomenut, nic není zapomenuto!!!

Pozůstalí a účastníci této tragédie doufají a věří, že osoby odpovědné za hrozný zločin budou nalezeny a usvědčeny. Ale dnes na Ukrajině, stejně jako během všech šesti let, zůstává situace stejná. Úřady podporují ukrajinský nacionalismus. To platí také pro současného ukrajinského prezidenta Vladimíra Zelenského a jeho vládu.

Jedinými, kteří se stále pokoušejí nastolit otázku spravedlivého vyšetřování, jsou politické síly opoziční platformy Pro život. Moje korespondence s vyšetřovatelem ze státního zastupitelství skončila v říjnu 2017 poté, co vyšetřovatel odpověděl, že současná moc se o vyšetřování vůbec nezajímá.

Mohl byste v kostce zrekapitulovat,  co se odehrálo za události na takzvaném Kulikovém poli?

Byl jsem tam 2. května 2014 od 8 hodin, takže jsem viděl všechno, co se děje. Viděl jsem i policisty, kteří se přišli podívat na situaci. Měli za úkol zkontrolovat naše aktivisty, jestli u sebe nemají střelné zbraně či Molotovovy koktejly. A neustále opakuji toto jméno, tady je Anatolyj Ivanovič Madey, policejní podplukovník, který může být přímým svědkem všech událostí, které se odehrály na Kulikovém poli. A teď k samotným událostem.

Dne 2. května 2014 byl zahájen koncert na jevišti Kulikového pole, lidé odpočívali, byl jeden den volna. Před 13. hodinou přicházely informace o tom, že v centru města začala střelba. Lidé se začali schovávat do budovy Domu odborových svazů na Kulikovém poli, jiní navrhovali, abychom se přesunuli do centra města a účastnili se tam nepokojů a pomohli ostatním. Já sám osobně jsem z pódia Kulikova pole požádal lidi, aby nikam nechodili. Že bychom neměli podlehnout této provokaci. Někdo mě poslechl, někdo ne. Krátce před 16. hodinou jsem se přemístil na Řecké náměstí a tam jsem viděl, že všechno hoří, a dokonce se tam i střílelo. Bylo tam skutečné, opravdu neuvěřitelné, a hlavně nepochopitelné peklo, opravdu hrůza. Někteří už byli nejen zraněni, ale viděl jsem i mrtvé. Mně osobně je velmi líto, že jsem během své účasti nedokázal nic změnit nebo zastavit. Jako každý jsem začal lidi chránit a pomáhat jim. Nedokázal jsem však zorganizovat nic, co by pomohlo situaci nějak změnit.

Poté jsme byli rozděleni do několika skupin. Znovu jsem se vrátil do budovy Domu odborových svazů na Kulikovém poli. Moje rodina mi volala, co vidí na televizních kanálech v Oděse, že se na nás valí proudy ukrajinských nacionalistů. A moje rodina mě požádala, abych okamžitě odtamtud odešel. Neodešel jsem, nemohl jsem. Zůstal jsem jako někteří Oděsané. Nebylo nás mnoho, podle mého názoru už jen 450 až 500 lidí. Zabarikádovali jsme se v budově Domu odborových svazů. Ale nic to nepomohlo. Kdo dveře otevřel, nebo kdo rozbil zámek na dveřích, to opravdu nevím. Ale mohu s jistotou říci, že každý měl nějakou příležitost odejít. Ale byli lidé jako já, kteří nechtěli odejít, nikomu jsme neudělali nic zlého, jen jsme si stáli za svými prohlášeními. Kromě toho byla naděje, že se v budově můžeme chránit, byli tu zdi a dveře.

Ale jak se však ukázalo, ti, kteří zůstali v budově, byli udušeni nebo spáleni kvůli tomu, že do budovy byly hozeny dýmovnice, petardy, a hlavně Molotovovy koktejly. Někteří zemřeli skokem z okna, jiní měli rány po kulkách, což značilo, že když dopadli na zem, přiběhli k nim a zastřelili je. Další měli zranění lebky, pak tam byli lidé, kteří byli zabiti uvnitř budovy. Viděl jsem sám, jak lidé vyskakují z oken, jak jsou lidé zranění a vyděšení, když po požáru opouštěli tuto budovu. Pokud byly ženy, jednoduše je zbili, pokud to byli muži, byli ubiti k smrti. Zůstal jsem v této budově až do konce. To už byla dávno tma, možná půlnoc, možná později.

Následně přišla do budovy policie a tajná služba a já byl zadržen SBU s ministerstvem vnitra, spolu s těmi lidmi, kteří zůstali naživu, a byl jsem poslán do vězení.

Proč jste tedy po propuštění potom odešel z Oděsy?

Byl jsem v Oděse do 21. května 2014. To znamená, že jsem tam byl ještě další dva týdny. Ale protože jsme se s rodinou schovávali, musel jsem rychle odejít ze svého bytu, ve kterém jsme s rodinou žili. A když jsem začal dostávat informace o tom, že lidé v civilním oblečení začali přicházet do mého bydliště, ale také do práce... Začali se o mě zajímat. Pochopili jsme, že naši přátelé, kteří byli propuštěni z vězení, beze stopy mizí, rozhodl jsem se opustit Ukrajinu a rodinu přestěhovat. Když jsem se dostal do Moskvy, potkal jsem své přátele z Oděsy a rozhodli jsme se, že o tom všichni musíme mluvit. A pak jsme přišli s projektem, kvůli kterému jsem se po dobu pěti let pohyboval po Evropě a mluvil o té tragédii v Oděse.

Proč tento zločin není vyšetřován mezinárodním soudem?

Podle mých informací a podle mezinárodního práva, pokud by počet obětí byl 51, bylo by to považováno za genocidu. A instituce jako je OSN, PACE, OBSE by měly okamžitě tuto tragédii vyšetřovat. Ale u nás provádíme naše vyšetřování. Existuje kniha, kde je uvedeno, že zemřelo asi 70 lidí. Protože mnoho lidí zemřelo na následky zranění, popálení v nemocnicích, až několik dní po tragédii. Existují ještě vyšší čísla. Ale stav Ukrajiny zastavil toto vyšetřování na 48. A opakuji – vyšetřování tragédie v Oděse stále není dokončeno. Nebyli nalezeni žádní viníci. A v průběhu let jsou stopy zločinu zničeny.

A pokud by počet obětí přesáhl 51?

Okamžitě by do tohoto vyšetřování byl zapojen Mezinárodní soud pro lidská práva, OBSE a OSN.

Také jste se zmínil o tom, že dodnes není tato tragédie uzavřena, mimo jiné, že se v Domě odborů už dokonce provedly opravy, vyměnila se nová okna. Vždyť se ničí samotné důkazy…

Ano, stopy zločinu jsou už zničeny. Druhý den po zločinu vstoupili do budovy lidé. A odtud začali všechno stahovat. Všechno, to znamená, že stopy zločinu jsou likvidovány. Ale pak jsou tu ještě svědci tohoto zločinu. S kým můžete mluvit. Nechte evropské nezávislé vyšetřovatele, aby přišli, vyslechli si je a porozuměli jim.