V knize Aleše Valenty Jeden rok konzervativní publicistiky, kterou vydává Institut Václava Klause, mě zaujala silná věta v úvodu autora, kde píše o tom, že hordy mladých agresivních muslimů jsou smrtelnou hrozbou pro evropskou kulturu a naši bezpečnost. Souhlasíte s takovou tezí?

Já možná nepoužiju úplně stejná adjektiva a stejná slova, ale to, že je evropskými elitami organizovaná masová migrace vážným a zásadním fundamentálním nebezpečím pro Evropu a evropskou kulturu a evropskou civilizaci, tak to je základní teze naší loňské knihy Stěhování národů; a v tomto smyslu já s autorem zcela souhlasím.

Vy jste zde vystoupil s tím, že Německo kvůli tomu, že vnímá svou historickou vinu za nacismus, chce zničit Evropu a evropské státy…

Samozřejmě, že se mnozí zamýšlíme nad tím – a já při svých častých cestách do Německa dvojnásob – nakolik je to všechno německý pokus o jakési vyviňování se z toho, co Němci udělali dvakrát ve dvacátém století, a nakolik je to jen výmluva pro dnešní současné ambice Německa. To je k velké vážné diskusi. V každém případě, že Německo svým chováním v tomto smyslu je hrozbou pro Evropu, o tom já jsem stoprocentně přesvědčen. A díky tomu je i hrozbou pro nás. Já vím, že je to pro německého velvyslance v Praze nepříčetná formulace od bývalého prezidenta České republiky, který byl v Německu mnohokrát na státních návštěvách, ale já to tak opravdu cítím.

Autor knihy zmiňuje i demografické predikce. Obecně se hovoří o tom, že západní Evropa, bývalá původní EU-12 či EU-15, může projít zásadní demografickou proměnou a muslimové tam mohou získat do 40 let většinu. Myslíte si, že k tomu může dojít? A máme my tady v tom případě, že by to k tomu směřovalo, šanci ten středovýchodní prostor Visegrádu či třeba části Balkánu dále ubránit?

Já bych si přál, abychom se udrželi při životě. Ale nemám žádné velké iluze o Visegrádu, nikdy jsem je neměl. Bylo to chvilkové vzepětí zemí Visegrádské čtyřky na podzim roku 2015 a první zemí, která toto vzepětí porušuje a vyvléká se z toho, je samozřejmě Česká republika. Česká republika je nejslabším článkem toho řetězu visegrádských zemí. Já, kdybych byl Polákem a Maďarem, tak bych se velmi vztekal „na ty Čechy, co dělají“. Takže, že bych v tom viděl nějakou obří šanci… Kéž by! Kéž by! Nechci, aby to znělo, že bych byl proti. Kéž by! Mnohrát jsem se za celých 25 let v politice snažil dávat dohromady ty čtyři visegrádské země a hledat něco, kdy by začaly táhnout za jeden provaz a prosazovat to v EU. Nedařilo se to. Nikdy to nechtěly. A ukazuje se, že je to prostě těžké. Každá ta země má své historické zátěže, svou minulost, své historické prožitky, své aktuální zájmy. Bohužel se to společně neshoduje.

Třeba tím tlakem budeme k té spolupráci donuceni…

Tlakem jsme byli na podzim roku 2015 donuceni, abychom se chovali trošku racionálněji, než se chováme normálně. Ale přece ti naši Sobotkové to už dávno odpískali.