Nová vláda bude muset jako jednu z hlavních věcí řešit příští rozpočet. Na stole leží návrh Aleny Schillerové, který počítá se schodkem takřka 400 miliard korun. Kde v něm podle vás bude nutné provádět změny?

Je otázka, jestli nová vláda bude do té doby ustavena a jestli bude chtít pod časovým tlakem rozpočet měnit. Programy, se kterými šly strany do voleb, naznačovaly řadu opatření, paradoxně často na straně dalšího navýšení výdajů. Z dlouhodobého hlediska očekávám škrty ve výdajích a řekněme si na rovinu, že nějaké hrátky s propouštěním úředníků jsou z hlediska významu zcela marginální. Jedná se o jednotky miliard. Pokud vláda dá na první místo fiskální konsolidaci, tj. snahu snižovat rychle deficity (přestože ODS k nim přispěla valnou měrou, když s ANO hlasovala za zrušení superhrubé mzdy) a to za kontextu, kdy ČNB zvyšuje úrokové sazby a máme tu nákladovou ze zahraničí dovezenou inflaci, tak rychle spadneme do recese se všemi důsledky. Ekonomická situace je velice komplikovaná a zvolení priorit, jejich načasování a provedení může mít obrovské sociální důsledky.

V těžkých časech se lidé vždy obávají škrtů. Je relevantní tvrdit, že nová vláda může v tuto chvíli skutečně slíbit hlavně „krev, pot a slzy“, tedy že přijdou nepopulární opatření a s nimi i propad preferencí toho, kdo je zavede?

Programy stran, které formují pětikoalici, slibovaly ledacos, ale určitě v nich „krev, pot a slzy“ nenajdeme. Zástupcům koaličních stran bude teprve postupně docházet, že se ocitly v období restrukturalizačního tlaku daného Green Deal, rostoucích cen daných zejména růstem cen komodit (nejsou to jen energie), do toho jsou tu závažné problémy s výrobními řetězci, což zase tlačí na změnu struktury ekonomiky, a značná fiskální nerovnováha k tomu. Opakuji znovu, že nevidím, že by si zástupci pětikoalice byli vůbec vědomi těchto problémů, natož pak jejich propojenosti, která předurčuje stanovení priorit. Například, že pokud ekonomika spadne do recese, pak aplikovat škrty je kontraproduktivní a sociálně neúnosné.

V posledních týdnech se hovoří o „energetické chudobě“, kdy hrozí, že někteří lidé si kvůli bleskově rostoucím cenám energií nebudou moci dovolit ani zatopit v zimě. Jaký úkol v tomto ohledu stojí před novou vládou?

Jedná se jednak o okamžitou reakci, např. v podobě nějaké sociální podpory, a jednak pak o dlouhodobou. A to je realizace energetické koncepce, což je jak domácí úkol, tak otázka našich priorit a jejich prosazení v rámci Green Deal. Vzhledem k rostoucím cenám energií, které způsobují značné problémy domácnostem i průmyslu, odhaduji, že by nemuselo být tak těžké získat spojence. Jenže pokud si řešení energetického mixu představuje tak, že vsadíte na jadernou kartu a pak s velkou pompou vyřadíte z tendru jedinou firmu, která po celém světě reaktory reálně staví (a dokončuje), pak je to těžké.