V Česku v posledních dnech vzbudila rozruch zpráva, že se v Evropském parlamentu chystá jakýsi seznam zvířat, která by jako jediná směla být chována v domácím prostředí. Symbolem této debaty se stal křeček, který má na seznamu chybět. Jak to tedy, pane europoslanče, prosím je?

Snažím se a budu se snažit čím dál víc, aby naši spoluobčané pochopili, co to je Evropská unie, Evropská komise, Evropský parlament. Od lidí, které živí velebení této organizace, která se snaží být unitárním státem, ale je jen mezinárodní organizací založenou smlouvou, se to nedozvíte.

Největší a „nejprestižnější“ výbor v Evropském parlamentu je Výbor pro životní prostředí (ENVI), který mluví do všeho a má pro to požehnání od sboru předsedů. Jsem v něm členem-náhradníkem. Mohu tam chodit a poslouchat ty hrůzy jako každý, diskutovat, ale hlasovat, jen když někdo chybí a požádá mě o zastoupení. Je-li Evropský parlament šílený, pak o tomto výboru to platí trojnásob. Jsou v něm většinou fanatici. „Kdy už konečně zakážeme chemii!“ volala hystericky mladá poslankyně při projednávání jakési věcné otázky.

Jsem členem Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI). Snažili jsme se s „ENVI“ vycházet v dobrém, ale oni jsou „ambiciózní“, soutěží mezi sebou v tom, co ještě zakázat. Někteří jejich poslanci-aktivisté jsou navíc členy i výboru AGRI, aby si pohlídali urychlení zániku zemědělství v EU. Místopředsedou AGRI je například francouzský poslanec Benoît Biteau za Zelené, který navrhoval celoevropský zákaz orby. Máme tam také nizozemskou poslankyni za Stranu zvířat (přesvědčte se) Anju Hazenkamp, která prosazuje zákaz živočišné výroby a přechod na „rostlinnější stravu“.

Tolik jako drobná ukázka, co vše je tam možné.

V jaké fázi je návrh na omezení domácích zájmových chovů zvířat, to přesně nevím. Vím jen, že se na něm pracuje. Co vše tam nakonec bude zařazeno, to se uvidí. Uvidíme, jak bude vypadat návrh nařízení Evropské komise. Jsem zvědav, jak by ho chtěli vymáhat. Prý o tom návrhu diskutují odborníci a bude se konat se výběrové řízení, které má rozhodnout, kdo je ten nejsprávnější odborník. Můžete si domyslet, kdo a podle jakých kritérií je vybírá.

Slyšení o možnosti omezení bezvýhradné ochrany vlků se konávají asi dvakrát do roka a i poslanci AGRI pod tlakem chovatelů ovcí trochu přitlačili na pilu, přestali se příliš bát. Na jednom slyšení se německý poslanec z AGRI Peter Jahr zeptal „vybraného“ odborníka, kolik by těch vlků mělo v Evropě být, aby nebyl ohrožen jejich genofond, jak odborník varoval. „Co nejvíc!“ byla jasná odpověď.

Můj zesnulý přítel a někdejší vedoucí propagačního oddělení Zoologické zahrady Praha Josef Král mi kdysi sdělil poznatek svého známého nadšeného chovatele: „Člověk, který má rád přírodu a chová doma zvířata, jich zahubí víc než jiný, kterému je příroda úplně lhostejná.“ To je pravda.

Nejsem nezaujatý, choval jsem spoustu zvířat od ryb pro savce, teď mám jen axolotly, nemám na to čas. Jsem přesvědčen, že by mělo být zakázáno mimo zoologické zahrady a licencované odborníky doma chovat zvířata odchycená ve volné přírodě, pokud jich tam ubývá. Choval jsem například kanadské užovky Thamnophis sirtalis, těch jsou miliony. Proč tedy ne.

Jako lékař konstatuji, pokud budou zakázány výzkumy léčiv na zvířatech, budou léčiva zkoušena na lidech. Zdaleka všechno se na tkáňových kulturách a matematických modelech dělat nedá.

Byla tu už snaha zakázat zvířata v cirkusu, omezit zoologické zahrady… Každý ví, jak jsou omezovány chovy hospodářských zvířat pod záminkou jejich „blahobytu“. Částečně je to oprávněné, ale hlavní zájem je vytvořit prostor pro dovozy z mimounijních zemí, na kterých obchodníci vydělávají více, a zlikvidovat potravinovou bezpečnost Evropy. Ochránci zvířat jsou zde jen užiteční idioti nadnárodních společností.

Profesor Zdeněk Mlynář mi kdysi prozradil, že Lubomír Štrougal měl při projednávání návrhů v ÚV KSČ oblíbené úsloví: „Hlavně aby se nenasrali dělníci!“ Zdá se, že záměrem Evropského parlamentu a Evropské komise je, aby se nasrali všichni.