Zlaté vítězství Ester Ledecké na olympiádě rozčeřilo mimo jiné diskuse o jejím studiu. Vy, jako proděkan Vysoké školy finanční a správní jste na svém Facebooku vyzval všechny studenty, aby si z ní vzali příklad i v rámci studií. Jenže vaše výzva se setkala s okamžitou odezvou na úkor úrovně kvality studia. „Také moc gratuluji, ale s tím studiem? Známe, jak studovali Verešová, Kubelková, Jágr, Gottová... Při zemi, Radime,“ píše jedna z účastnic diskuse pod vaším facebookovým příspěvkem. Současná rektorka školy Bohuslava Šenkýřová se ale proti tomu ohradila. Podle ní není Ledecká jenom talent jen ve sportu, ale bojuje i ve škole o co nejlepší známky. Jak chápete podobné útoky na pověst školy?

Měl jsem možnost během výkonu vojenské služby být velmi často mezi sportovci. Povahu i inteligenci člověka sportovní disciplína hodně ovlivňuje. Například vzpěrači byli velcí poctivci, ale také trémisté. Obecně platí, že na rozdíl od toho, co se většina lidí domnívá, jsou sportovci v průměru lidé s vyšší inteligencí. Patrně je to v důsledku volních vlastností. U nás na škole máme nejen Ester Ledeckou, ale i další významné sportovce. Většinou patří mezi lepší studenty a Ester mezi ty nejlepší. Například z obou ekonomických předmětů, kterých se studenti bojí jako čert kříže, měla jedničku. A u nás na katedře neslevím nikomu nic. To se dobře ví. Říkám to s plným vědomím toho, že pokud bych neměl pravdu, tak bych se mezi studenty znemožnil – a o to opravdu nemám zájem. Ester Ledeckou jsme při propagaci školy dlouhodobě využívali i z toho důvodu, že svými studijními výsledky může jít příkladem. Pochopitelně její nečekané vítězství všem, co tvoříme tým naší univerzity, udělalo velkou radost. Na ty, kteří jsou úspěšní, mnohdy útočí lidé malí a závistiví. Tomu se lze bránit jen nadhledem a tou dřinou, se kterou je spojen výkon každého řemesla, které má člověk rád a pro které žije, ať již je sport, studium na jedné straně či výuka a badatelská práce na straně druhé, pokud jde o naši univerzitu.

Mnoho lidí říká, že dnešní mládež nemá o dobré známky zájem, že ji nebaví ani sportovat. Je to s mládeží v tomto směru tak zlé?

Když jsem s mládeží v přímém kontaktu, jsem k ní kritický, někdy až moc. Když ji mám hodnotit na veřejnosti, vždy se jí zastávám. Povahově je na tom mládež lépe, než jak ji většina mých vrstevníků vidí. Pokud bych měl něco mladým lidem vytknout, tak malou kritičnost. Ale pozor, ne, že by neradi kritizovali. Jde o něco jiného. O malé kritičnosti mluvím v tom smyslu, že mají tendenci přejímat názory autorit, třeba i z medií či různých rádoby kritiků někoho či něčeho, aniž by si vždy důsledně řekli: „Co když je to jinak?“ V tomto smyslu se někdy stávají i snadněji manipulovatelní. Vidím to i při výuce. Studenti si osvojí poznatek bez toho, aby se sami sebe ptali: „Proč to nemůže být jinak?“ Jaká je alternativa k danému tvrzení, za jakých podmínek něco platí, apod.? Myslím, že v této oblasti nejvíce selhalo střední školství. S tím, že by mladé lidi nebavilo sportovat, jsem se ještě nesetkal.

S jakými pocity jste sledoval nedělní sjezd ČSSD? „Sjezd dopadl mnohem lépe, než jsem čekal. A dopadl jinak, než chtěli manipulátoři,“ uvedl jste na svém blogu. Všiml jste si něčeho zásadního, co charakterizuje, nebo pojmenovává další směřování strany? Vznikla v neděli jakási „nová sociální demokracie“?

