Minulý víkend protestovali na Václaváku odboráři. Před nimi přišla demonstrace pořádaná hnutím PRO Jindřicha Rajchla, na Staroměstském náměstí, kde se bylo několik tisíc lidí. Následovala komunistická demonstrace, na které se objevilo pár stovek lidí. A nakonec přišla druhá demonstrace Ladislava Vrabela, s účastí pár desítek tisíc lidí. Pane profesore, co vás napadá, když takto vypočítáváme protesty?

Tyto demonstrace jsou tak trochu předčasné. Demonstrace oslovující vládu mají smysl pouze v tom případě, že vládu hlas lidí aspoň trochu zajímá. Toto ale není náš případ. Fialova vláda vychází z toho, že je důležité nějak se dostat k moci  – třeba i krajně účelovou úpravou volebního zákona –, čímž automaticky získává na čtyři roky prostor dělat si to, co se jí zlíbí, anebo co po ní vyžadují ti, které poslouchá. Desítky tisíc lidí na Václavském náměstí vládu absolutně nezajímají. Chystá se lidi oslovit až tak čtyři nebo šest týdnů před příštími parlamentními volbami. Dělá chybu v tom, že si nespočítala, že nás od doby předpokládaných řádných voleb dělí ještě několik dlouhých zim.

Připomeňme, že před měsícem organizátor akce Česká republika na 1. místě Ladislav Vrabel dokázal dostat na Václavské náměstí přes 70 tisíc lidí. V nesrovnatelné nižším počtu pak lidé demonstrovali na Václaváku pod taktovkou odborářů. Jak je to možné, když měli podobné požadavky?

Nedělal jsem anketu mezi odboráři, takže mohu pouze spekulovat. Asi hrálo roli více faktorů. Organizace akce nebyla podle všeho příliš intenzivní, lidi nepřitáhlo ani to, že šéf odborů chce být prezidentem. Těsně před demonstrací se jistí novináři začali ptát předsedy Středuly na výši jeho příjmů a začali spekulativně vypouštět statisícové sumy.