Není to opravdu veselé bilancování, ale poohlédněme se nejdříve celkově za vystoupením české reprezentace na ZOH v Číně. Jak byste je ohodnotil?

Bylo to značně rozporuplné, ten tým se evidentně nebyl schopen zkonsolidovat, nenašel svoji tvář, vyjma jediného zápasu s Rusy to bylo spíše trápení od začátku až do toho hořkého konce.

Jak jste viděl ten klíčový osmifinálový zápas, v němž jsme podlehli Švýcarsku 2 : 4?

Já jsem tam od počátku cítil nervozitu…

Není to trochu zvláštní u takto zkušeného výběru, aby se po dvou inkasovaných gólech rozklepal?

Já si myslím, že právě ti nejzkušenější hráči si svoje odehráli. Nebyli to oni, kdo nebojoval, nevymýšlel, nekombinoval i nestřílel.

Kde byl tedy problém?

Nechci tu uvádět třeba desítku konkrétních jmen. Osobně bych řekl, že naši obránci útočníkům příliš nepomohli. Ti zkušení útočníci si sice své odehráli, ale bylo cítit, že ať už Krejčí, Kovář nebo Červenka by k sobě potřebovali někoho, kdo by uměl střílet góly, využít jejich nahrávek, a taky někoho, komu by nechyběl určitý drajv a potřebný tah na bránu, což samozřejmě nejčastěji vídáme u těch mladších hráčů.

Co jste říkal na výkony Šimona Hrubce v české bráně?

Já se domnívám, že už po tom druhém gólu, který jsme dostali od Švýcarů, měli trenéři sáhnout po střídání, ať už by to byl Patrik Bartošák nebo Roman Will, protože Šimon Hrubec nepředváděl na turnaji nikterak přesvědčivé výkony, hodně naznačilo už utkání s Ruskem – a proti Švýcarům působil vysloveně nejistým dojmem.

A velice dobře z historie českého a československého hokeje víte, že kdykoliv náš národní tým uspěl, pak za tím musel stát především nadstandardně chytající gólman, který skutečně lapil i něco navíc. A to bohužel Hrubec nedokázal, předvedl spíše průměrný výkon. Ostatně to bylo vidět i v kontextu s jeho švýcarským protějškem, na kterého šlo bezmála dvakrát více střel – a přitom inkasoval pouze dvě branky a mnohokrát uchránil Švýcary od pohromy.

Filip Pešán v rozhovoru bezprostředně po zápase se Švýcary poznamenal, že puky se tentokrát odrážely jiným než naším směrem (volně řečeno). Že jsme zkrátka neměli štěstí, měl jste z toho stejný pocit?

To si úplně nemyslím, těm pukům je taky potřeba jít trochu naproti, třeba už tím, že neselžete v koncovce a dokážete proměnit svoje šance. A to bylo přesně to, co nám chybělo prakticky po celý turnaj.

Otázka, která se zde přetřásá už od podzimu, který se reprezentačnímu mužstvu bezprecedentně nevyvedl, teď už zní vysloveně naléhavě – měl by trenér Filip Pešán odstoupit z pozice hlavního trenéra národního týmu?

Podle mého názoru měl a možná nejenom on. Řeknu to tak, že změny budou zřejmě nezbytné a nutné.

Je to zatím předčasné, protože o osudu Filipa Pešána bude výkonný výbor Českého svazu ledního hokeje rozhodovat až v příštím týdnu, ale koho byste případně rád viděl na místě reprezentačního kouče?

Já se domnívám, že Václav Varaďa je člověk, který už dorostl ve všech směrech a určitě by měl dostat šanci. Má za sebou bohatou kariéru v NHL, zkušenosti a také samozřejmě i trenérské úspěchy.