Dane, Karel Gott jednou vyprávěl, že když se prvně účastnil velké pěvecké soutěže, chodil pak po Václaváku s pocitem, že už je určitě slavný. Čili, cítíte se poté, co jste byl celonárodně mediálně „propálen“, slavný, řečeno s nadsázkou? Co přátelé, sousedé, telefony, maily?

Telefon jsem nesundal z ucha celý den, maily budu třídit minimálně týden, dveře se doma netrhnou... Kupodivu, mojí ženě zatím nepřišla ani jedna nenávistná SMSka. Loni jich dostala celou řadu. Je přece jenom vidět, že jsem byl známý už předtím. Ale nárůst čtenosti a dosahu eviduji... a značný. Zřejmě budu muset vyrábět víc vína, protože s touto návštěvností mě brzy vypijí.

Půl roku jsem jezdil po sálech a sokolovnách, abych si zvýšil dosah, a najednou to za mě zařídila všechna velká média. V hlavním vysílacím čase a zcela zdarma. Přidaly se i všechny velké deníky. A samozřejmě, nikdo mi nenabídl rozhovor nebo možnost obhajoby.

Ale ono už to ani není zapotřebí. Ujali se mě moji čtenáři a přátelé a díky nim jsem neprohrál facebookovou diskusi dokonce ani pod příspěvkem henté Učitelské platformy a paní Mazancové.

Jeden z mých nejlepších přátel naříká, že jste to odborům zkazil. Že ty titulky s paní Mazancovou, která se tedy jménem učitelů distancovala od účasti „dezinformátora“ na akci odborů, to zkazily. A vláda si teď s odbory vytře řiť s poukázáním na vás. Co vy na to?

To už to v naší zemi musí být hodně špatné, jestli může odborům zkazit akci jeden Vidlák, který mluvil pět minut a ani jednou neřekl slovo „Rusko“. Nebo je problém ve vedení některých odborových organizací? Zalekli se vlastní odvahy? Bojí se médií a liberálních úderek na twitteru? Já myslel, že odboráři jsou připraveni k dalším stávkám a k dalším nátlakovým akcím. Že zastaví práci, zablokují ulice, nebudou učit čtrnáct dní v kuse...  Nechce se mi věřit, že bych byl tak mocný, abych jim to zkazil svou pouhou přítomností a projevem, se kterým navíc všichni na náměstí souhlasili.

Jestli jsem do toho odborářům „hodil vidle“, tak to za moc nestálo. Kurňa, chtějí se postavit Fialovi, Rakušanovi, Jurečkovi, tak trochu i Evropské unii s jejím grýndýlem, a oni se nevypořádají ani s paní Mazancovou a s Danielem Takáčem? Kdo by chtěl takové odborářské vůdce?

Naštěstí tu máme i odborové předáky, kteří se vládních intervjuků nebojí. Bohumír Dufek například... nebo Martin Engel.