Statistici začali ve zprávě pro vládu apelovat, aby se věk pro odchod do důchodu zvýšil na 67 let. Vy jste takové záměry kritizoval a psal jste o tom, že by měl být uplatněn princip solidarity jednoduše řečeno mezi těmi, kteří do důchodu jít chtějí, a těmi, kteří nemohou nebo nechtějí. Můžete pro ParlamentníListy.cz vysvětlit, proč podle vás zvýšení hranice odchodu do důchodu na 67 let není dobré řešení?

Paušální zvýšení hranice na 67 let by bylo doslova týráním velké části populace a nic by nepřineslo. Vzpomeňte si, jak se někteří u nás rozhořčovali, když v Rusku navrhli zvýšení hranice odchodu do důchodu na 65 let, které dle demografických parametrů odpovídá našim 67. Je to nepochopení smyslu penzijního pojištění, které má svoje kořeny i v samotné formulaci zákona o penzijním pojištění. Ten říká, že pojistná událost nastává dosažením určitého věku a splněním dodatečných podmínek. To je, jako kdyby v zákonu o havarijním pojištění bylo, že máte nárok na výplatu pojistky, když ujedete 200 tisíc kilometrů. Absurdní. Co je pojistnou událostí v systému penzijního pojištění? No přece to, že člověk v důsledku stárnutí ztrácí plně či částečně schopnost zajistit si dostatečné prostředky k důstojnému životu výdělečnou činností. Proto musí být funkční a efektivní penzijní systém založen na solidaritě mezi těmi, u kterých pojistná událost ještě nenastala, s těmi, u nichž nastala.

Jinými slovy – do systému penzijního pojištění by měly být zabudovány účinné motivace zaměřené na to, aby měl člověk zájem na prodloužení doby svého produktivního, resp. výdělečného uplatnění, ale jen v těch případech, kdy je to reálné. V žádném případě nelze problémy demografického vývoje řešit paušálním prodloužením věku odchodu do důchodu. Proto náš tým na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS) navrhl velmi elegantní řešení založené na dobrovolnosti. Týkalo by se jen těch, kteří mají zájem být produktivně činní i po dosažení věkové hranice 65. Ti by mohli vstoupit do postgraduální nadstavby současného průběžného penzijního systému, která by to, co do tohoto systému odvedli, měnila dle pojistné matematiky a věku dožití po odpočtu příslušné solidární částky na stabilizaci penzijního systému do jejich doživotní renty. Přitom tak, aby mohli postupně rozvolňovat své pracovní aktivity a částečně z nadstavby čerpat dle svého uvážení. Podrobnější představu si lze udělat třeba dle tohoto článku, ve kterém jsme reagovali na diskuse o již zmíněném prodloužení doby odchodu do důchodu v Rusku.

Podle premiéra Andreje Babiše by měla důchodová reforma stát na dvou bodech: každý by si měl spořit na vlastní pěst, a kdo vychová víc dětí, bude oceněn. Takto informoval server idnes.cz. Inspiroval ho prý Rusnokův návrh. Nabízí se řada otázek, proč diskriminovat lidi, kteří například nemohou mít děti, a povinné penzijní spoření je kapitola sama pro sebe... Jak hodnotit záměry premiéra?

Babiš jako šéf ANO chtěl evidentně vzít vítr z plachet ministryni práce a sociálních věcí Maláčové z ČSSD, která vnesla do diskusí o výši důchodů genderový prvek. Podpora pořízení a výchovy dětí je patrně vhodnější než řešení genderových nerovností, které mají více příčin a jsou obtížně odstranitelné. S tzv. Rusnokovým návrhem je to složitější. Prošel některými změnami a o některých parametrech cudně nehovoří. Vím, že někteří moji kolegové se obávají, aby se přes tento návrh někdo zase nepokusil propašovat do penzijního systému odchod od průběžného k fondovému. To by mělo tragické důsledky. V době, kdy globální ekonomika směřuje do výrazných turbulencí na finančních trzích, by to pro naši zemi znamenalo vytvoření z těchto fondů skládky toxických finančních aktiv, jak se tomu již v některých zemích kolem nás stalo.