ČSSD má nového předsedu. Jan Hamáček i Jiří Zimola v podstatě souhlasí s tím, aby šli socialisté do vlády s Babišem, Zeman jim doporučuje, ať nechtějí ministerská křesla. Sjezd přišel s usnesením, kdy vyzval ANO, aby nenominovalo do vlády trestně stíhané osoby. Sjezd ale nehlasoval o přísnějším návrhu sociálnědemokratických senátorů, který měl označit trestně stíhané osoby za zásadní překážku vstupu do vlády. V médiích už zaznělo, že potřebují mít vyjednávací pozici, a kdyby jasně řekli, že Andreje Babiše ve vládě odmítají, dali by bianko šek SPD. Vznikne vláda ANO s podporou KSČM a ČSSD, nebo s podporou KSČM a SPD? Co by bylo lepší?

Osobně se domnívám, aniž bych chtěl sociálním demokratům nějak radit, že jejich účast ve vládě je jedinou možností, jak neklesnout pod hranici volitelnosti a nezmizet z volební mapy, a takto to asi chápou i „přátelé“ Hamáček a Zimola. Dlouhodobě bezbarvá a nevýrazná ČSSD prohospodařila obrovský mandát od občanů z roku 2013 dlouhodobými vnitrostranickými spory, vzájemnou nevraživostí některých jejích politiků, až trapně obehranou kartou „antibabiš“ a především, a to bych chtěl zdůraznit, absolutní rezignací na levicovou politiku, což ostatně zaznělo jako kritika i na jejich sjezdu.

Jakou formu podpory vládě, či snad dokonce i formu koalice, zvolí, je poměrně složitou hypotetickou otázkou, neboť se v této rovnici nachází nejen několik neznámých, ale také několik proměnných. S postojem oranžových senátorů souhlasit ošem nemohu, zastávám názor, že člověk, a politika nevyjímaje, je vždy vinným, až pravomocným rozhodnutím soudu, tedy nikoliv tendenčním předjímáním kohokoliv jiného.

Jaká vznikne vláda se neodvážím soudit, ale já osobně bych preferoval jednobarevnou vládu ANO s podporou KSČM a ČSSD. Nejspíše k tomu ale nedojde, protože Babišovo hnutí má bohužel obdobný ideový základ jako TOP 09 či prokmotrovská ODS, přestože navenek vedou halasné půtky, a inklinuje tedy směrem „doprava“. Sociální demokracie však již dlouhodobě nemá problém jakoukoliv pravicovou stranu spolehlivě nahradit, takže její vládní angažmá je mnohem více pravděpodobnější než Babišem akceptovaná podpora KSČM. A ten nezbytný, třetí do hry, již může být potom prakticky kdokoliv. A zájemců přibývá!

SPD je na tapetě, co se týká výroků v souvislosti s táborem Lety u Písku. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v této souvislosti u Moravce pochyboval o tom, jak je možné, že se člověk jako Tomio Okamura vůbec dostal na post místopředsedy Sněmovny. Za vážnou situaci považuje to, že „byl Parlamentem demokraticky v tajné volbě zvolen člověk, jehož veřejně prezentované názory jsou skutečně rasistické, xenofobní, neonacistické, a to nemluvím o populismu a demagogii“. Co míníte o kauze Lety a snaze odvolat Okamuru z postu místopředsedy Sněmovny?

Zpochybňování jakékoliv organické součásti Hitlerova válečného běsnění, tedy nejen holokaustu, ale i například plánované a realizované genocidy československých občanů, často komunistů, je zcela jistě záležitostí pokleslého vkusu a historické negramotnosti. Okamura často rychleji mluví, než přemýšlí a tentokráte se mu to šeredně vymstilo, i když si nemyslím, že by útok na válečné civilní oběti byl jeho primárním záměrem.