„Nová sociální demokracie“ ještě nevznikla a patrně tak rychle ani nevznikne. Celý sjezd se bohužel v důsledku okolností, do nichž byl vržen, dostal do situace, kdy se řešila v podstatě jediná otázka – má ČSSD legitimizovat Babiše jako suverénního vítěze voleb, nebo má být vtažena do hry na legitimizování zástupných problémů, mezi které patří dle mého názoru jak Čapí hnízdo, tak i rozhodnutí slovenských soudů. K řešení žádné jiné otázky se ČSSD bohužel nedostala. Z různých důvodů vyhrálo rozhodnutí, které respektuje výsledek voleb a které se určitým způsobem snaží vymanit z manipulací, do kterých měla být, či snad ještě má být ČSSD vtažena.

Kdo jsou podle vás ti „manipulátoři“? Co sledují?

Když nastolíte obecné korupční prostředí, ať již prostřednictvím nesmyslného systému dotací, gumových zákonů, takzvaně „nezávislých“ orgánů činných v trestním řízení (rozuměj, nezávislých na zákonech), vytvoříte živnou půdu pro uplatňování moci prostřednictvím klacku dvojího metru. S využitím mediálního mainstreamu pak můžete bombardovat země, vyvolávat majdany, vydírat vlády, likvidovat kohokoli, kdo není pod vaší kontrolou. Tak se chová současná globální moc. Kam až to zašlo, a jak je to globálně provázáno, je velmi zřetelně čitelné ze současného dění v USA, respektive z hybridní občanské války, která zde probíhá. Babiš je jen jeden z mnoha těch, kteří využívají oslabení současného institucionálního systému. Okolnostmi byl donucen a je nucen opřít se tu část veřejnosti, které dochází, o co jde. Tedy o proces probouzení a zrání veřejného vědomí a sebevědomí. Proto zatím nevyšlo několik pokusů o jeho likvidaci. A z hlediska procesu probouzení a zrání veřejného vědomí a sebevědomí je nutno nahlížet i na sjezd ČSSD, tedy na jeho dosavadní fázi. Vždyť sjezd ještě neskončil...

Je zvolení Jana Hamáčka do čela strany dobrou volbou? Ve svém nedělním postřehu jste napsal: „Hamáček je jen Sobotka II a bude se muset moc a moc snažit, aby dokázal víc, než politiku možného a zvládat standardní situace.“ Takže Hamáček není „lídrem“ v pravém slova smyslu, který by stranu u voličů opět zviditelnil? Vy mu snad nevěříte jeho odhodlání?

Stojím si za tím, co jsem napsal. Ale je potřeba uvést, čím jsem začal. Sobotka byl skutečně politik možného a mistr řešení standardních situací. Podobně jako to platí i pro Hamáčka, který je nepochybně politik v tomto směru talentovaný, tedy označení Sobotka II chápu jako pozitivní. Kdysi, to byl Sobotka ještě mladý sociální demokrat, když mně můj dlouholetý kamarád Jirka Havel, bohužel již není mezi námi, Sobotku představoval a chválil, jsem žertem řekl, že jako právník, který má ambici být i dobrým ekonomem, snad bude tak úspěšný jako Štrougal. Slávek se tehdy trochu zarazil, ale já to myslel pochvalně. No a vidíte! Po Štrougalovi patrně zůstane více pozitivního, než po Sobotkovi. Štrougal dokázal být nejen lepším politikem možného, ale dokázal se vyrovnat i s některými nestandardními situacemi.

