Evropská unie projednávala přístup k Ruské federaci kvůli posledním událostem. Jak by se k tomu měl Brusel postavit?

Evropský parlament projednával evropské vztahy s Ruskem, kde je řada temných prvků. Například útok na český sklad ve Vrběticích v roce 2014, soustřeďování ruských vojsk na ukrajinských hranicích a také nás pochopitelně zajímá, v jakém stavu se nachází Alexej Navalnyj, protože ruští věznitelé ho ohrožují na životě.

Vezměme si to postupně. Jaký postoj by měla Evropská unie k Rusku zaujmout po oznámení českých zpravodajců, že výbuchy ve Vrběticích měli na starosti ruští agenti GRU? Jakou reakci byste očekával od ostatních států?

V první řadě jednotnou, protože tam byli zabiti evropští občané, takže se Evropská unie jako celek musí bránit. Je to útok, který nemůžeme přijmout, protože pokud by cizí mocnosti na evropském území opakovaně prováděly teroristické útoky, tak to bude jen horší a diktátoři si zvyknou, že to mohou dělat a budou to opakovat. Jsem rád, že v Evropském parlamentu s výjimkou krajních politických proudů víceméně všichni jednotně Českou republiku a české občany podpořili.

Říkáte, že reakce má být jednotná. Máte na mysli něco konkrétního, ať už nějaké sankce, vyloučení diplomatů z každého státu tak, jak je tomu v návrhu usnesení po zmíněném jednání? Co byste si představoval?

Agenti GRU jsou v podstatě teroristé podle všech měřítek, kterými se věc dá hodnotit. To znamená, že by jako zločinci měli také být potrestáni. V tomto případě skutečně musíme jako Evropa spolupracovat, protože možnosti našich policejních složek postihovat tento typ kriminality jsou limitované, takže se musíme spojit a musíme na tom spolupracovat.

Ozývala se kritika směrem k Evropské unii i Severoatlantické alianci, že jejich dosavadní reakce byla příliš mírná. Měl jste stejný pocit, nebo se domníváte, že je vše otázkou jednání a na reakci se musí počkat?

Tam byla především zkažená česká reakce, protože český ministr vnitra Jan Hamáček, který informoval zahraniční kolegy o naší situaci, neodkázal pořádně vysvětlit, co se stalo a oni chvíli nevěděli, co se po nich chce. V podstatě od prvního okamžiku, kdy jsme se o útoku dozvěděli, jsme kontaktovali vedení naší politické skupiny a moje kolegyně Markéta Gregorová se podílela na vyjednávání reakce v Evropském parlamentu. Ta reakce je podle mne velice přiměřená situaci, tvrdá a hlavně jednotná.

Jak jste v celé kauze vnímal proslov Miloše Zemana a jeho rozhovor pro CNN Prima News? A jak vnímáte jeho roli hlavy státu v tomto případě?

Já nevím, za hlavu jakého státu se považuje, ale celý proslov mi přišel, jako by byl napsaný v Moskvě v centrále GRU. Obsahově tomu naprosto odpovídal. Já musím se zklamáním připomenout některé body z debaty v Evropském parlamentu, kdy právě Putinovi spojenci mávali Zemanovým projevem a odkazovali se na Miloše Zemana, že se vlastně nic nestalo. Tady prezident republiky fatálně selhal tím, že dal všem nepřátelům České republiky náboje, aby mohli naši zemi bezostyšně kritizovat.

Obáváte se stejně, jako někteří odborníci, že Rusko sice přistoupilo na paritu diplomatických vztahů, ale jeho odveta může přijít z jiného směru? Například přes omezení působení českých firem v Rusku či cokoliv jiného?

Já bych především všem českým firmám vzkázal, že snažit se podnikat se zemí, která se chová nepředvídatelným způsobem, organizuje teroristické útoky, používá proti lidem na evropském území jedy, není rozumné. Jak můžete s takovou zemí obchodovat a podnikat, když stále hrozí, že vás tímto způsobem podrazí. Z povahy věci je nerozumné, já bych tam vůbec neinvestoval, vůbec bych neřešil, zda je to ztracená, či není ztracená příležitost. Dokud se tamní režim nezmění a nebude tam někdo, na koho se dá spolehnout, kdo vám nelže a nesype vám do čaje polonium, tak se nemáme vůbec o čem bavit.