Bohužel s „křížovou výpravou“ proti němu vytáhli ti, kteří by, alespoň podle mého názoru, měli  raději mlčet. Tedy zejména nám již dobře známí lidovci, jejichž čelní představitelé výrazně podporují aktivity Sudetoněmeckého landsmannschaftu. Tedy organizace, jejíž některé složky nejsou stále prosty majetkových nároků a revanše, tedy jakési odplaty válečným vítězům.

A jestli někdo tvrdí, že Okamura je skutečný rasista či neonacista, ať podá trestní oznámení přímo v tomto smyslu, a nežene to přes nějaké unáhlené, sice zjevně necitlivé a čistě subjektivní hodnocení někoho, kdo se přitom již za svůj „explicitní úlet“ i veřejně omluvil. Dle mého názoru se jedná o účelovou bouři ve sklenici vody, a možná i soustředěný politický tlak lidí, kterým Okamura leží v žaludku, ale zejména z jiných důvodů, než je zpochybňování tragického průběhu a dopadů druhé světové války. Z těchto důvodů hlasovat pro jeho odvolání z funkce místopředsedy Sněmovny nebudu.

Jiří Weigl upozorňuje, že jde o jakousi snahu namočit do holokaustu i Čechy, že v případě Let šlo o „český koncentrák“…  Jak se ostatně díváte na polský zákon, který zakazuje označovat koncentrační tábory z druhé světové války umístěné na území Polska za „polské“?  

V tomto případě také cítím snahu některých „filutů“ relativizovat, negovat, a dokonce i přepisovat průběh, výsledky, ale také již i dopady největšího válečného konfliktu v dějinách. O objektivní spoluvině některých jedinců z vlastních, tedy českých či slovenských řad sice pochybovat nelze, ale tyto „stopové prvky“ nelze jakkoliv zaměňovat či směšovat s jasně dominující nacisticko-fašistickou sloučeninou, která válečné peklo rozpoutala, a je tak plně zodpovědná za všechny jeho důsledky. A to dokonce i za morální provinění jedinců z tábora svého protivníka. Polské snaze tedy sice dobře rozumím, ale osobně bych preferoval raději vyšší míru svobody slova podloženou kvalitní výchovou a vzděláváním, doplněnou odpovídající informovaností, před tvorbou stále dalších a dalších „náhubkových“ zákonů.

Prezident Zeman pokračuje dál v kritice vůči lidem, kteří se vůči němu vymezují. Politologa Jiřího Peheho označil za nejhloupějšího českého novináře. Takzvané pražské kavárně pak Zeman vzkázal „shut up“, ti, kdo křičeli na kardinála Duku, jsou „pisklouni“. O čem to svědčí? Uráží pražskou kavárnu, nebo je jeho kritika na místě?

Tak nemyslím si, že Zeman kritizuje úplně všechny, kteří se vůči němu názorově vymezují, spíše si vytvořil jakousi osobnostní a následně i slovní bariéru před těmi, kteří jeho autentické názory překrucují a dezinterpretují, kladou mu do cesty pomyslné stoličky a často se také vůči němu projevují z hlediska společenské morálky zcela nepřijatelně. Je pravdou, že někdy volí poměrně „slovně drsnou“ formu sebeobrany. Ale položme si ruku na srdce, kdo z nás by při takovéto, až nevídané, mediální štvanici občas nepřekročil společností nastavené a očekáváné normy slušnosti a taktu?

A že má některé novináře „oblíbenější“ ještě více než jiné, je asi také poměrně přirozené. Co se týče takzvané pražské kavárny, tak z úhlu mého pohledu, je to kádrově asi to nejhorší, co mohlo českou společnost vůbec potkat. Toto klientelisticko-lobbistické souručenství podivných, elitářsky nastavených osůbek a postaviček, povstalé na idejích „nepolitické politiky“ Václava Havla, je dnes skutečnou rakovinou společnosti. Na straně druhé, ale ani Zemanovým projevům úcty směrem k panu Dukovi ne zrovna moc rozumím.