Žijeme v době historického excesu. V takové situaci lze obtížně říci, kdo a jak obstojí. Hamáček zatím rozhodně není tím typem lídra, který by se již odpoutal od současných her, které zpravidla vyúsťují v to, že se člověk stane globálním slouhou či spíše globálním poskokem a končí jako trapná figurka. Zatím… Ale třeba se mu povede stát se skutečným lídrem. Lídrem, který se neschovává před procesem probouzení a zrání veřejného vědomí a sebevědomí, nebojí se ho, ale naopak, povzbuzuje jej a využívá jako vítr v zádech té politiky, která je součástí širšího hnutí nejen v naší zemi, která nabízí perspektivu vyvedení společnosti z krize prohnilé moci. Zde jsem se pokusil zformulovat, jaký by měl takový lídr být: http://radimvalencik.pise.cz/5459-nejen-pro-cssd-jak-se-hleda-lidr.html

Ovlivnilo sjezd vystoupení prezidenta Miloše Zemana, jenž na delegáty apeloval, že „je suchá skýva opozice“? Když totiž podle něj nebude mít strana vliv na vládu, může tak prý klesnout i pod pět procent a nikdo o ní už nebude vědět. Proto doporučil zahájit s ANO Andreje Babiše jednání o vládě...

Zeman vlastně vykolíkoval základní a jedinou otázku, kterou sjezd řešil. Tou bylo legitimizování výsledků voleb, tedy pozice Babiše. A Zeman Babiše potřebuje jako určitý štít proti tlaku globální moci i jako podporu v té hře, kterou hraje.

Jenže mne připadá, že mnoho lidí nemá jasno v tom, co vlastně ČSSD teď bude chtít. Závěry totiž zní jasně: „Sjezd ČSSD pověřil nového předsedu strany Jana Hamáčka jednáním o vládě s ANO a dalšími stranami. Kabinet se nesmí opírat o hlasy hnutí Svoboda a přímá demokracie. ČSSD současně vyzvala ANO, aby nenominovalo do vlády trestně stíhané osoby...“ To je ale prohlášení velmi podobné tomu, jaké v minulých dnech předložili i Starostové... Anebo se mýlím?

To vše už je nepodstatné. Babiš může vládnout jak dlouho chce, pokud bude „aktivně vyjednávat s ostatními stranami, jak naplnit vůli občanů, kterou projevili se znalostí všech okolností (žádné nové zatím nenastaly) ve volbách“. Kdykoli by bylo nutné, může si nechat hlasováním Sněmovny svou pozici potvrdit. A to má ještě v záloze předčasné volby. Výsledek jednání sjezdu tuto jeho pozici zcela evidentně legitimizoval. Karta „trestně stíhané osoby“ je falešná karta, navíc ve hře, která se ani pořádně nerozehraje.

„Stojím o co nejkorektnější vztahy s prezidentem. Pokud bude mít pan prezident zájem, jsem připraven se s ním setkat a představit mu vizi toho, jak má fungovat sociální demokracie a jak já si představuji spolupráci s prezidentem,“ řekl Hamáček. Nebudou tato jeho slova negována ve smyslu, že příliš Miloši Zemanovi „podlézá“? Jak se bude vztah Hamáček vs. Zeman nejspíše vyvíjet?

„Sjednotitel“ Hamáček nepodlézá. Bude jednat s každým a ve smyslu politiky možné vždy najde potřebný kompromis. Zda toto umění povýší na skutečnou politiku prosazování vlastní vize, která vychází z pochopení toho, o co jde, závisí především na něm. K tomu má nyní ještě hodně daleko. Než poučovat Zemana o vizi, měl by se snažit spíše pochopit, jakou vizí se Zeman řídí. Kdybych měl tipovat, tak podle mě bude Sobotka II následovat osud Sobotky I. Ale rád v této tipovací hře prohraji. A rád případně i napomohu tomu, abych prohrál.

Co podle vás podrazilo nohy Milana Chovance? Mne osobně zarazilo, jak Chovanec v neděli ve své řeči pošpinil hnutí ANO a to nejen ve chvíli, když se zastal exministra zdravotnictví Milana Němečka, jehož ministr Adam Vojtěch z ANO odvolal z postu ředitele ostravské fakultní nemocnice...

