Miloši Zemanovi se často vyčítá jeho údajná orientace na východ, k Rusku a k Číně. Jak to vidíte jako člověk pohybující se v zahraničním obchodu vy?

Miloš Zeman byl jistě jedním z důležitých faktorů, které přispěly k velmi výrazné proexportní politice Sobotkovy vlády. Pan prezident se přitom sám osobně věnoval pro Česko důležitým relacím a velkým ekonomikám, jako jsou Čínská lidová republika nebo Ruská federace. Za to byl mnohokrát kritizován nejenom politickou opozicí a novinářským bulvárem, ale mnohdy i některými členy vládní koalice. Člověk přitom úplně nechápe, co může být motivem takového jednání. Pamatuji si na mnoho příkladů, kdy nám naši evropští kolegové obchodníci záviděli úroveň podpory od naší státní správy. Často mě v této souvislosti napadá, že právě toto je asi kámen úrazu a předmět kritiky lidí, kteří si nepřejí, aby Česká republika a české subjekty měly přímé obchodní a hospodářské vztahy se zeměmi, jako jsou Čína nebo Rusko. Nemohu proto tyto kritiky vnímat jinak než jako škůdce českých národních zájmů.

A co jiné západní mocnosti. Cožpak USA, Německo a jiné státy neobchodují s Čínou a Ruskem a jejich politici tam nejezdí?

Samozřejmě že jezdí, podporují své národní firmy, prodávají, podbízejí se. Nedávná návštěva prezidenta Francie Emmanuela Macrona dala všem jasnou odpověď, jak tyto záležitosti fungují v silných ekonomikách. Stejně jako v případě cest představitelů České republiky spustí nejprve křik domácí nevládní organizace a několik čínských „disidentů“. Ti jsou zpravidla placeni vašimi konkurenty za to, aby vás buďto ke kritice nakonec přinutili, nebo aby alespoň vrhli na vaši návštěvu negativní stín. Když to nepomůže, přidají se představitelé třetích zemí (rozuměj: vaši konkurenti) a se zdviženým obočím se dožadují téhož především proto, aby co nejvíce komplikovali váš případný obchod.

Nás proto kritizují hlavně Němci, neboť velká část našeho exportu do Německa nakonec končí jako kompletační dodávka německé firmy v Číně. Hlavní zisk ze zakázky potom realizuje německý průmysl a nás v montovně poplácá strýc Egon bodře po rameni. Jakákoli změna tohoto vazalského postavení je nevítaná, prezident Zeman je tedy za tuto politiku našimi západními sousedy kritizován.

Čínská lidová republika navázala a udržuje strategické partnerství s více než 50 zeměmi světa a třemi mezinárodními organizacemi (Evropskou unií, ASEAN a Africkou unií). Mezi jinými navázala toto partnerství s Brazílií (od r. 1993), Ruskem (1996), USA (1997), Francií (2004), Německem (2004), Velkou Británií (2004), Indií (2005), Španělskem (2005), Jižní Koreou (2008), Polskem (2011) nebo s Ukrajinou (2011). Patříme proto do elitní skupiny zemí, se kterými hodlá Čína prioritně obchodovat.

A co se týče Ruské federace, jsou prostředky obchodní války, kterou znevýhodňujete malé a politicky méně významné země, ještě jednodušší – jsou to sankce. Politický důvod na jejich zavedení se najde vždycky. Velké země si v rámci jejich uvolnění nebo výjimek, o kterých jednají za EU zpravidla Německo, Francie a jejich loutkové divadlo z Bruselu, vyjednají privilegované postavení pro své dodavatele. Vy se to ani nedozvíte, protože u toho prostě jako Česká republika nejste. Cesta z této pasti je jednoduchá – nesloužit nadále velkým evropským zemím jako užiteční idioti a odmítat sankce, které nejsou odůvodněné českým národním zájmem. A to je přesně to, co prezident Zeman dělá nebo o co se alespoň v diplomatické rovině pokouší.

Co otázka Sýrie? Zemanovi bývá vyčítána i podpora „proputinovského diktátora Asada“…

Upřímně, nepamatuji se, že by prezident Zeman někdy expresivně podpořil Bašára Asada. To, co konzistentně opakuje, se dá shrnout do fráze: „Lepší Asad než mezinárodní terorismus, náboženský extremismus a migrační krize.“ A to je asi postulát, kterému se dá těžko něco vytknout. EU a velké evropské země se naopak chovají, jako by jim vítězství sekulárního a mnoho-náboženského režimu vadilo. Vezměte si ten paradox. Evropské státy podporují na svých územích všechny představitelné menšiny a jejich práva proti většinové společnosti ad absurdum, avšak v Sýrii jim vadí Asad chránící menší náboženské skupiny proti většinovým sunnitům (nebo lépe řečeno proti militantním sunnitům štědře podporovaným právě z EU). Česká republika a její diplomacie sehrála a sehrává v Sýrii čestnou a prospěšnou roli, která může znamenat, že po letech ničení našich trhů se konečně zásadně zasloužíme o záchranu jednoho z nich, respektive toho, co z něj zbývá.