Ministerstvo financí v lednové prognóze zhoršilo odhad růstu ekonomiky v letošním roce na 3,1 procenta z listopadových 4,1 procenta, přičemž počítá s průměrnou inflací 8,5 procenta. Jsou tato očekávání vývoje ekonomiky ještě něčím ohrožena tak, že by skutečnost – nebo třeba už i některá z dalších prognóz – mohla klesnout zase o procento nebo dokonce i o víc?

Prognóza je vždy jen prognóza, je to odhad reality, nikoliv popis budoucnosti. Na začátku roku 2020 nikdo nečekal, že přijde pandemie a úplně rozmetá všechny ekonomické prognózy. Tak k tomu musíme přistupovat.

Já to řeknu tedy spíš takhle: Pravděpodobnost, že by realita byla nakonec lepší než prognóza, je menší. Že by přišel nějaký zázračný zásah shůry, který ekonomiku zázračně zmátoří, srazí inflaci, ale současně podpoří hospodářský růst, je dost nepravděpodobné.

Obráceně se to stát může, inflace hypoteticky může nějakým nešťastným řízením osudu vzrůst, i když odhad 8,5 procenta je už dost vysoký, to už by se vážně musely dít velké věci, ekonomika může být sražena nějakou nešťastnou událostí typu nečekaná válka… To samozřejmě vyloučit nemůžeme.

Ale obecně mohu říci, že s tím, co dnes známe, je tento odhad realistický.

Zbyňku Stanjurovi se krátí čas na představení státního rozpočtu pro letošní rok, v němž má ušetřit 80 miliard oproti návrhu předchozí vlády. Mnohem volnější ruce bude mít při přípravě rozpočtu na rok 2023. K tomu se už objevují doporučení typu pomalejšího navyšování platů státních zaměstnanců, nenavyšování důchodů nad rámec valorizace, definitivního zrušení stravenek, zrušení státního příspěvku ke stavebnímu spoření, rušení některých státních organizací a agentur, například těch podporujících export, výraznějšího propouštění ve státní sféře, privatizace části České pošty a Českých drah a podobně. Měl by některá z nich vyslyšet?

Ve výčtu vámi zmíněných opatření nevidím ani jediné, které by bylo špatně. Spíš to řeknu opačně: Každé z nich by mělo být u pravicové vlády samozřejmostí. Protože vláda pravicová není, samozřejmostí u ní nebudou.

Jaké dopady lze ve světě očekávat po středečním oznámení americké centrální banky Fed, že od března začne se zvyšováním úrokových sazeb a zároveň ukončí podporu ekonomiky?

Je to vlastně celkem jednoduchá matematika. Centrální banky po celém světě v uplynulých zhruba třinácti letech jak zběsilé tiskly peníze v naději, že tím nakopnou hospodářský růst. Případně – jako třeba v Evropě – že tím ještě navíc zmírní deflaci, které se – mezi námi zcela zbytečně – obávaly. Dlouhodobé tisknutí peněz sice pro nakopnutí růstu nefungovalo, ale centrální banky měly jednoduchou odpověď – stejně chybnou, jako těžko vyvratitelnou: Kdybychom to nedělali, byl by hospodářský růst ještě mizernější.