Poslední kniha, kterou jste napsal, se jmenuje Čeští jidášové. Podle názvu tam tak trochu tuším motiv zrady. Proč jste ji začal psát? Čím vás téma zaujalo?

Skutečně, jidášové jsou v názvu proto, že je tam obsažena zrada. A nejhorší zrada podle mého, která je vůbec možná, je zrada vlastního národa. V mé knize tak naleznete jidáše, kteří zradili český národ.

Jak jste jidáše do své knihy vybíral?

Hluboko v historii to bylo celkem jednoduché. Existoval český národ, který měl své nepřátele, například Habsburky a nevím koho všeho dalšího. V té knize jsou tedy ti, kteří se dopustili zrady a je jich tam dost. Jak šla historie dál, začalo se už měřítko, podle kterého někdo mohl být jidášem, rozevírat jak zahradnické nůžky. Vyskytl se totiž už jistý úhel pohledu, kterým se člověk na to, co se děje, dívá. Byli ti, kteří táhli doleva, byli ti, kteří táhli doprava. A každý z nich to měl postavený jinak. Z hlediska toho, kdo stál napravo, pak byl zrádcem například ten, kdo stál na té druhé straně. A tak tomu bylo ve 20. století.

Nebojíte se, že jste mohl někomu tím, že ho do knihy zařadíte, třeba ukřivdit?

Já jsem se snažil nestranit nikomu a to obzvláště co se týkalo špionů. Těm jsem se speciálně v knize věnoval a to hlavně těm, kteří škodili vlastnímu státu. Posuzoval jsem tedy například i socialistické špiony na západní straně a i u nich záleželo jednotlivě na tom, kdo a jak se dal posoudit, jestli byl také jidáš nebo ne. Zvolil jsem si k tomu své stanovisko, podle kterého jsem postupoval. V úvodu knihy jsem se čtenářům dopředu omluvil za to, že se někomu třeba nebude líbit, proč je tam ten a není tam třeba onen. Můžu vás ale ujistit, že jsou tam takoví, kteří zradili socialismus ve prospěch kapitalismu a naopak i ti, kteří zradili kapitalismu ve prospěch socialismu.

Když jste nakousl ty špiony. Zmiňujete tam například i známého příslušníka socialistické tajné služby Josefa Frolíka, který přeběhl na Západ?