Chovanec si podrazil nohy sám. Nevím, kdo mu sepsal oba dopisy členské základně, ale hloupost se prostě neodpouští, viz: http://radimvalencik.pise.cz/5440-moje-rozpaky-nad-chovancovymi-dopisy.html A potom – Chovanec sice pozval Zemana na sjezd, ale postavil se v té základní otázce, kterou sjezd řešil, přímo proti němu. V základní otázce, kterou sjezd řešil, prohrál na plné čáře. Do značné míry svou nešikovností napomohl k vítězství druhé strany. Možná to bude i tím, že nehrál svoji, ale cizí hru. Že byl jen loutkou. Ale o tom mohu jen spekulovat.

„Sjezd ČSSD byl přerušen do 7.dubna. Nikdo se na něm nepopral. Dva muži na špici jsou kompromisem. O vládě s ANO se bude vyjednávat; neúčast trestně stíhaných osob je jen doporučením, nikoli podmínkou. Podpora SPD případné vládě s ČSSD byla vyloučena,“ takto krátce zhodnotil stav na Facebooku politolog Lukáš Jelínek, který má k ČSSD velmi blízko. Záměrně jsem jeho slova použila pro dokreslení situace, v níž to vypadá, že se média sjezdu přespříliš nevěnovala a dokonce Česká televize si pro komentáře do studia zvala prý jen jednostranně zaměřené hosty. Vy sám jste dokonce napsal: „Od ČT 24 jsem si při komentování sjezdu ČSSD moc nesliboval. Ale takové prvoplánové cinknutí komentářů a takový diletantismus... Stačí uvést příklad. První dva komentáře ke zvolení Hamáčka předsedou – první od Pospíšila, druhý od Gazdíka. Evidentně zaskočení tím, jak dopadl Chovanec...“

Děkuji. Tím, vlastně shrnujete to hlavní. Překvapilo mě, jak mediální mainstream za pomoci jím vybraných „expertů“ byl mimo mísu. Jinak se to ani nazvat nedá.

Ještě krátce se vrátím k nedávným výrokům politologa Jiřího Pehe, jenž pro Respekt.cz řekl toto: „Tábor, který volí Miloše Zemana, bych obecně nazval postkomunistickým táborem. Jsou to starší lidé, mentálně zakořenění v minulosti... Zemanovi voliči odcházejí a do volebního cyklu přicházejí mladí lidé. Za pět let půl milionu starých odejde a půl milionu přijde. Situace není pro postkomunistický tábor příznivá. A je otázka, jestli Zeman odslouží celé funkční období. Nemusí zemřít, ale už teď jevil známky velké únavy.“ Mnoho politiků ovšem jeho slova odsoudilo. „Považuji stanovisko pana Peheho za hyenistické,“ reagoval třeba místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda KSČM Vojtěch Filip. Co lze ke slovům Jiřího Pehe dodat?

Možná se tímto dostáváme k otázkám, kterými jsme náš rozhovor začali, k otázkám role mladých lidí. Když opomenu etický rozměr vyjádření Peheho, který se v rozporu s tradicemi všech úspěšných kultur v celé lidské historii vyjadřuje s opovržením o starších lidech, tak tento „politolog“ přehlédnul nejvýznamnější proces, který u nás probíhá, tedy proces probouzení a zrání veřejného vědomí a sebevědomí. Tento proces není omezen jen na ty „staré“. Myslím, že i mladí začínají chápat, o co jde. Zatím se to projevuje spíše jen tím, že se nenechají vtahovat do různých nátlakových akcí. I mladí lidé získávají zkušenosti z toho, co se děje. Vrátím se ještě k Pehemu, který říká: „starší lidé, mentálně zakořenění v minulosti“. Jsou to ti, kteří mají bezprostřední a dlouhodobou zkušenost s minulým režimem. Pak ovšem nechápu, co z toho Pehe vyvozuje. Pokud jsou kritičtí k současnosti, tak je to skutečnost, nad kterou by se měli zamyslet především současní mocní. Selhávají totiž oni a jejich poskoci typu Peheho. Pehe je přímo učebnicovou ukázkou toho, jak se posluhování současné globální moci podepisuje na intelektuálních kvalitách člověka. Svým účinkováním však pozitivně přispívám k tomu, že lidé začínají lépe a lépe chápat, o co jde.