Jak moc události na Blízkém východě posílí rusko-čínské partnerství?

Čínu a Ruskou federaci (RF) spojuje společný zájem na likvidaci unipolárního modelu mezinárodních vztahů, kde dominují USA a Západ. Rusko i Čína byly zároveň integrovány do západní ekonomiky – Rusko jako dodavatel surovin a Čína spotřebního zboží. Tato situace byla ekonomicky výhodná pro všechny aktéry, nicméně umožňovala RF a Číně na základě růstu jejich ekonomiky expandovat do Jižní Ameriky a Afriky a podlamovat dominanci Západu a omezovat prostor pro transnacionální korporace (TNK). Přestože mezi RF a Čínou jsou ideologické rozdíly a potenciálně i územní spory, shodují se na potřebě udržet existující systém mezinárodních organizací a obchodních pravidel. Problém mají naopak západní země, které ztrácejí konkurenceschopnost. Proto politika sankcí a záměna principů mezinárodního práva skupinovými pravidly, která je možné podle situace měnit. Dvojí metr, uplatňovaný vůči RF, Číně, ale i dalším zemím, je nutí ke kooperaci a stanovení vlastních pravidel vycházejících z rovnosti všech aktérů. Institucionálně je tento přístup zakotven v BRICS.

Současná politika Donalda Trumpa je vlastně jen vyvrcholením politiky Západu. Snaha Trumpa vytvořit vlastní makrozónu jako předpokladu návratu do hegemonní pozice je spojená s hrozbami Kanadě, Mexiku, Grónsku, s prosazováním cel prakticky vůči všem zemím světa i v rozporu se zákonodárstvím USA, s operací proti Venezuele a únosem prezidenta Madura s pofiderní záminkou a nakonec i s útokem na Írán. Chaos, který USA vytvářejí, a ohrožování ekonomických zájmů RF a Číny je nutí koordinovat jejich politiku v rámci vznikajícího multipolárního světa. Tato snaha nachází pozitivní odezvu i u dalších zemí. Paradoxně v nejhorší pozici jsou spojenci USA, protože kroky USA dopadají i na ně a jako vazalové mají jen malý prostor pro to se bránit.

A co trojúhelník s Íránem? Jak se tenhle spletenec vztahů může vyvinout?