Minulý víkend protestovali na Václaváku odboráři. Před nimi přišla demonstrace pořádaná hnutím PRO Jindřicha Rajchla, na Staroměstském náměstí, kde se bylo několik tisíc lidí. Následovala komunistická demonstrace, na které se objevilo pár stovek lidí. A nakonec přišla druhá demonstrace Ladislava Vrabela, s účastí pár desítek tisíc lidí. Pane profesore, co vás napadá, když takto vypočítáváme protesty?

Tyto demonstrace jsou tak trochu předčasné. Demonstrace oslovující vládu mají smysl pouze v tom případě, že vládu hlas lidí aspoň trochu zajímá. Toto ale není náš případ. Fialova vláda vychází z toho, že je důležité nějak se dostat k moci  – třeba i krajně účelovou úpravou volebního zákona –, čímž automaticky získává na čtyři roky prostor dělat si to, co se jí zlíbí, anebo co po ní vyžadují ti, které poslouchá. Desítky tisíc lidí na Václavském náměstí vládu absolutně nezajímají. Chystá se lidi oslovit až tak čtyři nebo šest týdnů před příštími parlamentními volbami. Dělá chybu v tom, že si nespočítala, že nás od doby předpokládaných řádných voleb dělí ještě několik dlouhých zim.

Připomeňme, že před měsícem organizátor akce Česká republika na 1. místě Ladislav Vrabel dokázal dostat na Václavské náměstí přes 70 tisíc lidí. V nesrovnatelné nižším počtu pak lidé demonstrovali na Václaváku pod taktovkou odborářů. Jak je to možné, když měli podobné požadavky?

Nedělal jsem anketu mezi odboráři, takže mohu pouze spekulovat. Asi hrálo roli více faktorů. Organizace akce nebyla podle všeho příliš intenzivní, lidi nepřitáhlo ani to, že šéf odborů chce být prezidentem. Těsně před demonstrací se jistí novináři začali ptát předsedy Středuly na výši jeho příjmů a začali spekulativně vypouštět statisícové sumy.

Dobře si pamatuji, jak stejnou fintu použili na bývalého předáka odborů Falbra, když kandidoval v roce 2014 do Bruselu. Zeptali se ho těsně před volbami na příjmy europoslance, on jim odpověděl velice nerudně. Výsledkem bylo, že ve volbách nedostal prakticky žádné preferenční hlasy a z Bruselu vypadl. Stejní lidé vytáhli na Andreje Babiše krátce před loňskými volbami vilku ve Francii.

Když je tímto způsobem nepohodlný kandidát odrovnán, nikoho z téhle sorty „novinářů“ pak už nezajímá, jak je to vlastně s tou vilkou či s příjmy dotyčných. Své zadání splnili a ozvou se zase tehdy, až dostanou za úkol zkompromitovat někoho jiného. Všimněte si, jaké ticho se rozhostilo v kauze Pandora Papers poté, co byl její účel splněn.

Investigativci, kteří slouží v podobných kampaních, jsou smutným dokladem toho, kam až může klesnout to, co je vydáváno za novinařinu. Docela by mne zajímaly příjmy těchto lidí a zdroje těchto příjmů.

Účast na demonstraci odborářů označila předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová za důkaz toho, že lidé už nemají proč demonstrovat a že opatření vlády vnímají. Jak to vidíte Vy?

Nebudu Markétě Pekarové Adamové její fantazírování rozmlouvat. Nemělo by to žádný smysl, z hlediska politologického je ta paní nevzdělatelná.

I když se u nás o tom moc nemluví, demonstruje se po celé Evropě. V Německu vyšly do ulic desítky tisíc lidí, kteří nesouhlasí s energetickou politikou vlády Německa. Co k tomu říci?

Upozornil bych třeba na pravidelné demonstrace v Německu, na kterých se scházejí lidé, kteří odmítají platit koncesionářské poplatky za zmanipulovaná média. Mají své právníky, kteří zasáhnou, pokud tyto neplatiče dá někdo k soudu. V žádném případě bych něco podobného nedoporučoval u nás, k takové akci je třeba mít v zemi určitou právní kulturu. Ale rozhodně je pár věcí, ve kterých nám může jít Evropa stále ještě příkladem.

Myslíte si, že protesty budou opravdu utichat, že lidé se s chudobou nějak smíří, budou hledat jiná zaměstnání, když je propustí, a že všechno půjde v klidu dál?

Na všechny tyto otázky za mne odpoví paní Zima. Na rozdíl od paní Pekarové ví paní Zima velice dobře, o čem mluví. A promluví už nepříjemně brzy.