Po atentátu na Roberta Fica zaznívá, že střelba do politiků je ve středoevropském regionu zcela ojedinělým excesem v politické polemice. Co se v tomto případě stalo jinak, že byly prolomeny všechny „červené linie“, které jako společnost obvykle máme nastaveny?

K degradaci kultury patří opouštění pravidel a jednání „bez zábran“. Přichází k nám „kultura“ Divokého západu. Nejde jen o americkou tradici střílení prezidentů. Útok na premiéra Roberta Fica mi z událostí poslední doby nejvíc připomíná atentát na Nord Stream. Prezident Biden řekl předem, že to dokážou, a hlava amerického protektorátu v Evropě Olaf Scholz ani nemrkl okem. Globální elity, nadnárodní korporace a americký „deep state“ doposud vždy našly cestu k prosazení svých zájmů a odstranění překážek. Jejich neziskovky ovládají techniku organizace barevných revolucí a jimi dosazení politici pak realizují jejich cíle.

S pomocí neziskovek a spolupracujících médií dokážou ovládnout volby a dosadit své prezidenty. Vyrobí kandidáta a vzbudí dojem naivní veřejnosti o jeho vynikajících vlastnostech. Dosadí prezidenta, kterého rok (a ve způsobeném chaosu ani týden) před tím nikdo neznal. Ovlivnit parlamentní volby je těžší. Fico i Pellegrini nevyhráli jen proti politickým oponentům, ale hlavně proti médiím hlavního proudu a neziskovkám. Tato média dávno nejsou hlídacími psy demokracie, ale hyenami totality.

Může se stát, že pokud z úst některých politiků dlouhodobě zaznívá, že jejich oponent je zásadním ohrožením, které musí být zastaveno, může někdo právě tato slova pochopit jako výzvu k „zastavení“ fyzickému?

Nyní existuje dost věrohodné podezření, že atentátník Cintula byl součástí spiknutí. Robert Fico měl být zastaven jako Nord Stream. Je ale pravděpodobné, že sám atentátník nechápe, že jeho čin není autonomní, ale že sloužil například zahraničním vlivovým strukturám. Zatímco Ficovi nebo například vládním představitelům Maďarska lze věřit, že pracují pro vlastní národní komunitu, Šimečka nebo Čaputová či Korčok pracují s podporou médií, neziskovek a/nebo „darů“ pro globalistické struktury. V Evropské unii existují oblíbené floskule o tom, že svět je jen jeden a oni ho zachraňují včetně budoucí všeobecné prosperity nebo že „globální problémy nelze řešit nacionalismem“. Zatím se jim celkem daří odvracet pozornost od reálného stavu a hrozivých výsledků jejich činnosti.

Co za typ lidské osobnosti dokáže politické názory a jejich rozdíl vnímat tak intenzivně, že je schopen kvůli tomu střílet na člověka, což se jinak ve společnosti považuje za ten nejméně akceptovatelný čin?

Ve starých učebnicích psychiatrie existovaly popisy specifických typů osobnosti v kapitole „Psychopatie“ (to je množné číslo). Na pana Cintulu se hodí charakteristika typu „psychopat bažící po sebeuplatnění“ a současně „fanatické stoupenectví“. V popředí je neuspokojená potřeba vyniknout. Té je podřízeno vše. Proto není překvapující, že Cintula měnil strany konfliktu.

Atentátem mohl vyniknout nad jiné, získat pozornost. Té dosáhl v podmínkách, kdy nemohl uniknout zatčení a trestu. Plný nenávisti k současné vládě a jako stoupenec oponentní strany mohl být k činu popostrčen, „vyhecován“. Pokud tomu tak je, je pravděpodobné, že bude „mluvit“.

Co říkáte záplavě nenávisti na sociálních sítích až po otevřené vyjadřování podpory atentátu?

Část obyvatel Slovenska je podobně jako jinde obratně manipulována médii hlavního proudu a neziskovkami organizujícími protestní akce. Existuje osobnostní dimenze „konformita“. Jen malá část lidí dostatečně přemýšlí, pochybuje, ověřuje zdroje, vyhledává další, zdržuje se soudů, když nemá jistotu, je schopna uplatnit zkušenost, i pokud není drastická a osobní.

Mnohem více lidí bez kritiky přijímá a sdílí tvrzení, jak se říká, „jak jsem koupil, tak prodávám“. Prostředí nenávisti vytvořila předchozí vládní moc, která pro svoji činnost a nečinnost ztrácela sympatie, kromě toho působila média a neziskovky řízené a placené za tímto účelem.

Mnozí občané jsou pak konformní s předloženými narativy. Kromě toho působí značná frustrace lidí včetně té, která vychází z osobních trápení a nezdarů. Sdílené nenávistné projevy skýtají uvolnění. Anonymita sítí pak dodává falešný pocit anonymity a nepostižitelnosti.

V reakci na atentát na Roberta Fica se hovoří o „kultivaci politického prostředí“. Pomůže ale uměřenější vyjadřování k tomu, aby zcela všichni pochopili, že po politických oponentech se nestřílí?

Kultivaci politického prostředí by pomohlo striktní dodržování pravidel. V prostředí, kde se jeví vražda jako přijatelná, toho nebude snadné dosáhnout. Že se po politických oponentech nemá střílet, ví každý. Ale není málo těch, jak se ukazuje, pro které to není tabu. Jestliže pravidla opustí jedna strana, druhá se jimi necítí vázána.

Strana protificovské opozice volá po uklidnění, ačkoli to byla ona, která svolávala mítinky v naději na „Majdan“. Byla to táž strana, která zneužila vraždy Kuciaka a jeho partnerky k obvinění Fica. Jejich soustředěný tlak byl nakonec úspěšný, Fico odstoupil. Z tváře předsedy Progresivného Slovenska Šimečky, kterého znám z Evropského parlamentu, jsem ale vyčetl velkou úzkost…